Lid nemá mozek

Kabaret Městského divadla ve Zlíně Ovčáček čtveráček měl být jednorázovou akcí. Jako hygienický úkon, kterým ze sebe členové souboru potřebovali vysvléct páchnoucí propocené pyžamo výroků hradního mluvčího, jako probuzení ze špatného snu. Či občanský výkřik. Zájem publika je přivedl i do Brna. Ani imaginace otců absurdního divadla by nepřinesla tak neuvěřitelné situace, hlášky a jednání jako onen nebohý mladík Jiří Ovčáček, kterého je prezident ochoten i adoptovat, byť na jeden den. V závěru kabaretního večera se do vtipných postřehů autorů postupně přidávají dopisy valašského lidu, hájícího prezidentovu kohortu.

A tady humor přestává. „Tento politický škvár běžte hrát do Prahy a zůstaňte tam i s celým vaším ,ancáblem‘ a dávejte si pozor, aby vám po cestách po Valašsku nepřiletěla jedna baňa. Věřím, že instituce, jež vás financují, zareagují na toto vaše směšné a ubohé gesto.“Nebo toto: „Takže komedianti, neschopní pitvořiči si za naše peníze ožírají držky ve svých soukromých nikdy nekončících chlastačkách a navzájem si poklepávají po ramenou a utvrzují se v debilním a ničím nepodloženém přesvědčení, že jsou jakousi morální a politickou pojistkou společnosti a že mají právo určovat ostatním občanům, co je správné a co není!!!!“

Je fakt, že rozvoj internetu přináší tento typ hulvátské agrese. Kdyby kdokoliv z toho našeho bodrého rozhořčeného lidu měl natáhnout papír do stroje či sednout před čtvrtku prázdného papíru s perem a psát, vložit svůj hněv do obálky, koupit známku, jít k poštovní schránce a poslat dopis, rozmyslel by si to. „Doufám, že komediantům zavřou jejich divadla a budou zase chodit po vesnicích hrát za talíř polévky. Přeji hezký den a úspěch zlínské proněmecké party. Do Zlína je třeba přivézt jednoho Araba pěkně opásaného bambama (sic!), aby ten herecký ksindl zmizel z naší země.“Vzpomněl jsem si na nebožtíka Otakara Motejla: „Lid nemá mozek. Mozek má jen člověk.“