Jak mobil dokáže zachránit jídlo
dobrého. Není třeba se namáhat nebo posílat nějaké dary,“připomíná Alexandra-Maria Piposová, která rovněž pro MealSaver pracuje. Některé ekologické iniciativy jsou podle ní zbytečně moralistické. Tahle sází na lidskou zvědavost a chuť vyzkoušet něco nového. Jen část z více než pěti tisíc uživatelů, kteří si vloni na podzim aplikaci zatím stáhli, jsou skutečně uvědomělí konzumenti. Ostatní jsou třeba studenti, pro něž hraje velkou roli i cena, nebo lidé, kteří rádi experimentují a řeknou si, že si to za pár eur mohou dovolit.
Uvidíme, co se dneska namane
To, co nakonec dostanou, je totiž velká neznámá. „Je jasné, že u pekaře to bude chleba nebo pečivo, ale nevíte, jestli to bude jeden nebo dva croissanty nebo třeba hotový sendvič,“vysvětluje Piposová. Stejně tak si zákazník nemůže být jistý tím, co zbylo třeba z nedělního brunche nebo asijského bufetu. Nesmí zkrátka být vybíravý. „Nemůžeme garantovat, že každý dostane přesně to, co si představoval. Všichni vědí, že jde o přebytky, důraz klademe na záchranu jídla,“říká Alexandra-Maria Piposová s tím, že se stížnostmi se v MealSaveru zatím nesetkali.
Časem chtějí do aplikace zavést filtry, které dokáží vytřídit třeba veganské a vegetariánské nabídky nebo různé druhy světových kuchyní. „Ale ne tak, aby bylo možné si objednat například sladkokyse- lou kachnu s bambusem a sojovými výhonky,“dodává.
Moment překvapení zkrátka k celé věci patří a aplikace může uživatelům otevřít i nové kulinářské obzory. Leo Sakaguchi, který v Německu a Kalifornii studoval energetiku, díky MealSaveru například poprvé v životě jedl blízkovýchodní zákusky: „Nikdy dřív jsem je nezkusil. Moc mi chutnaly,“říká. Hodně dobrého jídla podle něj zbývá i v restauracích s konceptem „all you can eat“(sněz, kolik můžeš) nebo v podnicích nabízejících různé švédské stoly. Zákazník může získat třeba za tři eura krabici suši, která běžně stojí osmkrát víc. A nemusí to být pokaždé až v deset nebo jedenáct večer, kdy většina restaurací zavírá. Třeba po oblíbených víken- dových brunchích je jídlo k mání už odpoledne.
Nějaký ten zbytek párkrát do týdne sní i Regina Treutweinová, další z pravidelných uživatelů MealSaveru. „Naposledy jsem si objednala včera kolem sedmé něco z pekárny. Bylo toho hodně, dva pytlíky s obloženými chleby, housky. Chutnalo mi to,“usmívá se. Tu a tam si vyzvedne jídlo na druhý den. Nejraději má indickou a pakistánskou kuchyni, tudíž se těší, až se podobná restaurace z jejího okolí do Meal Saveru zapojí. Zatím jsou přes aplikaci dostupné pouze sobě podobné podniky z jiných částí města. Ale i tam se dá stavit, třeba večer po párty.
A příště třeba taky v Hamburku
Jak se na MealSaver tváří majitelé kaváren, restaurací a pekařství? Podle telefonistky oné iniciativy Marlene von Kujawaové jsou jejich reakce smíšené a někdy je třeba překonávat počáteční obavy: „Někteří mají strach, že se jim snažíme něco namluvit. Musíme jim vysvětlit, že tenhle systém skutečně nemá žádný háček. Ale když to pochopí, jsou nadšení,“tvrdí Kujawaová.
Občas k tomu vede poněkud delší cesta, překážkoumohou být i jazykové bariéry. Mnoho restaurací vedou cizinci, kteří neumí dobře německy či anglicky. Celkově se však daří. V Berlíně, kde byla aplikace spuštěna v polovině října, se do ní jen za první měsíc přihlásilo asi 150 gastronomických podniků, které se nezalekly přiznat, že část své produkce vyhazují a rozhodly se s tím něco dělat. „Zpětná vazba od restaurací je dobrá,“pochvaluje si von Kujawaová.
Obavy z toho, že by lidé hromadně vyčkávali, až jídlo zbude do večera a pak si od restauratérů koupili za nižší cenu, provozovatelé podle Kujawaové nemají. Služba cílí na jinou skupinu, než jsou běžní zákazníci, kteří si do restaurace vyrazí třeba na skleničku či večeři. Aplikace jim naopak může posloužit jako reklama. MealSaver „své“restaurace opatřuje nálepkou kvality a pravidelně představuje na facebookovém profilu, kde o nich zákazníci mohou diskutovat. Ti, jimž chutnala jedna „zachráněná“porce a nemají tak hluboko do kapsy, mohou navíc příště přijít posedět s partou kamarádů.
Samozřejmě ne všechny podniky se pro podobný projekt hodí. Některé prostě dobře hospodaří a nemají téměř žádné zbytky. MealSaver také odmítá spolupracovat s těmi, kdo chtějí zaplatit více peněz nebo schválně vařit porce navíc. „Nejde o to, něco levně prodávat. Jde o to zabránit plýtvání. Když tomu nerozumí, nemá to smysl,“zdůrazňuje Alexandra-Maria Piposová. S řadou podniků se však podařilo nalézt společnou řeč. Jen za první měsíc už MealSaver podle Piposové zachránil tunu jídla, které by jinak skončilo v popelnici.
Metropole typu Berlína je podle ní ideálním prostředím, kde se podobný nápad může rozvíjet. Nabídka restaurací je ohromná a ve městě žije spousta mladých lidí, kteří chtějí vyzkoušet něco nového. Hustá síť partnerských podniků je podle Piposové základním předpokladem k úspěchu. V příštím roce plánuje MealSaver, pro nějž v současné době na plný nebo částečný úvazek pracuje asi patnáct lidí, expandovat do dalších velkých německých měst. Prvními v pořadí mají být Hamburk a Bochum. Investorem projektu je fond Ananda zMnichova, který se soustřeďuje na financování podobných sociálních podniků v Evropě.
Stažení aplikace MealSaver je zdarma, do projektu plyne jedno euro z každé prodané krabičky jídla. Postupem času, jak se bude počet uživatelů rozšiřovat, by tyto peníze mohly částečně nebo celkově pokrýt náklady na provoz. Smyslem projektu je však něco víc: „Zní to možná divně, ale dlouhodobě je cílem, aby naše aplikace vůbec nebyla potřebná. Aby se zkrátka restaurace naučily s jídlem zacházet tak, že nic zbývat nebude,“říká Alexandra-Maria Piposová.
Stačí pár kliknutí na mobilu a můžete si za zlomek ceny vyzvednout hotovou večeři nebo čerstvé pečivo. Ještě k tomu uděláte dobrý skutek a prospějete životnímu prostředí. Umožňuje to německá aplikace MealSaver. Uživatelům nabízí možnost, jak vyzkoušet nové chutě, dobře se najíst a ještě zabránit plýtvání jídlem. Zákazník může získat třeba za tři eura krabici suši, která běžně stojí osmkrát víc. A nemusí to být vždy až v deset nebo jedenáct večer, kdy většina restaurací zavírá.
My ale umíme být přísní!
Anna Strejcová z české iniciativy Zachraň jídlo podobné zahraniční projekty vítá: „Ano, určitě, jakýkoliv nápad, který může napomoci, aby se s jídlem plýtvalo méně, je dobrý,“říká. Neví o tom, že by se rozšíření MealSaveru či nějaké podobné aplikace chystalo do Česka. Důvodem podle nímohou být zavedené hygienické normy. „Restaurace jsou u nás nucené jídlo vydat do čtyř hodin od momentu, kdy se uvaří. To znamená, že po uplynutí této doby už ho nemůžou nikomu nabízet. Jsou tedy hodně limitované,“vysvětluje Strejcová. „Je to ovšem čistě české nařízení, po uplynutí lhůty se už nedá jídlo šokově zmrazit, aby se dalo konzumovat po rozmrazení dál. Pokud chcete jídlo šokově zmrazit, je nutné to udělat přímo po uvaření,“vysvětluje s tím, že se v mezinárodním srovnání jedná o poměrně přísné nařízení.
Jestli i v Česku dojde k přímému propojení restaurací a zákazníků tak, aby společně zamezili plýtvání potravinami, je tudíž otázkou. Jiné zahraniční trendy se u nás nicméně v minulých letech úspěšně prosadily. V roce 2014 bylo zrušeno nařízení, podle nějž museli prodejci z darovaných potravin odvádět daň z přidané hodnoty a levněji je tak přišla okamžitá likvidace. Dnes své přebytky mohou zdarma nebo velmi levně poskytovat potravinovým bankám, které je přerozdělují charitativním nebo humanitárním organizacím, zájmovým spolkům či zoologickým zahradám.
Velký prostor pro zlepšení se stále nabízí, i u běžných občanů. Každý Čech podle odhadů ročně v průměru vyhodí 170 kilogramů potravin v ceně přibližně dvaceti tisíc korun.