Dobro pro jedny nesmí poškodit ostatní
KARLA ŠLECHTOVÁ
Občanský aktivista Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení tvrdí, že vláda má poslední šanci zachránit 200 tisíc lidí v bytové nouzi. V článku Pokvete byznys s chudobou i v dalších letech? (LN 9. 1.) dokonce spekuluje, že kdo není ochoten zajistit těmto lidem byty za každou cenu, podporuje kšeftování s chudobou. Závidím panu Ripkovi, že vidí svět tak jednoduše. Pravda je o mnoho složitější.
Zákon o sociálním bydlení totiž nesmí na úkor jedněch poškodit druhé. A právě to nyní bezmyšlenkovitě rychlým postupem hrozí. Ušlechtilá záchrana lidí v nouzi nesmí způsobit novou sérii nespravedlností, které by dopadly jako kladivo na jiné občany. V bytových domech dnes v Česku bydlí několik milionů lidí a špatně nastavený zákon by mohl mít negativní vliv na mnohem větší množství lidí, než kterým by měl pomoci. To by nemělo se spravedlností nic společného, naopak! Ministerstvo pro místní rozvoj již přes deset let úspěšně realizuje programy pro sociálně slabší. Vystavěno bylo přes 23 tisíc bytů se sníženým nájemným a důkazem je i přizpůsobení a zavedení nových do- tačních programů v oblasti sociálního bydlení zaměřených na seniory či jinak znevýhodněné občany na trh.
Zákon o sociálním bydlení musí potřebné osoby motivovat
MMR se pod mým vedením proto snaží prosadit zákon v takové úpravě, která za cenu pomoci jedněm nepoškodí miliony jiných. Včetně těch, kteří sociální bydlení zaplatí prostřednictvím svých daní. A razíme následujících pět principů:
1. Společně posuzovat, kdo je (a kdo není) v bytové nouzi, by měla obec, která dotyčné lidi zná, ne jen úředníci v jakémsi monstrózním centrálním úřadě.
2. Znamená to, že navržený zákon o sociálním bydlení MPSV neobsahuje informace, kolik bude celý ten systém stát ČR peněz během zavedení do praxe a pak následně při jeho praktickém užití. Podle výpočtů MMR by totiž mohlo jít až o 274 miliard korun, což je opravdu mimořádně velká suma.
3. Zákon nesmí ohrozit finanční stabilitu stávajících příjemců dávek ani společenství vlastníků jednotek a bytových družstev. Uživatelům sociálních bytů nelze přiznat vyšší nebo i stejnou míru právní ochrany jako běžným nájemníkům. Je třeba brát v úvahu připomínky organizací jako třeba Svaz českých a moravských bytových družstev.
4. Součástí systému musí být sociální program na podporu udržení a prevence ztráty bydlení. Zákon musí po- třebné osoby k bydlení důsledně a důrazně motivovat. Sociální bydlení nelze omezit pouze na přidělení bytu v duchu někdejšího OPBH, jde o soustavnější a složitější práci.
5. Přijetím zákona nesmí dojít k nepřiměřenému a neodbornému zásahu do politiky bydlení v České republice.
MMR se dohodnout chce a vyzývá MPSV k jednání o cílové skupině, tak aby zákon sloužil těm nejpotřebnějším a byl motivační a ufinancovatelný. Problematikou sociálního bydlení se zabýváme dnes a denně, tuto problematiku například zmiňuje i dnes schválený Strategický rámec hospodářské restrukturalizace Ústeckého, Moravskoslezského a Karlovarského kraje.