Moore prorokem

Osobní výběr ze světového tisku

Je Silvestr a dopřejeme si poněkud nestandardní rubriku. Vrátíme se k tématům, jež si zasluhují připomínku, i k těm, jež se na stránku prostě nevešla, a vznikne bilanční koktejl roku 2016.

Pozorní čtenáři vědí, že již 13. srpna jsme tu přiblížili text z blogu dokumentaristy Michaela Moorea. Je to známý odpůrce americké pravice i Donalda Trumpa, a tím provokativněji působilo jeho Pět důvodů, proč vyhraje Trump. Ale v listopadu se to fakt splnilo. Proto si teď připomeňme jeho důvody z pozice vědoucích generálů po bitvě.

Zaprvé: Trump se soustředí na Michigan, Ohio, Pensylvánii a Wisconsin, státy tradičního průmyslu a bílé dělnické třídy. Sehrají roli anglického venkova při referendu o brexitu. – Toto vyšlo do puntíku, jak dokládají volební mapy.

Další body nelze doložit tvrdými čísly, ale i tady se Moore trefil. Nejlépe vyznívá jeho argumentace tím, jak v roce 1998 Minnesoťané zvolili guvernérem zápasníka Venturu: ne proto, že by byli tak blbí nebo by ve Venturovi viděli státníka, napsal Moore, ale prostě proto, že mohli. Bylo to jejich pojetí černého humoru, jejich vtip na špatný politický systém. A něco podobného se prý může opakovat s Donaldem Trumpem: „Miliony budou volit Trumpa ne proto, že s ním souhlasí, ne proto, že milují jeho ego či bigotnost, ale prostě proto, že můžou.“

Tak co, sedí to? Provokatér Moore se trefil lépe než většina slovutných odborníků – přitom se neopíral o sofistikované modely, ale jen o svůj vlastní „čuch“filmového dokumentaristy. Proto ho zde vyhlašujeme prorokem roku.

*** Bilanci z jiného soudku nabízí The New York Times. Zaprvé zveřejnily přehled deseti nejčtenějších nekrologů letoška. Slavný boxer Muhammad Ali je až desátý. Nancy Reaganová dvě místa nad ním. Na šestou příčku dosáhl nobelista a kroni- ZBYNĚK PETRÁČEK kář holokaustu Elie Wiesel. Na čtvrtou soudce Antonin Scalia, nad ním je Fidel Castro, pak muzikant Prince. A první příčku si vybojoval… David Bowie!

Našinec se neubrání dojmu, že právě rocker Bowie tam „sedne“. V době, kdy se mluví o navzájem neprostupných a nekomunikujících názorových bublinách, byl Bowie osobností, která snad ani nemohla sloužit ke kádrování – prostě chlápkem, k jakému se hlásili levičáci i pravičáci, liberálové i konzervativci. Snad i proto si tolik lidí přečetlo jeho nekrolog.

Zadruhé NYT nabízí přehled deseti nejdiskutovanějších témat roku. Zajímavé je už to, že tři témata z oné desítky obsadil neúspěšný, leč populární prezidentský kandidát Bernie Sanders. A vítězem je diskusní téma až z listopadu, tedy povolební, které se týká svobody slova: „Je kritika politiky identit rasismem, nebo jen zpozdilostí?“Tohle téma logicky při- tahuje diskutéry. Jen si vzpomeňte, kolikrát se dělá nebezpečný -ismus z něčeho, co bylo jen plácnutím.

*** Oblíbeným tématem jsou i problémy genderu, menšin a diskriminace v showbyznysu. Za zajímavý konec to v září vzala Tamara Wernliová v listu Basler Zeitung. Je prý těžké mluvit o systematické diskriminaci, když největší hvězdou talkshow je lesba Ellen DeGeneresová, nejbohatší ženou v showbyznysu Afroameričanka Oprah a k nejlépe vydělávajícím herečkám patří Dwayne Johnsonová – po matce Samojanka a po otci černoška. Kaliforňanka Ronda Rouseyová říká: „Nejsem nejlépe placenou zápasnicí proto, že pořadatelé preferují ženy. Jsem jí proto, že jim vynesu nejvíc peněz.“

Jak píše Tamara Wernliová, právě tak to chodí v pornoprůmyslu. Ženy v něm vydělávají mnohem více než muži, neboť jsou hlavní atrakcí: čím vyšší je vaše popularita, tím vyšší gáže. Podle kanálu CNBC vydělávají ženské pornohvězdy až 2000 dolarů za scénu, kdežto jejich mužští kolegové o čtvrtinu méně. Autorka se ptá: „Kde zůstávají bojovníci za sociální spravedlnost?“

*** A na závěr Spiegel Online. Působí impozantně, co všechno němečtí vědci dokážou vypátrat i v tak zpracovaném tématu, jakým je Adolf Hitler. Historik Thomas Weber dospěl k závěru, že Hitlerovou literární prvotinou není Mein Kampf, ale kniha, kterou o již dva roky dříve napsal jistý baron Adolf-Viktor von Koerber (je to skutečná postava: právě v její pozůstalosti Weber našel odkazy na Hitlera coby skutečného autora).

Člověk žasne nad pátracími schopnostmi německých vědců a mimoděk si říká: kdybychom je slušně a pěkně požádali, byl by v tom čert, aby nenašli článek Hitler je gentleman. Někde vlevo dole.

Provokatér Moore se trefil lépe než většina slovutných odborníků – přitom se neopíral o sofistikované modely, ale jen o svůj vlastní „čuch“filmového dokumentaristy