Milujte se a hrejte si

Dvé věcí Chlívek naplňuje nekonečnou mírou podnětů a nekonečnou mírou zábavy: paradoxy lidského myšlení a paradoxy české debaty.

Vezměme si takový příklad, jako jsou hry a hraní: národ, jenž udělal z pojmu sranda slovo takřka svaté a za největšího Čecha považuje fiktivní postavu zplozenou několik salonními intelektuály, tak tento národ zhlíží pohrdavě na cokoli, co zavání hrou, nedejbože na počítači, herní konzoli či mobilu.

Chlívek vidí velikou podobnost se situací, kdy všichni vyzdvihují rodinu jako nejvyšší hodnotu – přičemž většina prvorozených dětí se rodí mimo manželství (a takřka polovina dětí všech), rozvádí se každý druhý (úhrnná rozvodovost je dlouhodobě 47 procent) a jen loni rozvody zasáhly 23 tisíc nezletilých dětí.

Ale zpátky ke hře a hraní. Nechme na chvíli filozofické, psychologické či antropologické aspekty hry, věnujme se tady a teď jen oné relaxační, chcete-li eskapistické rovině. Fenoménem končícího roku se v tomto oboru stala hra Pokémon Go: vlastně jednoduchá aplikace pro chytré mobily, která zasáhla celý svět, během prvních dvou měsíců vy- dělala půl miliardy dolarů, za tři měsíce si ji nainstalovalo do svého telefonu půl miliardy lidí, donutila stamiliony vstát od monitorů a z lenošek a nachodit či naběhat dohromady miliardy kilometrů. Pokémoni se loví v českém parlamentu, chytá je premiérka Norského království a chytají je během olympiády i sportovci – tedy ti fyzicky nejzdatnější ze zdatných.

„Norskou premiérku přistihli při hraní pokémonů,“pravily titulky zpravodajských webů, jako by hraní bylo cosi mezi smrkáním do rukávu a masturbací na veřejnosti

Jak ale vypadá dominantní český pohled? „Norskou premiérku přistihli při hraní pokémonů,“pravily titulky zpravodajských webů, jako by hraní bylo cosi mezi smrkáním do rukávu a masturbací na veřejnosti. Herní průmysl má větší obrat než průmysl filmový, přesto si o hrách nic nepřečtete, ale o sebeblbějším filmu vycházejí recenze v solidním deníku. A to i v případě, kdy oddechový (únikový) film vznikl dle hry! Film plný bezduchého střílení je totiž umění, sebelepší herní scénář hry je naopak ubohostí.

Takže jen pro pořádek: australský běžec Scott Westcott (maraton za dvě hodiny a třináct minut) při olympijském maratonu v Riu chytil pár pokémonů a „vychodil“z tří vajec další tři příšerky. Naše převládající interpretace však plošně papouškuje nářek starého Zimbarda, že hraní her snižuje mužnost a vede k abuzi pornografie. Možná že ano, Chlívek proto doufá a věří, že i v Česku budeme mít více „na pornu závislých zoufalců“, kteří mají tak tragické životy, že skončí jako premiéři nebo poběží olympijský maraton v tempu 3:09 na kilometr.