Úskalí profesionála Šindelky
Talentovaný básník a prozaik Marek Šindelka (* 1984), nositel již dvou tuzemských literárních cen, se ve své novince – románu Únava materiálu – chopil tématu uprchlické krize. A docela citelně narazil: na hranice svého autorského přístupu.
Nedlouhý román Únava materiálu tvoří dvaadvacet kapitol-popisů. Chladný, věcný vypravěč v er-formě (vyjma jedné kapitoly, v níž převažuje monolog epizodní postavy) vesměs krátkými, informujícími a akčně působícími větami líčí uprchlickou cestu dvou (dle všeho syrských) bratrů. Jeden nese jméno Amir, druhému autor jméno nedal, je to prostě kluk, jenž v jakémsi detenčním zařízení vyfasoval číslo 107. Oba se po strašlivé cestě, napěchováni v úkrytových prostorech auta, ocitnou na evropském kontinentu, kde se sami sobě ztratí, neboť jsou brutálně smýkáni lidmi, kteří s jejich touhami a potřebami naprosto nesentimentálně obchodují.
Šindelka střídá – nikoliv pravidelně a rovnoměrně – popisy klukovy pouti a Amirovy anabáze. Větší prostor dostává kluk, který po útěku z detenčního zařízení, v němž strávil přes čtvrt roku, putuje zimní krajinou. Touží se dostat do velkého města, kde by jej pohltila anonymita davu a měl by tak, domnívá se, lepší naději na důstojnější přežití. Vláčí se, zmrzlý a hladový, lesy, loukami, přespí v chalupě či v krmelci, krmí se sněhem, vyšťourá med v opuštěném úlu.
Hledá cestu k civilizaci, ale potřeboval by se jí přiblížit nepozorovaně, vplout do ní, aniž by byl po cestě lapen a zase kamsi šoupnut. Amir se v městském prostředí pohybuje, avšak není to o nic přívětivější než samotářské zimní bloudě- ní bratra; Amir je spolu s palestinským spolucestujícím vystaven násilí ze strany pubertálních bojovníků za neislámskou Evropu. Rozdělené cesty bratrů – Amira a kluka – se v knize nespojí, vyprávění negraduje, obě hlavní postavy autor opouští, aniž by konkretizoval jejich perspektivu. Jako nejpravděpodobnější se pro ně jeví osud Ahasverů…
Opuštění postav odpovídá celkovému posazení tohoto vyprávění: Šindelka zde tvoří obrazy, výseky, ilustrace, ale nikoliv příběh s vývojem. Respektive jakmile se rozhodne pro objasnění minulosti obou bratrů, jakmile líčí cokoliv jiného než jejich bezprostřední přítomnost, vyprávění ztrácí sugestivnost, protože se autor ocitá na půdě ještě mnohem kluzčí, než jsou ledové pláně zdolávané románovým klukem. Tvůrce totiž přibližuje válkou drásaný arabský svět po způsobu mediální pravděpodobnosti; úplně je cítit, jak vaří z vody a papíru, kdy třeba vpouští na scénu dva válečné turisty, kteří si fotí území, jímž prošly boje. Tohoto papírového dojmu se ostatně nelze zbavit ani u některých evropských partií Amirovy anabáze. Tvrzení o sugestivnosti Únavy materiálu platí tak v první řadě o partiích klukovy zimní pouti a obecněji pak o partiích, v nichž čistě fyzické vyčnívá nad vším ostatním.
Šindelka žádné evropské území nekonkretizuje, zvolil modelová prostředí, ale je zřejmé, že zažitost zeměpisného pásma, v němž autor sám pobývá, je pro jeho románový text předností. V zimních partiích se nejorganičtěji uplatňuje Šindelkovo umění popisu, jeho jazyková vytříbenost. Dokáže plasticky podat každé hnutí svalu, záškuby nervů, ale i dopad přírodních živlů, sněhu, větru, ledu či mraků, jejich k člověku lhostejnou proměnlivost. Samy o sobě mají tyhle části až existenciální rozměr. Určitý háček tkví v tom, že právě ony by mohly být v zásadě s týmž účinkem přeneseny například do příběhu uprchlého vězně či prostě člověka, který chce být pryč od lidí, ale zároveň s nimi, třeba vinou deprese či jiné psychické choroby.
Největším přítelem, ale i nepřítelem při tvorbě Únavy materiálu byla autorovi právě jeho zručnost, jeho formulační a kompoziční schopnosti. Rozhodl se pro evropské, až globální téma – a upsal je. Jenže vznikla z toho jen gramotná, inteligentní literatura na aktuální téma. Šindelka se spolehl na to, že tak nějak přece víme, o co dneska u běženců běží. Položil tedy důraz na popisy fyzického strádání a ostatní se nám má zřejmě doskládat jaksi samo. Jenže ne vše jde upsat od stolu beze ztrát, zejména ne u námětů válečných. Únavě materiálu schází duše a bolest; ta kniha je především technologie.
Marek Šindelka: Únava materiálu