Proč jsme se Zemanem nepodepsali
Začátek ledna roku 1977. U bytu zaměstnance tělovýchovného podniku SportpropagMiloše Zemana někdo zvoní. Špatně oholený muž v pyžamu s cigaretou v koutku opatrně otevře dveře na řetízek. „Kdo jste a co chcete?“Na prahu nervózně přešlapuje zadýchaný chlapík v bundě a představí se. „Dobrrrý den, pane inženýrrre, jmenuji se Václav Havel. Posílá mne bývalý vedoucí vaší diplomové prrráce z Vysoké školy ekonomické Věněk Šilhán. Byl jste jeho nejoblíbenějším studentem za prrražského jara, i když jste pak vlezl do KSČ, že, ale to není teď podstatné…“„O co vám jde?“„Jistě jste slyšel ze zahrrraničních stanic o Charrrtě 77, a jelikož jste znám svými postoji k tomuto rrrežimu, byli bychom rádi, kdybyste ji také podepsal.“„Co si to dovolujete, vy
Pondělí Neff idiote? Já tady právě píšu spoustu lepších a odvážnějších dokumentů do věstníku TJ Slavoj!“odvětil Miloš Zeman a prudce zabouchl vrata. Takže taková byla skutečnost oproti jeho vyjádření v pořadu S prezidentem v Lánech.
Tvrdohlavost ho neopustila, ani když usedl na Hrad. Posledním činem, při němž zdejší rozvědky polila hrůza, je jeho včerejší prohlášení, že se „naší zemí potlouká jistý člověk z mághrebu, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi“. Co už není šíření poplašné zprávy? A kdy ho konečně někdo zbaví svéprávnosti?
Samozřejmě mi okamžitě může vpálit nějaký čtenář pecku čenichovku. Trapně žertuješ. A proč jsi Chartu tehdy nepodepsal ani ty, frajere, aha? Myslete si o tom, co chcete, ale krátce jsem znal
Úterý Putna
Středa Baldýnský výše uvedeného ráčkovce a ten mi, a třeba i Jiřímu Černému poradil, ať lidé, kteří se snaží psát pravdivě a kriticky, byť „jen“o muzice do Melodie, petici nesignují, protože by si zavřeli vrátka k veřejnému vystupování.
Dávná kamarádka ze studentských kolejí Irena nedávno na Facebooku k výročí Charty připomněla, jak pod komunistickým svícnem byla tma. Zatímco většina tupých vysokoškoláků poslušně antichartu podškrabovala, krátce předtím, než se po promoci vyvdala do Holandska, se spolubydlící, příští vynikající překladatelkou ze španělštiny Šárkou, na Větrníku na Petřinách kopírovaly text prohlášení, které jsme posléze předávali spřízněným přátelům. O těchto neznámých statečných ženách dnes ovšem nikdo neví, ale udělaly spoustu užitečné a cenné práce.
Čtvrtek Rejžek
Hořká tečka k tématu já a Charta. Seznámil jsem se kolem onoho roku s někdejším klávesistou Neckářových Bacilů a skupiny Petra Nováka Petrem Formánkem, který ji podepsal, načež šel dělat skladníka. Bylo mi nepříjemné, jak mi tenhle pivní brach podpis nutí a slibuje, že i kdybych tady nesměl publikovat, bude pašovat mé články přinejmenším do Tigridova Svědectví. Polistopadové archivy řekly, co jsem tušil a mohl čekat. Byl to agent StB s krycím jménem Francl. Takže ten Zeman měl v ostražitosti vlastně pravdu. JAN REJŽEK
Pátek Šustrová Sobota Hanák