S VICEGUVERNÉREM ČNB HOVOŘIL

Mě zajímá stav fiskální politiky ve vztahu k hospodářskému cyklu. Tedy jestli dělá jako v minulosti to, co nebylo úplně její dobrou vlastností, tedy že cyklus rozkolísává. Většinou to bylo tak, že tvůrci rozpočtové politiky v dobrých časech ještě více šlapali na plyn a ve špatných časech naopak brzdili. To znamená, že dělali přesný opak žádoucího.

Zatím se zdá, že minimálně teď, v lepších časech, nerozkolísává vývoj tak jako v minulosti. Otázkou ale je, jestli jde o výsledek záměrného snažení vlády, nebo je to náhoda. Odpověď bude zřejmá, jakmile se ukáže, zda budou politici schopni zopakovat stejný výsledek pár let po sobě.

Z pohledu mého a mých kolegů by bylo ideální udělat to stejně, jako když jsme do režimu vstupovali, tedy v jeden okamžik. Nejsložitější na celé té operaci je určit ten správný okamžik.

To ano, ale zároveň musíme mít jistotu, že plnění tohoto cíle bude i v budoucnu udržitelné. Nejde tedy jen o samotný okamžik, ale i o správný odhad budoucího vývoje. Tedy například o to, že si budeme vesměs jisti, že se ke kurzovému závazku nebudeme muset za rok a půl či dva znovu vrátit a že nám bude stačit jen pohybovat úrokovou sazbou. Pořád počítáme s tím, že svůj dvou-

Ne, my jen chceme zabránit tomu, aby bouře nastala! Je jasné, že tomu musíte bránit už v časech, kdy je dobře. Když se něco pokazí, je pozdě. Když jede auto z kopce a nebrzdí, těžko ho zastavíte. My chceme, aby auto mělo možnost brzdit již v situaci, kdy ještě stojí nebo kdy jede jen pomalu.

Jestli z toho někdo vyvozuje, že mají přijít špatné časy, tak to je špatná interpretace. Jako v minulosti chceme zabránit tomu, aby finanční trh vůbec špatné časy zažil. Máme-li za úkol, aby neshořela stodola, musíme mít právo stanovit a tvrdě vynucovat protipožární předpisy.