Úroveň učitelů ve Francii byla nízká
Ve francouzské škole končilo Anastázii Vařekové vyučování obvykle až v pět hodin, zato si užila více prázdnin
taky nebyla tak striktní a bylo to vlastně fajn. Internát ani nebyl rozdělen na holčičí a klučičí, přičemž na konci roku na pokoji vedle nás bydleli kluci.
LN Jaká byla víkendová rodina?
Největší štěstí, které mě mohlo potkat. Přijela jsem do Francie vynervovaná a jela rovnou ke své hostitelské rodině. Měli obrovský dům s terasou a na té mi připravili uvítací piknik. Byli moc milí.
LN Podporovala tě rodina i finančně?
Šli jsme třeba celá rodina do kina a oni to za mě zaplatili. Já jim sice platila nějakou částku za poskytnutí ubytování, ale platili za mě všechny výlety a společné akce, na které mě vzali, přestože jsem jim peníze vnucovala.
LNA co škola? V čem se lišila od té české?
Lišilo se to dost. Škola byla obrovská, měla čtyři tisíce studentů. Já bohužel měla kromě dvou předmětů hodně špatné učitele. Angličtinářku, co neuměla anglicky, nebo fyzikáře, který pomalu netušil, co to je fyzika. S českou školou a učiteli se to nedá porovnat. LN Jaké jsi měla předměty?
V podstatě stejné jako v Čechách. Největším rozdílem byla takzvaná projektová výuka. To znamená, že jsme kolektivně půl roku pracovali na nějakém velkém úkolu na dané téma. Zadání se lišilo podle toho, jakou sekci studia člověk studoval. Já byla ve vědecké sekci. Půl roku jsme pracovali na projektu, který jsme na konci roku museli písemně i ústně obhájit. Naše skupinka měla za úkol zpracovat projekt vyšetřování fiktivní vraždy. Museli jsme vymyslet celý kriminální případ, to mě moc bavilo. LN Dalo by se tedy říct, že jste měli ve srovnání s českou školou volnější režim?
Ano, už proto, že nás tam bylo tolik. Nikdo nás moc nehlídal. Jednou se mi například stalo, že jsem nepřišla na hodinu, protože mi nebylo dobře. Mojí francouzské rodině pak přišel dopis, že jsem nebyla ve škole, ale žádné důsledky se z toho nevyvozovaly, obecně to tedy nebylo moc přísné.
Během týdne na to vůbec nebyl čas, protože škola je většinu dní do pěti hodin odpoledne. O víkendu jsem občas někam jela, ale to se nedělo moc často, protože jsem musela dělat věci do školy. I moje hostitelská rodina měla své vlastní povinnosti. Několikrát jsme ale na výlet jeli, byli jsme v Nantes nebo na ostrově v Atlantiku blízko Saint-Nazaire.
LN Co považuješ za svůj nejlepší zážitek?
Těsně před mým odjezdem jsme se dohodly s kamarádkami, že se budeme společně dívat na Disneyho filmy a všechny přijdeme v Disneyho kostýmech. Já se tedy převlékla za Mulan, moje hostitelská rodina mi na to půjčila kostým, měla jsem kimono, drdol a v něm čínské hůlky. Dorazila jsem tam a zjistila, že to byla jen zástěrka pro rozlučkovou párty na mou počest. Přišli tam všichni kamarádi ze školy i ze sboru.
LN Na co naopak nevzpomínáš ráda?
Nejhorší byly hodiny francouzštiny. Naše učitelka byla Polka a francouzsky pořádně neuměla. Naši třídu nenáviděla. Bylo nás třicet kluků a pět holek, učitelé proto automaticky předpokládali, že budeme problémovější. S učitelkou na francouzštinu jsme si ale nesedli extrémně a ona byla schopná rozdat během hodiny třicet trestů, což byly třeba dvoustránkové eseje. Na jedné hodině jsem dostala dva tresty. První byl proto, že jsem mluvila, a druhý byl pro celou třídu. Udělala jsem jen ten svůj a za nenapsání toho druhého jsem pak byla po škole.
Půl roku jsme pracovali na projektu, který jsme pak museli obhájit. Naše skupina měla za úkol zpracovat vyšetřování fiktivní vraždy.
LN Vrátila ses po návratu do své původní třídy?
Naštěstí ano. Zase tak velký problém to nebyl, protože jsem jezdila domů do Čech na každé prázdniny. A těch je ve Francii hodně. Testy v české škole jsem si tedy dopisovala o těch prázdninách, ale i tak se toho ke konci roku nakupilo dost. Bylo to náročnější, hlavně biologie nebo chemie, protože ve Francii jsme dělali něco úplně jiného, ale zvládla jsem to amohla pokračovat ve studiu se svými původními spolužáky.
LN Co plánuješ po maturitě? Chceš jít na vysokou školu do Francie, nebo už zůstaneš v Čechách?
Ráda bych zpátky do Francie, baví mě francouzský životní styl a kultura. Ideálně do Nantes, které je blízko města, kde jsem byla, a studuje tam hodně mých kamarádů. Tamní univerzita je relativně velká.
LN Takže bys středoškolákům pobyt ve Francii doporučila?
Rozhodně bych nějaký delší pobyt doporučila, člověku to hodně otevře obzory. Pozná něco nového a rychleji se osamostatní. Všechno si totiž musí zařídit sám, třeba když dojde zubní pasta, tak se neobjeví sama od sebe na umyvadle. Pokud se chce něčemu mimoškolně věnovat, také si to musí zařídit sám a nebude to za něj dělat nikdo jiný. Hodně se mi líbilo být v jiné kultuře – a co je nejdůležitější, člověk se naučí úplně nový jazyk v podstatě bez námahy.
Autorka je studentka gymnázia a spolupracovnice Akademie LN