Poskakováním k lepšímu učení
Tak se zdá, že nám ta jednotná maturita přináší víc starostí než užitku. Ne že by neměla své klady. Rozhodně umožňuje srovnávat výsledky maturantů napříč republikou. Nedovolí taky, aby se prestižní vysvědčení se státním znakem rozdávalo kdekomu a za nic. Zároveň ale přibývá rozpaků. O ošidnosti jednotné zkoušky z českého jazyka v globalizovaném světě píšeme v dalším materiálu na této straně. Hodně se taky pochybuje o povinné matematice. Ministryně školství nedávno rozhodla, že v první fázi z ní budou muset maturovat jen studenti gymnázií a lyceí. Třeba takové průmyslovky je mají následovat až s jistým odstupem, tedy pokud jim maturitu z matematiky nakonec někdo nezruší úplně. Nestanou se tak ale z průmyslovek, jež dosud tvořily důležitý rezervoár příštích inženýrů, školy druhého řádu? Tím není řečeno, že by měly v matematice soutěžit s gymnázii. Spíš je třeba polevit z té jednotnosti, a to i uvnitř jednotlivých škol a tříd. Ona se nám místo toho ale spíš utahuje, protože se letos vrací už jednou zavržené centrální hodnocení písemek z češtiny neboli slohů. Jistě nelze pochybovat, že vyjádřit myšlenku v sevřené písemné formě je dovednost, kterou by měl vládnout každý majitel maturitního vysvědčení. Jenže nedávno televize upozornila na osmnáctiletého gymnazistu, který je ojediněle nadaný na matematiku a fyziku, ale už dopředu se ví, že v písemce z češtiny prostě nebude schopen obstát. Není takových náhodou víc? A nebudou se centrální hodnotitelé řídit víc svými regulemi než čímkoliv jiným?
Evropské centrum pro rozvoj profesního vzdělávání vydalo zprávu, z níž vyplývá, po kterých povoláních je v současné době největší poptávka. Seznam není úplně neočekávaný. Nejžádanější jsou lékaři, přírodovědci, technici amatematici. Existují však místní zajímavosti. Třeba ve Francii, to je trochu překvapivé, chybějí právníci. Nizozemsko má podle materiálu naopak překvapivý nadbytek zdravotních sester a ošetřovatelů. Důvodem je prý tlak tamních pojišťoven a rozpočtové škrty ve veřejném zdravotnictví. Pracovních míst ve zdravotnických zařízeních tak ubývá, avšak příliv absolventů a absolventek zůstává vysoký. Přitom my bychom ty sestry a ošetřovatele užili.
Výzkumníci z Univerzity východního Finska nabourali přesvědčení mnoha generací, že nejlépe se dítě učí, když pěkně sedí a je v klidu. Analyzovali studie, jež meřily fyzickou aktivitu a sezení 153 dětí ve věku šest až osm let. Na základě testů pak došli k závěru, že učení, konkrétně čtení a matematika, jde lépe těm, kdo se hýbají. Přesněji řečeno neposedným chlapcům. U dívek se takový vztah kupodivu nepotvrdil. Ze zprávy, již máme k dispozici, nevyplývá, jestli stačí hýbat se víc při hodinách tělocviku a odpoledne na hřišti, nebo je pro dobrý výsledek vhodné poskakovat přímo při tom čtení a sčítání. Pokud by někdo mínil, že něco takového není obvyklé a snad ani možné, mýlil by se. Potvrzuji, že je. Jenže za to děti běžně plísníme.