Bublinu naši vezdejší, dej nám dnes

Jsme si stále jistější v našich bublinách, ve kterých jsme začali přijímat jen ty informace, které odpovídají našemu přesvědčení. Ať už jsou pravdivé, nebo ne. Odcházející americký prezident Barack Obama se ve svém posledním projevu včera večer nevyhnul asi největší bolístce našeho postpravdivého, postfaktického, zkrátka post-světa.

Jen o máločem se právě po prezidentských volbách v USA diskutuje jako o bublinách. Přitom pro psychology a ekonomy nejde o nic nového. Jejich vysvětlení, proč hledáme jen informace, které nám vyhovují, je přitom prosté: náš mozek je líný, měnit názor a uznat chybu je nepohodlné. Zkrátka myšlení bolí.

„Typické konfirmační zkreslení. Prezident své vědě rozumí,“komentoval Obamův výrok na Twitteru profesor Richard Thaler. Právě jeho psychologický přístup k ekonomii, kterému Obama otevřel dveře Bílého domu, zakládá na různých takzvaných kognitivních zkresleních lidského myš- lení. Konfirmační, nebo potvrzovací zkreslení – v originále confirmation bias – pak patří mezi ty vůbec nejdůležitější příčiny našich iracionálních rozhodnutí.

Nejlépe jsou názorové bubliny vidět na výběru zpráv na sociálních sítích, jak ostatně nedávno názorně ukázal server Lidovky.cz. Názorovou polarizaci už popsaly desítky vědeckých prací a krásným příkladem bylo rozdělení amerických zákazníků, kteří kupovali knížky na serveru Amazon právě před zvolením Obamy v roce 2008.

Jak popsal expert na síťové chování Valdis Krebs, který tato data analyzuje pravidelně, ti, kteří už byli rozhodnutí nyní končícího prezidenta podpořit, kupovali titu- ly líčící ho v dobrém světle. A platilo to i naopak.

Zkrátka prohlášení „Chceme nižší daně“slyšíme od svého favorita v nadcházejících volbách jako sebevědomé prohlášení někoho schopného řídit stát efektivněji. Z druhé strany ale automaticky jde o rozpočtovou nezodpovědnost a populismus.

Jedinou otázkou tak zůstává, jestli sám Obama nepodlehl před publikem v domovském Chicagu podobnému zkreslení, když na své slavné heslo „Yes, we can“odpověděl „Yes, we did!“