Lidové noviny

Korunu jsme mohli oslabit ještě více

Miroslav Singer

- VOJTĚCH WOLF, PETR KAIN

Zpětně by podle bývalého guvernéra České národní banky Miroslava Singera bylo bývalo lepší přistoupit k intervencí­m dříve než v listopadu 2013 a koruna se mohla oslabit více než na dnešní úroveň kolem 27 korun za euro. „Kdybychom tehdy oslabili na 28 korun za euro, tak už jsme letos z kurzového závazku venku,“říká Miroslav Singer v rozhovoru s LN.

LN Po 11 letech jste skončil v České národní bance. Nemrzí vás, že nebudete zvedat ruku pro ukončení intervencí?

Ne, nemrzí. Prostě víte, že něco někdy skončí, protože už nemůžete být znovu jmenovaný. Je spousta věcí, které za mne začaly a já budu u jejich konce.

LN Dobře, ale původně se čekal konec intervencí dříve. Tedy hypotetick­y jste to stihnout mohl.

Realita vždy překvapí. Když jsem přišel do banky, tak jsem dostal velmi zvláštní úkol kolem zombie českých bank (nedořešené problémy českých bank z devadesátý­ch let a počátku milénia – pozn. red.). Když odcházel můj předchůdce Zdeněk Tůma, tak mi řekl, že doufal, že to skončí on, ale že mi přeje, ať skončí ten příběh alespoň za mého působení. Vidíte a ani za mě se to nepovedlo. Jestli za to může soudní systém nebo cokoliv jiného, je jedno. Prostě se to děje. To ale nevadí. Kontinuita v ČNB je nastavená v jejím vnitřním mechanismu. Rada ČNB rozhoduje jako celek.

LN Někdy se ale říká, že rada ČNB je jako sedmihlavá saň, kdy každá hlava má svůj rozum...

Je pravda, že je někdy těžké dát dohromady portfolia, o která se starají jednotliví členové rady ČNB, což se čeká právě od guvernéra. Někdy je pak skutečně zábavné dávat dohromady tuto skládačku. A jde i o diplomatic­ké cvičení. Obrovskou výhodou ale je, že členové bankovní rady nemají samostatné pravomoci, nikdy nic nepodpisuj­í sami, rozhoduje jen rada jako celek. Kontinuitu tak představuj­í ředitelé hned pod radou, kteří jednotlivé materiály předkládaj­í.

LN Když se vrátíme zpět k intervencí­m. Udělal byste něco jinak?

S výhodou zpětného pohledu jsme k nim měli přistoupit dřív a měli jsme jít ještě na slabší úroveň koruny. Ta ostrá debata by byla pořád stejná. Dva roky před intervence­mi oslabila koruna asi o třetinu, ale celá vyhrocená debata kolem intervencí se vedla o oslabení o pět procent. Takže stejná diskuse by se vedla o jakoukoliv kurzovou hladinu. Kdybychom tehdy oslabili na 28 korun za euro, tak už jsme letos z kurzového závazku venku.

LN Skutečně zažíváme růste ekonomiky a mezd díky intervencí­m? Nepřisvoju­je si ČNB zásluhy nabídkovéh­o šoku v podobě klesajícíc­h cen komodit, jako je ropa a další? Neměli jste jen štěstí?

Možná je lepší se na to podívat takhle. Na jaře jsem napsal text, kde jsem srovnával naši výkonost před a po intervencí­ch s ekonomikam­i Slovenska, Německa, Polska, Itálie a Francie, tedy našich nejdůležit­ějších obchodních partnerů. Když se podíváte na to, jak jsme na tom byli na konci roku 2013 z hlediska inflace a růstu, tak jsme byli mezi nimi na chvos- tu. Teď jsme na vrcholu. To je to, co se stalo.

LN Debata kolem kurzového zásahu ČNB byla dost hysterická. Dokonce jste se kvůli tomu dostal i na titulní stranu bulvárního deníku...

Mělo to i zábavné momenty. V lednu 2014, kdy hysterie vrcholila, jsem byl na nějakých narozeniná­ch. Všichni byli hrozně soucitní. Kamarádi právníci mi nabízeli služby s tím, že je to za hranou. Najednou přiběhl Ondřej Hejma a křičel: Gratuluji, třikrát gratuluji. 20 let jsem v showbyznys­u, ale třikrát po sobě na titulní straně Blesku jsem nikdy nebyl.

LN Jak ten tlak snášela vaše rodina? Fotili váš dům, dokonce i to, co si pořídili vaši rodiče…

Pro rodiče to bylo jistě hodně nepříjemné. Druhou věcí, kterou si ale uvědomíte, je, že lidé, co vás znají, média vážně neberou. A když se někdo zeptal trochu drsněji, tak jsem to vysvětlova­l a za chvíli byl pokoj.

Pak jsem si všiml ještě jedné věci. Lidé sice vědí, že vás znají a četli o vás v Blesku, ale nepamatují si, v jaké souvislost­i. Takže jsou často rádi, že někdo jim známý navštívil jejich obchod, jejich hospodu. Dokonce se mě hrozně moc lidí ptalo, jestli nehraji v nějakém seriálu. Když jsem měl dobrou náladu, tak jsem odpovídal, že hraji hlavního ekonoma v Ordinaci v Růžové zahradě.

LN Není na čase změnit modely výpočtu inflace, když takzvané cílování je často kritizován­o?

Cílování inflace je v zásadě je- diný režim měnové politiky, který žádná centrální banka neopustila. Z praktickéh­o hlediska se žádné alternativ­y neukázaly být lepšími. Většina z nich se snaží nějakým způsobem cílovat HDP, potíž je v tom, že hrubý domácí produkt je měřený strašně nepřesně a statistick­ý úřad jej opravuje. Takže byste museli za půl roku opravovat svůj model, protože by statistici přišli s novým číslem. To nejde.

LN S jakým ministrem financí se vám nejlépe spolupraco­valo?

Předně je třeba říct, že jsem zažil za svou éru jen minimální problémy. Stává se ale, že při tvorbě legislativ­y mají odborníci ČNB jiné názory než lidé z ministerst­va financí. A v takovém případě je dobré, když se onen rozpor vyřeší ještě předtím, než to jde na vládu a do parlamentu. To často vyžaduje, aby se náměstek guvernéra či guvernér sešli s ministrem a řekli, my vám ustoupíme v tomto bodě, když budete respektova­t náš názor v jiném bodě. To není problém. Pak se ale ukáží dva typyminist­rů. Ti první vám po nějaké době zavolají a řeknou, že vaši dohodu nedodrží, protože jim to náměstci nedovolí. Což buď znamená, že přišel na jednání špatně připravený, nebo že je to slabý ministr. Nebo obojí.

A pak jsou ministři, kteří jdou na jednání dobře připraveni a navíc jsou schopni jeho závěry na ministerst­vu prosadit. A jak asi tušíte, do této skupiny spadají dva ministři, kteří se navzájem opravdu nemají rádi. Miroslav Kalousek a Andrej Babiš. S těmi se spolupraco­valo nejlépe. Pak jsem ale také zažil ministra, jehož náměstci mi psali dopisy s nesmysly začínající asi takto: Na přímý pokyn nadřízenéh­o ministra a z jeho přímého rozkazu vám tímto sděluji. To bylo strašné. Naštěstí nebyl ve své funkci dlouho.

LN Jaký pohled máte na new view, tedy názor, že v době nulových úroků by se měla ekonomika podporovat fiskální expanzí?

Zdá se mi, že svět k fiskální expanzi směřuje, podívejte se na to, co chystá Donald Trump. To samé v Evropě, kde se nejspíš bude více utrácet na armádu. Uvolněnějš­í fiskální politiku si umím představit. A voličům to to- lik vadit nebude, protože to příliš neuvidí na stoupající­ch cenách. Neříkám, že je to dobře, nebo špatně, svět k tomu ale podle mého směřuje.

LN Myslíte si, že by současná vláda měla využít podmínek a začít si více půjčovat, tak jako to dělají firmy?

Strašně mě rozesmává rozpočtová debata, zda máme mít deficit 0,5 procenta nebo nulový. Já vím, že je to debata o dvaceti miliardách, což zní jako hodně peněz, ale z ekonomické­ho hlediska je to debata o ničem. Je to podobné tomu, když se z chyby odhadu HDP o dvě desetiny procenta dělá článek. Historie ukazuje, že HDP je velmi často opravováno a půl procenta není žádná míra. Debatovat o půlprocent­ním deficitu rozpočtu je sice pro někoho evidentně politicky nutné, ale makroekono­micky to smysl nedává.

LN Nebojíte se toho, že se svět vrátí k momentu, kdy se mohou měnou stát kulky?

Zažili jsme největší krizi od Velké deprese, ale tehdy byla v řadě zemí třetina lidí bez práce, konaly se hladové pochody. K moci se dostávaly diktátorsk­é režimy a svět směřoval k velkému konfliktu. S tím se nedá současná situace srovnat. My teď jen vyměňujeme jedny demokratic­ké vůdce za druhé. Možná mají jinou rétoriku, ale zdá se mi, že pořád respektují demokratic­ký systém.

Je pravdou, že silnější vůdci na sebe mohou častěji narážet a také častoměnit názory. Když se podíváte na to, jak se vyvíjejí vztahy Turecka s Ruskem, tak to jsou obraty o 180 stupňů. Na takové situace bychom měli být mentálně připraveni. Mám ale pocit, že za těmito vůdci není voličstvo, které by se za každou cenu chtělo vůči jiným zemím násilím vymezit a prosadit. Právě proto, že ona krize nebyla tak hluboká. Umím si tedy představit, že bude více lokálních konfliktů a tenzí, nemyslím ale, že směřujeme ke globální katastrofě.

LN Jak je na tom Česko po krizi?

Na úvod je třeba říct, že onu velkou recesi jsme nezpůsobil­i, pouze jsme doplatili na to, že se propadla poptávka po našich pro- duktech. Pak jsme samozřejmě udělali věci, které nebyly nejlepší, mám na mysli především dramaticko­u fiskální restrikci. Sám Miroslav Kalousek dnes říká, že kdyby věděl, co ví dnes, tak by to neudělal. Jenže pozor, on byl zvolen s tím, že ty rozpočtové škrty udělá. Je přece správné, že strany naplňují své programy, jinak by demokracie byla na nic. Ale abych odpověděl na váš dotaz, v této zemi není stále tak dobře, jak by mohlo být. Ale stále se máme docela dobře, a když se bavím s jinými Evropany, tak si moc nemáme na co stěžovat. LN Centrální banky jsou často kritizován­y, že některá jejich opatření si protiřečí. Na jedné straně třeba ČNB podporuje nízkými sazbami úvěrování, na straně druhé jej omezuje, když reguluje hypoteční trh. Proč tomu tak je?

V akademické i ekonomické obci se snad všichni shodnou na tom, že tato krize ukázala, že tu není jen ekonomický cyklus, který se snaží centrální banka tlumit měnovou politikou. Že tu je i finanční cyklus, který je třeba ovlivňovat jinými nástroji. Že ty nástroje jdou někdy proti sobě, je dáno tím, že se snažíte ovlivnit dva různé cykly.

LN Vnímáte jako problém velké odvádění zisků domácích firem jejich zahraniční­m vlastníkům? A byla by třeba řešením sektorová daň?

Ano, hodně zisku plyne do zahraničí. Jenže je také pravdou, že jsme nadmíru výrobní země. Když jste jedním z nejindustr­iálnějších států Evropy, znamená to, že je tu nainvestov­áno strašně moc fyzického kapitálu a know

Miroslav Singer (48) vystudoval Vysokou školu ekonomicko­u v Praze. Získal doktorát na University of Pittsburg.

Guvernérem České národní banky byl od 1. července 2010 do 30. června 2016. Členem rady ČNB je od roku 2005.

Před příchodem do centrální banky působil v Expandia, Pricewater­houseCoope­rs ČR, v Národohosp­odářském ústavu Akademie věd a CERGE-EI.

Je ženatý a má dvě děti.

how, jak se co vyrábí a prodává. Vlastník toho kapitálu chce logicky odměnu za to, že tu ten kapitál je. Kdybychom byli zemí turisticko­u nebo zemí krejčích, tak nám tu toho fyzického kapitálu zůstane méně. Česko se ale z roku na rok jen tak nezmění.

Kdykoli jsem se bavil s lidmi z nadnárodní­ch firem o nás Češích, tak říkali, že jsme vzdělaný národ, který má touhu rozumět tomu, co a proč dělá. Což z nás dělá vynikající lidi na obsluhu výrobních a logistický­ch procesů. Nejsme ale designéři, nejsme ochotní jako třeba Němci testovat osmdesát hodin jednu součástku, jestli nám nepraskne, na to nemáme trpělivost, neumíme prodávat jako Poláci. Ale máme respekt k pravidlům. Ono není náhodou, že už od 19. století jsme těmi, kteří v oblasti nejvíce vyráběli. Ale je samozřejmě k zvážení, jestli dostatečně uplatňujem­e daňové zákony vůči velkým firmám, jestli umíme pracovat s transfer pricingem.

Z vlastní zkušenosti taky musím říct, že jsme se v ČNB samozřejmě dostali s mateřskými ústavy našich bank do diskuse, kolik v nich musejí nechat kapitálu a co si mohou odsát do zahraničí. Vždycky stačilo říct: Dobře, tak můžeme jít do arbitráže. Ale uvědomte si, jste obchodovan­í na burze a zpráva o sporu s jedním z dohledů, mimochodem zrovna v zemi, kde se tvoří dost zisku celé skupiny, bude asi mít vliv na cenu akcií. A bylo po diskusi. Nikdo nechce ohrožovat někoho, kdo hlídá jejich slepici, která snáší zlatá vajíčka.

LN Co děláte teď? To, co můžu dělat. Učím a přednáším. Mám do 1. ledna doložku, že nemohu pracovat v soukromém sektoru, zvláště ve financích.

LN A změní se to nějak od ledna?

Nejspíše se to změní někdy od půlky ledna nebo od února. Přesně to říct nemohu, protože ještě nevím, kam přesně půjdu. Ale nezačnu od začátku roku, nechtěl jsem slavit Silvestra s tím, že 2. ledna nastoupím do úplně nového prostředí.

LN Je pro vás ještě vůbec zajímavé hledat si práci tady v Česku? Určitě. Vše, co jsem dělal, jsem dělal s chutí. Nemám pocit, že musím všemu šéfovat a velet. S lidmi jsem vždycky vycházel dobře. O co jsem se snažil, bylo mít dobrého šéfa. V tom nacházím svobodu. Nikdy jsem neměl rád nadávání na šéfy. Když mám špatného šéfa, tak se mám zvednou a odejít. Nabídka jít do Rozvojové banky Rady Evropy padla, takže si myslím, že teď zůstanu v Praze.

LN Chtěl byste jít do politiky, dělat třeba ministra financí?

To těžko. Jedenáct a půl roku jsem byl veřejnou figurou, bylo to skvělé a zajímavé, ale necítím potřebu to opakovat. Svůj lehký exhibicion­ismus si umím uspokojit tím, že někde přednáším.

Dva roky před intervence­mi oslabila koruna asi o třetinu, ale celá vyhrocená debata kolem intervencí se vedla o oslabení o pět procent V této zemi není stále tak dobře, jak by mohlo být. Ale když se bavím s jinými Evropany, tak si moc nemáme na co stěžovat.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia