Agrokonzul nesměl na traktory

Zážitek ministra zemědělství je střípek, který dokládá, jak složitě se do republiky dostávají potřební cizinci

PRAHA Na jaře začal lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka plánovat, že na Ukrajině a v Kazachstánu vytvoří pozice „agrokonzulů“. Má jít o obdobu honorárních konzulů při velvyslanectvích, což v tomto případě znamená zavedený místní podnikatel, který zná dobře domácí prostředí a může pomáhat českým farmářům k zakázkám. Ministr si na Ukrajině vytipoval vhodného člověka a chtěl, aby adept přijel na brněnský veletrh Techagro. Jenomže příležitost prohlédnout si české traktory ukrajinský byznysmen nedostal.

„Nezískal vízum. Ztroskotalo to na tom, že nebyl schopen měsíc před akcí říci, kde přesně bude v Brně bydlet. Měl pozvání od ministerstva, a stejně mu to k ničemu nebylo,“popisuje Jurečka. Sám si tak ozkoušel, jak svízelné je dostat do republiky lidi ze zemí mimo EU, byť jsou sebevíc kvalifikovaní a potřební.

Vedle toho to pravidelně slyší od zemědělců, kterým se dramaticky nedostává pracovních sil, protože Čechům se na pole nebo statek moc nechce. I když vláda začátkem loňského roku schválila speciální program zrychlených víz pro pět tisíc pracovníků z Ukrajiny, poptávka po lidech je tak velká, že na pěstitele už pracovníci nevybyli.

Velbloud uchem jehly

Jurečka má za to, že hlavní problém je na ministerstvu vnitra, pod které spadá povolení k pobytu nad 90 dnů. „Jejich přístup je alfou a omegou všeho. Jednak jeministerstvo pomalé, jednak bychom si opravdu měli nastavit, že pro některé země a některé profese musíme mít rychlejší a možná i benevolentnější systém víz,“dodává. Zástupci resortů už se kvůli tomu sešli, protože po pracovnících z Ukrajiny, Mongolska či Vietnamu nevolá jen sektor zemědělství, ale i průmysl, zpracovatelství nebo zdravotnictví.

Ministerstvo vnitra se brání tím, že musí dodržovat předpisy. Každý, kdo chce razítko, aby směl do republiky, musí splnit mimo jiné tři základní požadavky. Musí doložit, proč tady chce pobývat, že si to zvládne zaplatit a kde bude bydlet. Pokud na něco z toho nemá papír, má smůlu. „Nesplnění zákonných podmínek nelze prominout. Nicméně my i ministerstvo zahraničí ve spolupráci s dalšími resorty již od roku 2012 vytváříme zvláštní migrační nástroje pro vybrané cílové skupiny cizinců, na jejichž pobytu má Česká republika zvýšený zájem,“říká Hana Malá z tiskového oddělení vnitra. Skupiny jsou definovány třeba profesně, když se například ukáže, že chybí dělníci v kovovýrobě.

Mnohdy to ovšem nestačí a úředníci vyhodnotí cizince jako bezpečnostní riziko jen kvůli zemi původu. Pravidelně na to naráží třeba brněnské Jihomoravské inovační centrum, unikátní projekt, na kterém spojili síly tamní univerzita, politici a byznys. Centrum každoročně pořádá podpůrný program pro nadějné startupy, kam vybírá nejšpičkovější nápady vědců ze všech míst na zeměkouli. Není ale lehké, aby inovač- ní potenciál z ciziny prošel přes vízová pravidla. Například syrsko-jordánskému týmu Braci bylo k ničemu i to, že za sebou měl řadu mezinárodních ocenění.

„Předložili i platná víza z USA, ale česká ambasáda jim povolení k pobytu nedala. Jeden Syřan z týmu měl po otci švédský pas, toho jsme do Brna nakonec dostali. Zbytek ale musel zůstat v Sýrii,“popsal LN již dříve Vojtěch Krmíček, manažer programu pro startupy.

Braci měli původně v plánu usadit se se svým byznysem na jižní Moravě, zkušenost s vízy je od toho ovšem odradila. Teď sídlí a odvádějí daně v Anglii, kde na svém chytrém náramku pro neslyšící spolupracují se Samsungem.

Dlouhá cesta z Kamerunu

Podobnou zkušenost udělal předloni kamerunský vývojář Fritz Ekwoge Ekwoge, který vymyslel bezpečnou a rychlou metodu přenosu velkého objemu dat bez internetu. V Kamerunu nemá Česká republika diplomatické zastoupení, Ekwoge musel pro vízum do Nigérie.

Kdyby za něj nelobbovala plejáda lidí od politiků až po manažery z jihomoravského centra, nedostal by nejspíš termín pro návštěvu ambasády. I tak zvládl do- razit do Brna až v polovině programu. Přestože zvítězil a chtěl tu dál svůj vynález vyvíjet, zařídit mu marketing a design, musel zpátky do Kamerunu, další povolení k pobytu nedostal.

Tak přišly české firmy o zakázky, které mohly na Ekwogeho nápadu získat, a Česká republika o kus dobré pověsti coby země, jež o nadějné podnikatele z ciziny stojí. Vláda o problému ví a snaží se zpružňovat migrační politiku, aby se lidé ze třetích zemí dostávali na zdejší trh práce snadněji a rychleji. Vyhlašuje třeba speciální programy podle toho, jakých povolání se zrovna nedostává. Pořád to ale nestačí, protože i vlivem rekordně nízké nezaměstnanosti je na trhu obrovský převis poptávky po pracovnících. Naopak odbory nesouhlasí, aby se práce rozdávala „za hranice“, mají za to, že řešením je zvýšení mezd, aby neobsazená místa získala přitažlivost pro Čechy.

Problém dopadá i na vědce a akademiky. Po čistce tureckého prezidenta Erdogana se Univerzita Palackého nabídla, že zaměstná některé z vyhozených akademiků. Kvůli vízové proceduře trvalo dlouhé měsíce, než první z pedagogů mohl v Olomouci nastoupit. Přestože jsou učitelé v Turecku pronásledováni.

Vízum ztroskotalo na tom, že Ukrajinec nebyl schopen měsíc před akcí říci, kde bude v Brně bydlet. Přitom měl pozvání od ministerstva.