Miliardářské dcerky

Podnikatelské strany účelovost těžko zakrývají

Oči zvlhly nejednomu pamětníkovi při čtení zprávy o tom, že se chystá obnovení Občanské demokratické aliance. Je samozřejmě jasné, že nynější miliardářský projekt (za stranou stojí Pavel Sehnal) nelze ani náhodou srovnávat s elitní partou konzervativců z počátku devadesátých let. Pravda, strana nakonec zemřela na nezájem, avšak má za sebou historický zápis, například její podíl na vzniku Ústavy České republiky je neoddiskutovatelný.

Ostatně také proto volnou značku miliardář zakoupil, jeví se mu jako dobrá a perspektivní. Pan Sehnal není zdaleka sám ve snaze o obsazení volného místa na politickém trhu. Jsou tu Robejškovi Realisté, podporovaní Ivanem Passerem, i strana soukromníků pod křídly hazardního barona Iva Valenty. A do jara se mohou objevit i další. Všichni tihle zúčastnění vidí Andreje Babiše a úspěch jeho projektu ANO jako příklad hodný následování.

Okolnosti jsou takovému kalkulu nakloněny. Tradiční strany neprojevují mnoho životaschopnosti. ODS bude ráda za každé procento a TOP 09 stále netuší, jestli je propad její popularity trvalým trendem. Nicméně i kdyby oba subjekty zázračně ožily, nebudou zásadně silnější než třeba komunisté. ČSSD je zatím na stezce, kterou prošlapala ODS, tedy míří k implozi a volebnímu debaklu. Babišovo ANO, i kdyby nakrásně vyhrálo, nebude moci vládnout samo, a tak se otevírá prostor pro malé a flexibilní koaliční partnery. Co na tom, jestli to vynese jen jedno ministerstvo, důležité je přece ovlivnit legislativu a vyvinout účinný tlak na úřednictvo. Těžko si představit, že by některá z nových miliardářských dceřiných společností měla šanci měřit síly s ANO, ale obchod spolu udělají snadno.

Je to konec hodnotově orientované politiky či tradičních stran seskupujících se na základě nějaké myšlenky a nikoli na základě firemní strategie? Rozhodně to tak být nemusí.

Za prvé nevíme, jestli mobilizační rétorika může vydržet delší čas i straně, která má podíl na moci. Za druhé sázka na naštvanost občanstva je velice choulostivá. Včerejší univerzální viník může být ze dne na den nahrazen nějakým novým „původcem všeho zla“, který nedodal slibovaný ráj na zemi.

Rozhodně se však tuzemská politika docela otevřeně mění v pokračování byznysu jinými prostředky. Zní to fatalisticky, ale jediný, kdo to může změnit, jsou voliči. Martin Zvěřina