Kubánské vory už asi nevyplují

muset žádat o víza do USA jako každý jiný imigrant. Často dramatické poutě Floridským průlivem, kde se vyskytují žraloci, jsou tak zřejmě minulostí.

Do čtvrtka totiž platil zákon takzvané suché amokré nohy, který vznikl v roce 1995 za vlády Billa Clintona. Pokud byl kubánský uprchlík chycen na moři kubánskou či americkou pobřežní stráží, byl odeslán zpět na Kubu, kde ho čekal i trest vězení. Pokud ale dosáhl amerických břehů, mohl nejen zůstat, ale do roka takový uprchlík získal právo na trvalý pobyt a měl mimo jiné nárok na sociální dávky, zdravotní pojištění a důchod.

Zákon suché a mokré nohy byl kompromisem Clintonovy administrativy. I když politikou amerických vlád byla snaha oslabit Castrův režim právě třeba i tolerantní imigrační politikou, jejímž cílem byla aktivní podpora „odlivu mozků“z Kuby, a to již od 60. let. Tato strategie se však USA v první polovině 90. let vymstila. V roce 1994 totiž na ostrově vrcholila ekonomická krize způsobená rozpadem Sovětského svazu, který Castra dekády spon- zoroval. Na moře se tehdy během pouhých dvou týdnů vydaly desítky tisíc Kubánců, kteří v té době trpěli hladomorem.

Bill Clinton přišel s výše uvedeným zákonem v obavě před možným opakováním jiného masového exodu z roku 1980, jemuž se dodnes říká „Přístav Mariel“. Tehdy na lodích a člunech k americkým břehům dorazilo na 120 tisíc Kubánců, kteří od Castra dostali povolení k emigraci. El Commandante ale z Kuby tehdy společně s „marielos“rovněž vyexpedoval zločince a mentálně nemocné Kubánce, což na čas rozvrátilo kubánský exil v Miami.

Čelili jsme nenávisti krajanů

„Měli jsme tu nejhorší pověst a dlouho jsme čelili nenávisti a hněvu předešlých kubánských emigrantů,“řekla mi nedávno americko-kubánská spisovatelka Mirta Ojitová, jež byla součástí exodu Mariel.

Obama, který na konci roku 2014 po půl století navázal s Kubou diplomatické vztahy, a ostrov loni na jaře dokonce navštívil, své překvapivé imigrační nařízení vysvětlil jako logický krok v rámci normalizace vztahů. Kritici ale na sebe nenechali dlouho čekat, a to včetně Obamových spolustraníků. Demokratický senátor za New Jersey Robert Menendez například řekl, že Obamovo rozhodnutí Kubáncům „ještě více utáhne smyčku“kolem krku.

Obamův tým ale sází na posilování kubánské mladé populace, jež se podle představ odcházejícího prezidenta má stát „agentem změny“na postcastrovské Kubě. Tedy žádné „vylidňování Kuby“, svůj um a energii by měli podle Obamy mladí Kubánci rozvíjet doma.

Pokud se přece jen rozhodnou k emigraci do USA, budou si muset vydobýt postavení v zemi stejně jako každý jiný imigrant, tedy tvrdou prací, odříkáním a nezbytnou dávkou štěstí.

„Nechápu, proč se s Kubánci zacházelo jinak než s jinými imigranty. Vždyť Fidel je po smrti a jeho bratr je jen neškodný stařík,“řekl mi včera Eduardo Stuarez, který utekl do New Yorku ze své rodné Guatemaly před násilím pouličních gangů. „Teď je to jenom spravedlivé,“dodal na adresu Kubánců.

Prezident Obama zrušil speciální imigrační režim, který z ostrova prchajícím Kubáncům zajišťoval trvalý pobyt a veškeré sociální výhody rodilých Američanů.