Nežijte v bublinách

Barack Obama se loučil apelem na Američany

Když se lídr supervelmoci loučí s úřadem, řeč stylizuje v té podobě, v níž chce být sám tesán do kamene. Proto i slova Baracka Obamy z jeho rozlučky v Chicagu musíme opatrně reflektovat. Ty části projevu, kde hodnotí své politické činy, agendu a odkaz, lze nazírat z různých úhlů: řekněme fanouškovského a kritického. Ale obecný apel, s nímž se obrací na americkou společnost, si zaslouží uznání, ať už Obamovi fandíte, či ho naopak rádi kritizujete.

Když Obama říkal, že jeho vláda vyvedla zemi z recese, nastartovala nejdelší růst pracovních míst, zahájila novou éru ve vztazích s Kubou, ukončila íránský jaderný program či zabila strůjce útoku z 11. září 2001, lze to hodnotit různě. Zabití Usámy bin Ládina je jednoznačné plus. I konec recese je plus, ale tam se zvažuje, zda to nešlo udělat lépe. Co se týče spřátelení s Kubou, jinak se na to dívá byznys a jinak kubánští disidenti. A co se týče Íránu, je těžké být prorokem. Jeho jaderný program zatím stojí, ale jak Írán využívá obnovenou mezinárodní legitimitu, vidíme na jeho vojenské pomoci Asadově Sýrii. Chtěli fanoušci Obamy právě toto?

Jinak řečeno, toto nejsou témata pro manifestace, barikády a emocionální pokřiky „fuj!“či „hurá!“. Vyžadují spíše hlubší, nuancovanou analýzu a ta se postupně začíná objevovat v médiích. Do zcela jiného soudku patří Obamův apel na Američany a jejich vztah k demokracii. Z jeho slov plyne, že za největší hrozbu pro demokracii považuje uzavírání se do vlastních názorových bublin (myšleno ve skutečném, ale ještě více ve virtuálním životě sociálních médií).

Tím se Obamův apel liší od projevů, které známe z Evropy, například z Německa. Prezident Gauck razí termín „světlé“a „temné“Německo. Tamní establishment – politický, společenský i mediální – nadužívá slova „štvavý“či „nenávistný“jako nálepku pro názory, jež s tím „správným“neladí. Kdežto Obama se vymezuje proti těm, kteří hledají jen potvrzení vlastních názorů a protiargumenty ignorují. Proti cestě do bludného kruhu. Vnímáte ten rozdíl? Zbyněk Petráček