Jsme pasivní, z toho těží Lukašenko
Patří mezi největší znalce duše běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka a film, který o něm natočil, pobavil na Lukašenkův účet diváky v mnoha zemích světa. I proto se filmy režiséra Jurije Chaščevatského v Bělorusku nepromítají.
Dvakrát kandidoval do parlamentu. Neúspěšně. V roce 1997 mu za film Obyčejný prezident zlámali nos. Své filmy většinou namlouvá sám, temným a podmanivým hlasem poznamenaným tisíci vykouřených cigaret. To nejdůležitější, co chce svým divákům říct, je toto: opusťte své divany, i když vítězství není zaručeno, stojí to za to, alespoň se pokusit.
LN V kinematografii jste pracoval už v dobách SSSR. Kdy jste pochopil, že režim Alexandra Lukašenka nebude o moc lepší než ten bolševický?
V sovětské éře jsem pracoval v televizi a odevzdával jsem svou práci ke kontrole 3. tajemníkovi ÚV Komunistické strany Běloruska pro ideologii Kuzminovi. Byl to neuvěřitelně vzdělaný a sečtělý člověk. Ano, sovětská tvorba nebyla tvorbou, ale propagandou, ale měl jsem pocit, že mám co dělat s důstojným protivníkem, který je schopen od rána do večera citovat klasiky.
Pak ale přišel Lukašenko. Člověk, který byl předsedou sovchozu, mechanizátorem a teď je prezidentem. Způsoby, kterými řídí zemi, jsou stejné, jako když řídil zemědělské družstvo. Esteticky mi jeho režim byl od začátku odporný. Jakmile se objevil ve veřejném prostoru, vnesl do něj primitivní rétoriku, zničil kulturu jednání. První svobodné volby do parlamentu zdiskreditoval, když chodil do televize a vykládal, že lidé nemají hlasovat, protože to nemá cenu, budou stejně obelháni. Bylo jasné, že tenhle člověk chce zlikvi- dovat veškeré společensky důležité instituty, aby získal absolutní moc.
LN Lukašenko budí dojem, že jedná spíš instinktivně než s rozmyslem. Vy ale popisujete jeho příchod k moci jako připravenou operaci…
Některé kroky se zdají být naprosto promyšlené: nejdřív zlikvidoval nezávislá média, pak vzal pod kontrolu veškeré finanční toky v zemi, nakonec odstranil zákonodárnou moc. Celý proces byl velmi rychlý. Začal v roce 1994 a dva roky na to bylo hotovo. Dál už Lukašenko jen panuje.
LN Inspiroval se v Rusku?
Naopak. V Rusku stejný proces začal o pět let později. Jeho tvůrci ale postupovali podle úplně stejného plánu. Jako by věděli, že maličkaté Bělorusko nikoho nezajímá. Na nás se dalo leccos vyzkoušet, aniž by si toho svět všiml. Byl to dokonale zpracovaný model. Když viděli, že to Lukašenkovi prochází, začali s tím v Rusku už s velkým rozmachem a jistotou, že to Západ spolkne.
LN Ale kdo?
Myslím, že celé to je promyšlená, časově značné rozsáhlá a ideologicky komplikovaná operace KGB.
LN Jak se v takové atmosféře tvoří?
Před očima se mi denně odehrává celý Shakespeare, témata, která jsou věčná, vždy tady byla a budou. Třeba Richard III. U nás namísto něj máme kolchozníka. Také náš režim přináší více hrdinů, než když si žijete v klidu a dostatku. Vy je tolik nepotřebujete. Musím přiznat, že cenzura určitým způsobem napomohla rozvoji mé filmové řeči. LN Běloruský divák si ale té vaší filmové řeči moc neužije?
Ne. V Bělorusku je nelze vidět. I když máme teď vynikající satelitní televizní kanál Belsat, který vysílá z Polska. Tam moje filmy vysílají. Ale v Bělorusku jsou zakázané „talíře“– satelitní antény. Oficiálně, protože hyzdí vzhled našich domů. Takový je náš stát estét.
LN Lidé ale mají k zahraničním zdrojům přístup přes internet…
Je to všechno mnohem propracovanější. Nezakážou nic přímo. Vytváří se situace, kdy je něco složité. Ne nemožné, ale složité. Půjdete se najíst do restaurace, kam vede špatná cesta, nebo si necháte dovézt jídlo domů? A tak to je i s televizí v Bělorusku. Nejjednodušší je zapnout knoflík a tam na vás vyskočí ruské kanály. Na nich máte seriály pro většinového diváka, profesionálně udělané, ale tak, aby vás odvedly od politiky, od problémů.
Mezi tím vám prostřednictvím zpráv do hlavy nalijí přesně to, co tam podle našich vůdců máte mít. Proč byste se snažili a hledali na internetu televizi, která vás nutí přemýšlet a vyvádí vás z vašeho pokojového klidu? Ruské kanály vám mají promýt mozky, ale vy si toho přitom nesmíte všimnout. Aby si to člověk uvědomil a začal systematicky hledat jiný zdroj informací, k tomu je zapotřebí velké úsilí. Kdo ho bude vynakládat, když nakonec má plnou ledničku a o to jde především?
LN Točíte své filmy i proto, abyste tomu zabránil?
Víte, nebudu si nic nalhávat, naše aktivity nevedou k velkým výsledkům. Snažím se lidem vysvětlit, že to nicnedělání, ta strašná pasivita je příčinou úspěchu Lukašenkova režimu. Každý sám za sebe má pocit, že když bude hodný, stát mu nic neudělá. To jen těm zlobivým, opozičníkům a věčným reptalům, jako jsem já, se lámou nosy. Jenže každý se může dostat do situace, kdy se střetne se státní zlovůlí a nedovolá se pomoci ani spravedlnosti. Lidé u nás říkají, že v Bělorusku je slaboučká opozice. Ale tak to není. Občanům mé země nic nestojí za to, aby zvedli zadky z pohovek! Říkám jim: Vy sami sebe neumíte bránit a kritizujete, že to nedělá opozice.
LN O tom je váš slavný film z roku 2006 Plošča…
Ano. Tehdy protestující studenti rozbili stanový tábor na minském náměstí. Jednou v noci na ně vlítly speciální jednotky a zmlátily je. Nacpaly je to anto- nů a odvezly. V Kyjevě byla přesně taková situace v prosinci 2013. Také začali studenti a také je zmlátila policie. Co se stalo? Jejich rodiče, poslušní ukrajinští občané, si tohle nenechali líbit. A nakonec milion lidí vyšel do centra Kyjeva, aby řekli své „ ne“. V Bělorusku na jejich obranu nepřišel ani jeden tatínek. Volal jsem: „Vaše děti zmlátili. Měli byste být alespoň pohoršeni! Ale vy jen sedíte a mlčíte.“V této letargii setrvávají Bělorusové dodnes.
LN Jak si to vysvětlujete?
Demokracie je produkt městské společnosti. Jenže u nás neexistuje tradice cechů. I když se hovořilo o třídách, o rolnících a dělnících, ve skutečnosti jsme společností deklasovaných jedinců. V SSSR tento proces dovedli až do krajnosti a my jsme si mysleli, že se z toho lehce vyhrabeme. Nevyhrabeme. Ukrajinci ano, my ne. Je patrný velký rozdíl v národních charakterech. Ukrajinci jsou mnohem temperamentnější než my Bělorusové. Podle slavného ruského historika Jurije Afanasjeva se ruská pravoslavná civilizace od západoevropské odlišuje hlavně tím, že ta vaše byla založena na vlastnictví půdy. A ta naše pravoslavná na vlastnictví lidí. Rusové i Bělorusové jsou stále v duších do velké míry otroky. Ano, některým, jako třeba části Ukrajinců, se daří se tohoto dědictví pomalu zbavit, vytrhnout se z něj. Ale mnozí v něm zůstávají. To je naše největší neštěstí.
LN V roce 2010 jste předpověděl, co se na Ukrajině stane. Už tehdy jste tvrdil, že Rusko se chystá okupovat Krym…
Instinktivně jsem pochopil, že se to stane. I název ukrajinské revoluce, které se říká revoluce důstojnosti, jsem už měl ve filmu Lobotomie, který jsem natočil v roce 2010. Jsem moc rád, že si vybrali právě tento název, který je jakousi mojí značkou.