Marie Terezie si zaslouží ocenit

Myslím, že bychom si měli opravdu vážit královny Marie Terezie a s odstupem téměř tří set let dodatečně ocenit její státnické dílo ( 2017: Aurora, česká královna a léto lásky, LN 2. ledna). Na funkci panovnice rozlehlé habsburské říše nebyla v dětství a v mládí nijak připravována, a přijala ji po smrti svého otce ve věku pouhých 23 let. Jako věčně nespokojení a reptající Češi bychom si také měli připomenout, že v prvních letech své vlády muselaMarie Terezie čelit nejenom masivním vojenským útokům silných maskulinních protivníků ze sousedních zemí (Prusko, Bavorsko), ale také odporu českých stavů – neboli tehdejší politické reprezentace země, kteří si za svého krále v prosinci 1741 zvolili jednoho z jejích úhlavních nepřátel, bavorského kurfiřta Karla Albrechta. O této druhé rebelii českých stavů proti Habsburkům se nikde moc nepíše – snad proto, že Marie Terezie se poté zachovala víc než velkoryse, neinscenovala žádný soudní proces ani spektakulární veřejnou popravu hlavních viníků, a naopak se „na usmířenou“nechala v květnu 1743 v Praze korunovat jako česká královna.

Řekla bych, že Marie Terezie to jako panovnice neměla nikterak lehké, přestože druhá polovina její vlády po skončení sedmileté války roku 1763 už proběhla v klidu a míru. „Naštěstí“, chtělo by se říci, se už nedožila turbulencí Velké francouzské revoluce a veřejné popravy jedné ze svých dcer, Marie Antoinetty, manželky francouzského krále Ludvíka XVI.

Zkraje své vlády musela čelit nejenom útokům protivníků ze sousedních zemí, ale také odporu českých stavů

Autorka je ředitelkou Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě UK v Praze