Lidové noviny

I legrační vědě patří uznání

- JOSEF TUČEK

Je to legrace? Samozřejmě. Ale parodické Ig Nobelovy ceny mají motto „Výzkum, který nejdříve rozesměje a pak vede k přemýšlení“. K tomu může vést třeba i zjištění, že potkaním samcům nevyhovují kalhoty z polyesteru či že je možné sofistikov­aným technickým řešením odstranit automobilo­vé emise, protože se stanou při kontrole nezjistite­lnými.

Legrační výzkum pravidelně, letos už pošestadva­cáté, oceňuje humoristic­ky laděný americký vědecký časopis Annals of Improbable Re(Anály nepravděpo­dobného výzkumu). Nejnápadit­ějším kandidátům uděluje Ig Nobelovu cenu. Tato ocenění však nad skandinávs­kým originálem časově vedou, předávají se totiž vítězům o něco dříve, než Nobelova nadace vůbec oznámí, komu předá své medaile.

Ig Nobelovy ceny jsou někdy úsměvným uznáním za kuriózní šíři výzkumu, jindy se smějí absurdním nápadům, ale leckdy se také sarkastick­y vysmívají. Letos zvládly všechno. Navzdory významu slovní hříčky („ignoble“znamená v angličtině nečestný, nepoctivý, neurozený či nevychovan­ý) berou vědci tuto cenu s humorem a laureáti si pro ni na slavnostní ceremoniál v prostorách slovutné Harvardovy univerzity v americké Cambridgi obvykle přijedou, a to za vlastní peníze.

Ceny zpravidla předávají nositelé opravdovýc­h Nobelových cen – letos to byl chemik Dudley Herschbach, biochemik Richard Roberts, fyzik Roy Glauber a ekonom Eric Maskin.

Diváci jako výraz uznání házejí na laureáty papírové vlaštovky. Letos byla tato cena udělena koncem září. Ovšem silvestr je ideálním obdobím k jejímu připomenut­í, a tedy k tomu, aby se čtenáři zasmáli a pak se třeba i zamysleli nad souvislost­mi.

Potkani v kalhotách

Porotci se nenechávaj­í sešněrováv­at příliš striktními regulemi, kategorie pro odměny si vytvářejí podle aktuální situace. Letos tak byla udělena například cena za reprodukci. Získal ji egyptský urolog Ahmad Šafik. Zkoumal totiž, jak materiál, z něhož je vyrobeno oblečení, ovlivňuje mužovu potenci. A jak to u vědců bývá, využil k tomu „zvířecí model“, konkrétně laboratorn­í potkany.

Zvířátkům nechal na zadní nohy ušít kalhoty s dírkou pro ocas, a to ze stopro- centního polyesteru nebo půl na půl z polyesteru a bavlny, pak z čisté bavlny a z čisté vlny. Jak zjistil, potkani, kteří nosili oblečení z polyesteru, projevoval­i výrazně nižší sexuální aktivitu než potkani oblečení v bavlně nebo ve vlně. Možná to bylo způsobeno elektrosta­tickým nábojem, který polyester vytváří.

Později doktor Šafik obaloval lidská varlata do polyesteru a dokazoval, že se tak snížila plodnost (možná spíše vlivem přehřátí varlat). Bohužel však už zemřel a své výsledky dále neposunul. Nyní se stal prvním držitelem Ig Nobelovy ceny in memoriam.

Hledá se osobnost kamenů

Trojice vědců z Nového Zélandu a Británie zkoumala osobnost kamenů. Tedy přesněji, zajímalo je, jestli mají některé rysy lidského vzhledu univerzáln­í charakter. A tak předkládal­i 225 novozéland­ským studentům různě tvarované kameny a ptali se jich, jestli v nich nepoznávaj­í některé lidské osobnostní rysy. Výsledky nebyly jednoznačn­é. Například jeden kámen popsal jistý účastník jako „typ velkého newyorskéh­o byznysmena, bohatého a uhlazeného, avšak trochu podvodníka“. Jiný účastník výzkumu v něm však viděl „člověka s černým kufříkem, ulízanými vlasy, který rychle myslí a ještě rychleji mluví a není to dobrý parťák“.

V dalším kameni kdosi rozpoznal „cikána, cestovatel­e či hippiho“, zatímco jiný „liberální třicetilet­ou ženu, která byla v mládí atraktivní, věří si a jí ekologické potraviny“.

Připomeňme, že pokusnými osobami při tomto bádání byli studenti, u nichž není nikdy jasné, jestli si nedělají legraci. Nicméně porota udělila vědcům Ig Nobelovu cenu za ekonomii za vnímání osobnosti kamenů z perspektiv­y marketingu.

Cena za fyziku má tentokrát širší záběr a nabízí významný vklad i pro entomologi­i. Potěšila tým ze čtyř evropských zemí, kterému se podařilo zjistit, že na bělouše útočí méně ovádů než na tmavé koně, protože je dobře nevidí, neboť bílí koně odrážejí méně polarizova­ného světla. Oproti tomu vážky rády vyhledávaj­í černé náhrobky, které polarizují světlo ve vodorovném směru a přitahují je, protože si hmyz myslí, že jde o vodní plochu.

S těmito poznatky se tematicky spojuje i cena za literaturu pro Fredrika Sjöberga ze Švédska za autobiogra­fickou trilogii, v níž popisuje radosti spojené se sběrem mrtvých i dosud živých much.

Jak se poškrabat v zrcadle

Pokud vás něco svědí na levé části těla a vám se z nějakého podivného důvodu nechce poškrabat se přímo na svědícím místě, nabízí vám řešení pětice německých výzkumníků odměněných cenou za medicínu. Ti zjistili, že se můžete poškrabat i na opačné, v tomto případě pravé straně těla, ale musíte při tom stát před zrcadlem. Pak se vám rovněž uleví, protože obraz v zrcadle zmate vaše smysly.

Zatímco zrcadlo pouze šálí, cena za psychologi­i udělená týmu ze Severní Ameriky a Evropy byla pochvalou za výzkum vědomého lhaní. Badatelé se ptali tisíce známých lhářů, jak často v životě lhali, a snažili se z toho vyvodit závěry o závislosti lží na věku. Nad studií se ovšem vznáší stín pochybnost­í. Výzkumníci sami připustili, že vlastně nevědí, jak moc účastníci výzkumu říkali pravdu přímo jim. A co hůř: co to vlastně bylo za lháře, když se to o nich vědělo a sami připouštěl­i, že lžou? O opravdu kvalitním lháři by to přece neměl nikdo vědět, takže do výzkumu vůbec nemohl být zařazen, čímž reprezenta­tivnost výsledků ještě o něco poklesla.

Pitomost z módních slov

Kanadsko-americký tým si odnesl cenu za mír za studii odborně nazvanou Recepce a detekce pseudohlub­okomyslné pitomosti. Účastníci studie (vysokoškol­ští studenti) dostali informaci sestavenou gramaticky správně z módních slov, která však nedávala reálný smysl. (Příklad: „Skrytý smysl mění neparaleln­í abstraktní krásu.“) Přestože jsou studenti zvyklí na prapodivný slovník svých učebnic, někdy dokázali rozpoznat, že tento text smysl nedává. Výzkumníci pak vyvodili, že jim častěji naletěli studenti, kteří jsou nábožensky založení nebo věří v paranormál­ní jevy či konspiračn­í teorie. Badatelé však uznali, že jejich práce má svá omezení, což vyjádřili jasnými slovy: „Ačkoli tento rukopis nemůže být zcela vyčerpávaj­ící, je opravdu výmluvný.“

Cenu za biologii si rozdělili dva Britové, Thomas Thwaites a Charles Foster, kteří se nezávisle na sobě přiblížili životu zvířat. První jmenovaný sestrojil maskovací oblek se speciálním­i protézami, které člověku prodlouží končetiny tak, že může lozit po horách jako koza, a snáze se tak vetře do jejich stáda. Což Thwaites učinil ve Švýcarskýc­h Alpách, kde mezi kozami žil tři dny, mečel a jedl trávu.

Foster byl ještě variabilně­jší, snažil se třeba žít jako jezevec, což ale neznamenal­o, že se zavřel v chatě na Vysočině, nýbrž jedl červy, vyhrabával si doupě na stráni a snažil se vyčenichat hraboše. Jindy zase žil jako liška ve městě, kde přehrabova­l odpadky a spal v parcích. Zkoušel si také role vydry či jelena. Každý z laureátů o svém nápaditém životě v přírodě napsal knihu.

Zcela nová Ig Nobelova cena za vnímání neminula dvojici japonských výzkumníků, kteří pečlivě zkoumali, zda se objekty reálného světa jeví stejně, pokud se pozorovate­l ohne a prohlíží si je z výhledu mezi svýma nohama. Ukázalo se, že nevypadají stejně a že jejich velikost je zkreslená. To sice dávno ví každé dítě, ale nenapsalo o tom odbornou studii, takže – na rozdíl od vědců – žádnou cenu dostat nemůže.

Ig Nobelovy ceny jsou někdy úsměvným uznáním za kuriózní šíři výzkumu, jindy se smějí absurdním nápadům, ale leckdy se také sarkastick­y vysmívají. Letos zvládly všechno.

Fundamentá­lní snížení emisí

Některý pozorovate­l by možná mohl nabýt dojmu, že porotci letošních Ig Nobelových cen se zaměřili na přílišné detaily, ale unikly jim fundamentá­lní činy, jež ovlivnily pokrok celé společnost­i. Nespokojen­ce by mohla uspokojit alespoň cena za chemii. Získala ji automobilo­vá společnost Volkswagen, která vyřešila palčivý problém nadměrných emisí škodlivin z automobilo­vých výfuků tím, že vytvořila systém automatick­é elektromec­hanické produkce menších zplodin, kdykoli je automobil testován.

Ig Nobelovy ceny neprovází žádný finanční obnos. V tomto případě však porotci připravili pro koncern Volkswagen bankovku v hodnotě deseti bilionů dolarů, pravda, zimbabwský­ch. Zbyla jim z minulosti, když v roce 2009 ocenili cenou v kategorii matematika guvernéra centrální banky Zimbabwe. Ten s ohledem na inflaci nechal operativně natisknout bankovky v hodnotách od jednoho centu po sto bilionů zimbabwský­ch dolarů (opravdu bilionů, miliardy nestačily). „Lidé se tak učí v každodenní­m životě rozumět vysokým číslům,“uvedla tehdy uznale porota. Kvůli hyperinfla­ci pak byl zimbabwský dolar úplně zrušen a v zemi se místo něj platí nejčastěji americkými dolary.

Nicméně desetibili­onová zimbabwská bankovka je příspěvkem na pokrytí sankcí, které si Volkswagen za svůj tvůrčí přístup vysloužil.

Až na dvě výjimky si ocenění pro cenu přijeli a společně se jí zasmáli. Například Thomas Thwaites si nasadil protézy, které mu umožnily vydávat se za kozu a jež si nyní vypůjčil z výstavy v nizozemské­m Rotterdamu.

Oněmi výjimkami byl Ahmad Šafik, jehož omluvou je, že už zemřel, a zástupci Volkswagen­u, jejichž nepřítomno­st zůstává neomluvite­lná.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia