Hlavně nic neplánovat!
Jen se podívejte kolem sebe. Kina máme doma, telefony jsou foťáky, mapy mluví, roboti skládají hudbu, lidi možná víc píšou než mluví, svoji vlastní televizi může vysílat každý. Všechny rituály jsou postavené na hlavu. Jen si vzpomeňte. Kdysi jsme si například noviny kupovávali a četli je celé (intelektuálové s výjimkou sportu). Bývala to tehdy činnost ohraničená, vid byl dokonavý. Dnes noviny čteme neustále, nejčastěji zdarma, dočíst se nedají nikdy a člověku z doby před deseti lety by se čtenářský zážitek nejspíš dal přiblížit jedině tím, že ho posadíte do křesla, kolem kterého budou stát v kruhu jeho kamarádi a zuřivě po něm metat útržky no- vin a on si z nich přečte jen to, co má největší titulek, a nebo co na něj hodilo nejvíc lidí. Když jste tehdy třeba zavolali svojí holce domů, nevěděli jste, jestli to náhodou nezvedne táta (ale věděli jste, že ať to zvedne kdokoli, bude stát v předsíni u komody). Dneska vždycky víte, že to zvedne ona. Ale kde je a s kým, to se můžete jen dohadovat. Možná nad tím máváte rukou a říkáte, že to je prostě pokrok. Promiňte, pokrok je, když sedlák koupí svému vozkovi traktor místo povozu. Revoluce přijde, když vozku vyhodí a místo něj si pořídí traktor, který jezdí sám. A tohle je revoluce. Žijeme v potrhané době, která ještě nesrostla do nové látky. A ani ty největší mysli nedokážou předpovědět, kde se co roztrhne zítra.
Zkuste v tomto chaosu něco plánovat. Kdybyste si ještě před rokem například plánovali, že si založíte taxislužbu, jistě byste ve svých kalkulacích do úvahy nebrali, že vám o rok později bude moci konkurovat kdejaký Albánec, který si půjčí auto a stáhne do mobilu aplikaci (a že o pět let později auto pravděpodobně Albánce vyšoupne a začne jezdit samo, na své triko). Co přijde příští rok? Budete si chtít pořídit domů jalovičku, že ji odchováte na maso, a než kravka pořádně vyroste, bude mít doma každý svoji 3D food tiskárnu a na ní si tisknout stejky ze sypké bílkoviny doma sám? A nebo něco jiného z těch neuvěřitelných věcí, které se právě začínají dít?
Říkáte si, že můžeme být klidní, protože žijeme v České republice a vždycky trochu trvá, než k nám technologie doputují. Můžete mít pravdu, ale nezapomínejme, že ani Česká republika není pro plánování nějak zvlášť vhodná země. Každý spekulant, který nakoupil pozemky kolem plánované trasymetra D a pak se dozvěděl, že ho Praha možná bude stavět bez stanic, by mohl vyprávět.
Domnívám se, že pro rok 2017 by ten nejlepší plán byl odložit všechny plány stranou. Dívat se na náš dnešní svět tak, jak je to jedině možné, s pusou otevřenou údivem. Nabírat ten čerstvý vítr i s těmi podivnými, cizími a novými pachy. Dělat, co před námi nikdo nemohl. Vytisknout si řízek, vyprávět něco autu, podívat se v kině na operu, sníst si jídlo z té nejlepší restaurace doma u svého stolu, psanou formou opilecky blábolit, telefonovat hodinkami, natočit film telefonem, hrát tenis s počítačem, sbližovat se s lidmi vzdálenými tisíce kilometrů a mít všechno vědění světa na dosah svých deseti prstů.
Ale proboha, proboha, hlavně neplánovat. Novoroční anketu s osobnostmi čtěte na stranách 32 a 33
Promiňte, pokrok je, když sedlák koupí svému vozkovi traktor místo povozu. Revoluce přijde, když vozku vyhodí a místo něj si pořídí traktor, který jezdí sám. A tohle je revoluce.