Dvakrát sláva oslavenkyním

Těsně před koncem roku oslavily shodné kulaté jubileum dvě zpěvačky, které se sice umělecky liší snad z každého úhlu pohledu, ale jedno mají společné. Je dost pravděpodobné, že kdo má rád jednu, má rád i tu druhou. Marianne Faithfullovou a Patti Smithovou.

První jmenovaná je „dítětem šedesátých let“. Do té doby patří její první hit, As Tears Go By, který pro ni napsal se svým „stounovským“parťákem Keithem Richardsem její tehdejší životní partner Mick Jagger, se kterým tvořili jeden z nejsledovanějších a jaksi nejvzorovějších párů své doby – vzhledem i skandály. A také životním stylem, který Faithfullovou pak v 70. letech málem zabil. Ze silné drogové závislosti a alkoholismu se nicméně dokázala vymanit a natáčela další alba, jistěže nevyrovnané kvality. Nicméně dospěla do skvělého stadia, kdy je pro mnoho tvůrčích osobností hudební scény, vesměs takových, které zobrazují temnější stránky světa a lidského života, jakýmsi idolem. A je pro ně čest skládat jí písničky. Na jejích posledních albech najdeme přímo Faithfullové na tělo napsané rockové šansony od Nicka Cavea, P. J. Harveyové nebo Rogera Waterse. Nejradši ale mám od Marianne Faithfullové stejně album Strange Weather už z roku 1987. Nejen pro skvělý sound, který podstatnou měrou určil kytarista Bill Frisell, ale i pro remake As Tears Go By. Nechává za sebou všechny jiné známé verze včetně té, kterou nahrála zpěvačka na svůj žebříčkový singl v roce 1964. Jako by konečně pochopila, o čem ta píseň je.

A narozeniny tedy oslavila i Patti Smithová, tu není zdejším fanouškům potřeba představovat. Ač stejný ročník, logicky si ji spojujeme až se sedmou dekádou, kam spadají její první slavná alba. Oproti Faithfullové je Smithová především autorkou – nejen písniček, ale též psané poezie a nyní i vzpomínkových knih. Zůstala rockerkou, kmotrou punku. Šansoniérku Faithfullovou berme jako druhou stranu téže sedmdesátileté mince.