Obamův plod: Donald Trump
vé, mají zastoupení v Kongresu a v nejvlivnějších washingtonských republikánských think tancích. Trumpisty, národní populisty a ekonomické protekcionisty, zahraniční politika příliš nezajímá, ale nyní tvoří u republikánských voličů největší skupinu. Trump svůj kabinet obsazuje lidmi ze všech tří skupin. Šéfem jeho kanceláře, jenž rozhoduje o přístupu k prezidentovi, se má stát pragmatický centrista Reince Priebus, dosavadní předseda (manažer) Republikánské strany. Mediálním „strategickým“poradcem publicista Steve Bannon, ideologický trumpista. Ministrem spravedlnosti konzervativní senátor Jeff Sessions z Alabamy, jeden z nejtvrdších kritiků ilegální imigrace.
Poradcem pro otázky národní bezpečnosti má být generál Michael Flynn, bývalý šéf amerického vojenského zpravodajství, jenž občas bývá označován za proruského. Jednak proto, že se zúčastnil večeře televize RT, na níž byl i ruský prezident Vladimir Putin, jednak proto, že za hlavního protivníka USA považuje radikální islám a Rusko za potenciálního spojence v boji proti němu. Loni však vydal knihu The Field of Fight ( Bitevní pole), jejímž spoluautorem je významný neokonzervativní stratég Michael Ledeen, ve které za největší problém považuje Írán, a Rusko jako jeho hlavního spojence tudíž také.
Další ministři
Šéfem CIA má být konzervativní kongresman z Kansasu Mike Pompeo a ředitelem Národní bezpečnosti (koordinátorem všech tajných služeb) Dan Coates, bývalý senátor z Indiany a bývalý velvyslanec v Německu, politicky napůl konzervativec, napůl centrista, v zahraniční politice však byl v roce 2014 po ruské agresi na Ukrajině a anexi Krymu stoupencem sankcí vůči Rusku.
Ministryní školství se má stát konzervativní aktivistka Betsy DeVosová (dědička firmy Amway), stoupenkyně svobodnějšího výběru škol, což má i chudším rodinám umožnit posílat děti na soukromé školy. Na ministry financí a obchodu Trump navrhl newyorské demokraty Stevena Mnuchina a Wilbura Rosse. Mnuchin a další tři finančníci, kteří budou působit v Trumpově vládě, pracovali pro Goldman Sachs, globální bankovní společnost, již Trump ve své předvolební kampani často kritizoval.
Za ministryni dopravy chce Trump centristku Elaine Chaovou, ministryni práce ve vládě George W. Bushe a manželku lídra republikánů v Senátu Mitche McConnella. Ministrem zdravotnictví se má stát konzervativní kongresman Tom Price, lékař a jeden z největších kritiků Obamacare, a ministrem výstavby (veřejných bytů pro chudé) neurochirurg Ben Carson, evangelikální černoch, trumpista a odpůrce pozitivní diskriminace ve prospěch černochů.
Šéfem Agentury pro ochranu životního prostředí má být její největší kritik Scott Pruitt, bývalý vrchní státní zástupce státu Oklahoma, který s ní inicioval několik soudních sporů. Ministrem práce Andrew Puzder, šéf řetězce s rychlým občerstvením a odpůrce nejen zvyšování minimální mzdy, ale i jí samotné. Příštího ministra obrany generála námořní pěchoty Jamese Mattise vojáci ctí, je považován za největšího intelektuála mezi americkými generály a má přezdívku „vzteklý pes“. Třetí generál v Trumpově vládě John Kelly se má stát ministrem pro vnitřní bezpečnost.
Tillerson a Kissinger
Na ministra zahraničí byl nominován Rex Tillerson, šéf ropné společnosti ExxonMobile, jenž dělal byznys v Rusku, zná se s Putinem, a dokonce od něho dostal nejvyšší ruské vyznamenání pro cizince – Řád přátelství. Tillersona však doporučili Trumpovi i republikánští experti na zahraniční politiku, jako je bývalý ministr obrany a předtím šéf CIA Robert Gates či někdejší ministryně zahraničí Condoleezza Riceová. Navíc ho veřejně hájil i bývalý viceprezident Dick Cheney a v 70. letech ministr zahraničí Henry Kissinger.
Všichni tito lidé v případě Ruska naivní nejsou. Trump se za 2,5 měsíce od svého zvolení prezidentem USA několikrát s 93letým Kissingerem setkal – na jeho mínění zřejmě hodně dá a učí se od něho.
Jde o další Trumpův paradox – stejně jako ve své předvolební kampani kritizoval Goldman Sachs, ale navzdory tomu si vzal do vlády čtyři bankéře z této společnosti, šedou eminencí jeho zahraničně- politického týmu se stal Henry Kissinger, patriarcha globálních elit, jenž každého jejího příslušníka zná a oslovuje křestním jménem, přestože Trump v předvolební kampani kritizoval globální elity a globalizaci. Někdo to může považovat za zradu na voličích, jiný za důkaz, že Trumpovo prezidentství žádnou nezodpovědnou populistickou rebelií nebude.
Očekávání
Trump, jenž do své prezidentské kampaně nebyl konzervativcem, ale centristou, až liberálním demokratem z New Yorku, nominoval nejkonzervativnější americký kabinet od 20. let 20. století, kdy byl prezidentem Calvin Coolidge, poslední skutečně konzervativní prezident před Reaganem. Trumpův kabinet je konzervativnější než Reaganův, který sice byl konzervativcem, ale měl ve vládě většinu republikánských centristů. Nejvýraznějšími konzervativci v Trumpově vládě jsou ministryně DeVosová, viceprezident Mike Pence a ministři Price, Pruitt a Puzder. Z hlediska levice jsou to „kozlové zahradníky“, neboť mají o 180 stupňů otočit fungování úřadů, jež povedou.
Nejvýznamnější revoluce 20. století byla etatistická – velký stát vede ke štěstí lidí –, jejími nejradikálnějšími formami komunismus a nacismus, méně radikálními pak fašismus, socialismus a americký levicový liberalismus. Lze jen doufat, že 21. století zažije kontrarevoluci proti etatistické revoluci, a tak zřejmě budou chápat své působení v nové americké vládě zmínění nejvýraznější konzervativci.
Donald Trump jmenoval nejkonzervativnější kabinet od Calvina Coolidge ve 20. letech 20. století, posledního konzervativního prezidenta před Reaganem. Je konzervativnější než Reaganův. Donald Trump se zřejmě stejně jako demokratický prezident Franklin D. Roosevelt ve 30. letech 20. století pokusí obejít média a komunikovat přímo s Američany. A to přes Twitter.
Přímá komunikace s Američany
Už nyní je zřejmé, že Trumpova zahraniční politika bude mnohem tvrdší k Číně a Íránu než Obamova a mnohem přátelštější k Izraeli. Pokud jde o Rusko, Trump mu zřejmě nabídne vstřícnost, kterou ale v roce 2001 Putinovi nabídl i Bush, když v něm spatřil jemnou křesťanskou duši, i Obama a Clintonová v roce 2009, kteří zkusili nový start s Ruskem neboli „reset“– a vše skončilo neúspěchem. Uvidíme, zda se Trump v Putinovi zklame brzy, nebo později.
Trumpův zahraničněpolitický a bezpečnostní tým tvoří silné osobnosti, proto lze čekat jejich konflikty a napětí mezi nimi – hrozí mu, že nebude funkční. To se stalo první vládě Bushe mladšího, nejkoherentnější tým měl Bush starší, u Richarda Nixona a Jimmyho Cartera jedna silná osobnost – Henry Kissinger a následně Zbigniew Brzezinski – zastínila ostatní. Reagan měl obrovskou fluktuaci poradců pro národní bezpečnost a vyměnil i ministry zahraničí a obrany, což však jeho zahraniční politiku neovlivnilo, neboť si ji dělal sám. V Trumpově vládě lze očekávat brzké rezignace nebo odvolání klíčových ministrů.
Trump se zřejmě stejně jako Franklin D. Roosevelt pokusí obejít média a komunikovat přímo s Američany. Za Roosevelta byla prestižní establishmentová média na severovýchodě USA republikánská, proto tento demokrat komunikoval s Američany přímo prostřednictvím hovorů u krbu – pravidelných rozhlasových projevů. Od Johna F. Kennedyho jsou prestižní establishmentová média demokratická, proto se Trump bude snažit komunikovat přímo s Američany prostřednictvím nového média – Twitteru. Pokrok nelze zastavit…