Dálkový boj na barikádách
Polská opozice varuje před diktaturou, její chování prozrazuje, že až tak zlé to v zemi není
Rok 2017 snad ani nemohl začít pro polskou opozici hůř. Během jednoho dne svou pověst zpochybnili hned tři její vedoucí představitelé a odhalili dlouhodobou krizi, ve které se odpůrci vládního Práva a spravedlnosti (PiS) nachází. Tu dokazují i průzkumy veřejného mínění. Žebříčky důvěryhodnosti politiků vede prezident a premiérka a samotné PiS se neustále suverénně drží na první pozici s potenciálním ziskem přes 30 procent. Nutno podotknout, že v některých průzkumech by jeho výsledek nepřekonalo ani spojení dvou nejsilnějších opozičních stran. Podpora kabinetu premiérky Szydłové oproti samotným volbám sice klesla, ale rozhodně ne tak radikálně, jak bychom mohli po zprávách ohledně ohrožení tamní svobody a demokracie očekávat. Jedním z důvodů je bezesporu i slabá opozice.
Novoroční přešlapy
Důkazem může být nepříjemný start do nového roku, který zažil „nepolitický“lídr Mateusz Kijowski, stojící v čele Výboru na obranu demokracie (KOD). Toto hnutí již přes rok organizuje více či méně početné protesty po celém Polsku a nejen během nich lidé přispívají na jeho fungování. Mateusz Kijowski opakovaně prohlašoval, že za svou aktivitu v hnutí nebere žádné peníze, zapomněl ale zmínit, že statisícové sumy inkasuje jeho rodinná IT firma za ceny, které podle odborníků z branže mnohonásobně převyšují standardy. Právě to se provalilo, informace navíc musely uniknout přímo z vedení KOD. Napjatou situaci a bublající spory uvnitř hnutí dokazuje i dění na tiskové konferenci, kde po hádce jedna ze členek opustila místnost se slovy: „Až začnu mluvit pravdu, to se vám teprve otevřou ústa…“
Novoročním přešlapům se nevyhnuli ani předsedové opozičních sil. Ryszard Petru, lídr strany Moderní, odletěl na silvestrovské oslavy do Portugalska. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by tak neučinil v době, kdy jeho kolegové „okupovali“Sejm, tedy protestovali proti kro- kům vlády. Situaci navíc zhoršuje fakt, že byl v letadle přistižen se stranickou kolegyní namísto vlastní ženy. Komentář jednoho z poslanců mluví za vše: „V situaci, kdy zde bojujeme o demokracii a vyčítáme Kaczyńskému, že zavádí diktaturu, nemůže lídr opoziční strany, která organizuje protesty, odjet na dovolenou.“Odpočinek namísto protestů preferoval i předseda Občanské platformy, který si jel zalyžovat do Rakouska.
Je nutné kritiky sjednotit
Na slabost vládních oponentů nedávno trefně upozornil Roman Giertych, někdejší předseda radikálně pravicové Ligy polských rodin, dnes velmi spřízněný s opozicí. Řekl, že se rozdělené síly vládních kritiků musí sjednotit, a to pod křídly Donalda Tuska, jinak není možné PiS porazit. Toto shrnutí je velmi výstižné, polské opo- zici chybí silná osobnost, která, na rozdíl od současných tří zmíněných potenciálních lídrů, umí v politice „chodit“, nedělá hloupé chyby a dokáže využít pochybení vládní strany. Dokud se tak nestane, dostane za pravdu nejdůležitější člen současné vlády – ministr rozvoje Mateusz Morawiecki, který nedávno sebevědomě prohlásil, že jeho strana bude vládnout ještě minimálně dvě následující volební období.
Takový vývoj by se určitě nelíbil v redakci největšího polského seriózního deníku, kde poslední dobou panuje nervozita. Gazeta Wyborcza, která je v českém prostředí s oblibou citována, se totiž dostala do značných finančních problémů. Během jednoho roku propustil vydavatel deníku přes 130 stálých zaměstnanců, většinu právě z redakce svého největšího média, list přišel o lokální přílohy, z dvaceti jich zůstalo pouze sedm, a do několika týdnů se rozloučí i se svými zahraničními korespondenty. Je příznačné, že potíže s penězi začaly po změně vlády, Gazeta Wyborcza se v minulých letech mohla spoléhat na tučnou podporu předchozího establishmentu, ale nyní je pro ni velmi těžké udržet krok v běžném tržním prostředí bez státní pomoci. Není tedy divu, že se z deníku stal de facto bulletin opozice a jeho šéfredaktor otevřeně prohlašuje, že je potřeba položit vládu PiS.
Dobré bydlo
Ačkoli je hlas polské opozice a jejího mediálního zázemí v českém prostředí velmi hlasitě slyšet, výše uvedené příklady poukazují na slabosti kritiků vlády, kterých si bezpochyby všímají i voliči, jejichž názory se odráží v průzkumech veřejného mínění. Není totiž možné, aby na jedné straně europoslanec Janusz Lewandowski kritizoval Evropský parlament za to, že „sleduje Aleppo, zatímco by měl sledovat ulice Varšavy“, a na té druhé si představitelé nejsilnějších opozičních subjektů v tak dramatické situaci, tedy dramatické podle jejich názoru, odjížděli na dovolené, eventuálně si z protestování dělali dobré živobytí.