Knihy, které tady scházejí
Orientace LN oslovila plejádu spolupracovníků, aby navrhli, které z dosud nepřeložených knih by si zasloužily převod do češtiny
Daniel Anýž,
novinář J. D. Vance: Hilbilly Elegy. A Memoir of a Family and Culture in Crisis. Obsah této knihy je vystižen v jejím podtitulu: Vzpomínky na rodinu a kulturu v krizi. J. D. Vance se narodil v Kentucky a vyrostl v Ohiu, jako jediný z rodiny vystudoval univerzitu, a to přímo Yale. Jeho vzpomínky jsou obrazem Ameriky, o níž neměla většina jeho spolužáků z Yale (a obecně z bohatších rodin z velkých měst na východním a západním pobřeží USA) ani ponětí. A dodnes nemá, jak ukázala loňská americká prezidentská kampaň, kdy ve velkých městech nechápali, ke komu to vlastně mluví a koho může vůbec oslovit Donald Trump. Protože nejen turisté, ale právě i velká část Američanů zná „Hilbillies“z Apalačských hor (Kentucky) a chřadnoucí průmyslová městečka z „Rust Belt“(Ohio) jen z více či méně přibližných filmů, často spíše z karikatur. Vanceho kniha tento svět vysvětluje z první ruky, s láskou a pochopením, ale zároveň s kritickým odstupem toho, kdo se dokázal vymknout osudu. Jde o svět, který zaniká, chřadne, neví proč – a tak teď zvolil Trumpa.
Milena Bartlová,
kunsthistorička, VŠUP Překladů kvalitní uměleckohistorické literatury – knih, kde je jen málo obrázků nebo dokonce žádné – je u nás neuvěřitelně málo. Stálo by za to mít konečně překlad zásadních knih z 80. let (hlavně Michael Baxandall: Patterns of Intention. On the Historical Explanation of Pictures), protože ty nové pak působí bez kontextu jako ufo. I přesto z nich stojí za pozornost především David Summers: Real Spaces. World Art History and the Rise of Western Modernism (2003) – monumentální pokus založit dějiny umění úplně jinak, jehož světový ohlas a vliv po letech právě začíná. Z loňských knih bych pak českému kulturnímu prostředí doporučila tituly, které by ho učily dívat se na staré i nové umění jako na nedílnou sou- část života společnosti, a nikoliv jako na idealizovanou oblast autonomního krásna a vznešena. Třeba soubor studií Johna Bergera: Landscapes. John Berger on Art nebo Wolfgang Ullrich: Siegerkunst. Neuer Adel, Teuere Lust.
Ondřej Beránek,
orientalista, ředitel Orientálního ústavu AV ČR
Titulů o Blízkém východě či islámu valem přibývá, ne vždy však kvantita kráčí ruku v ruce s kvalitou. V roce 2016 přesto vyšla řada titulů, které by si překlad do češtiny zasloužily. Za všechny zmíním The Making of Salafism: Islamic Reform in the Twentieth Century od Henriho Lauziera. Ta práce pojednává o čím dál častěji skloňovaném salafismu, jemuž ovšem zároveň stále zoufale nerozumíme. Jedná se o proud v rámci sunnitského islámu, který si bez skrupulí nárokuje právo na výhradní autenticitu a v lepším případě přezírá jiné interpretace islámské věrouky. V tom horším proti nim nemilosrdně bojuje. Jde však také o dobře prodávající nálepku, o niž byl ve 20. století sveden lítý boj, z něhož jako vítězové nakonec vyšly zcela antimodernistické trendy, které jsou svým výkladem islámu z globálního hlediska velmi škodlivé. Lauzierova skvělá a primárními zdroji podložená studie je tak nenahraditelná pro kohokoliv, kdo se zajímá o intelektuální dějiny islámu v 19. a 20. století.
Jan Borovička,
biogeochemik a mykolog, Ústav jaderné fyziky a Geologický ústav AV ČR
Richard Dawkins: Unweaving the Rainbow. Science, Delusion and Appetite for Wonder. Obvykle se překládá jako Rozplétání duhy. Jedna z nejlepších autorových knih, vydaná již v roce 1998, o roli vědy ve společnosti.
Alessandro Catalano,
italský bohemista, Universitá degli Studi di Padova
Osobně mám už delší dobu dojem, že nastal čas pokusit se nově interpretovat celé dílo Milana Kundery (ačkoliv se dlouhá odysea vydávání jeho textů v češtině ještě zcela neuzavřela). Jak dobře ví kdokoliv, kdo měl možnost sledovat recepci české literatury v zahraničí, existuje propast ve způsobu, jak je Kunderovo dílo interpretováno v různých jazykových kontextech. Nejmarkantnější rozdíl je pak mezi Francií a Českou republikou (Dokonalé rozpory se koneckonců jmenuje i francouzský sborník z roku 2009.) Nevím, jaká kniha by mohla plnit iniciační roli, aby se psalo o Kunderově literárním díle z pozice literárního badatele, který nepřijímá bezmyšlenkovitě autorovu sebeinterpretaci a autorův slovník a je schopný s tím i polemizovat. Je však pozoruhodné, že kniha Agnesino poslední odpoledne Françoise Ricarda (francouzský originál je z roku 2003), pozdějšího editora dousvazkových Kunderových spisů pro francouzskou edici La Pléiade (2011), vyšla jak anglicky, tak německy, a dokonce i italsky, ale dosud není přeložena do češtiny.
Marek Čejka,
právník a politolog, Ústav mezinárodních vztahů
Colin Shindler: The Rise of the Israeli Right. From Odessa to Hebron. Málokterá část světa byla z politologického pohledu tak detailně pokryta jako Izrael a Palestina, takže mezi zahraničními publikacemi lze už jen obtížně najít nějakou originální práci. Přesto Shindlerův předloni publikovaný portrét vývoje izraelské pravice vyniká svou komplexností. Oděsa v názvu knihy symbolizuje rodiště nestora izraelské pravice Vladimíra Žabotinského, zatímco Hebron ztělesňuje současné ultrapravicové židovské osadníky. Pokud člověk porozumí jejich myšlení, po- chopí i logiku vývoje politického proudu, který od 70. let zásadně ovlivňuje izraelskou politiku i konflikt s Palestinci. Od prvního vítězství Likudu ve volbách v roce 1977 se původně značně „levicový“Izrael začíná stále více stávat „pravicovým“a přináší s sebou mimo jiné i dlouhodobou dominanci politiků, jako je Benjamin Netanjahu. Překlad té knihy by tedy mohl být osvěžením pro studium izraelsko-palestinské problematiky u nás, kde je toto téma velmi populární. Je však stále formováno spíše na základě heroizující beletrie a historiografie, případně na sympatiích k jedné ze stran konfliktu, než na kritickém myšlenkovém odstupu a na tvrdých datech.
David Černý,
filozof, Ústav státu a práva AV ČR
Představme si náš svět za padesát až sto let. Zničený jednáním předchozích generací, takže v něm zcela chybí pitná voda či potraviny; svět zmítaný neustálými masivními výkyvy počasí; svět, v němž je třeba neustále rozhodovat o lidském životě. Podle jakých etických principů se budou obyvatelé tohoto zničeného světa rozhodovat? Jak budou rozdělovat vzácné zdroje? Jak rozhodovat, kdo bude žít a kdo naopak bude muset zemřít? A jak by se myslitelé nedaleké budoucnosti dívali na etické a politické teorie filozofů, kteří žili o pár let dříve, přesto však ve zcela jiném světě blahobytu? Na tyto obtížné otázky se pokouší odpovědět kniha z roku 2011 známého morálního filozofa Tima Mulgana Ethics for a Broken World. Imagining Philosophy after Catastrophe. Je napsaná srozumitelně a lze ji chápat i jako úvod do současné etiky a politické filozofie. Mulgan etické a politické teorie testuje nejen v našem světě, ale i ve zničeném světě budoucnosti; ukazuje, že mnohdy nedokážou adekvátním způsobem uchopit naše povinnosti vůči budoucím generacím.