Minimalismus
SMichaelou Dombrovskou jsem se potkala ve studiu jógy. Trvala totiž na tom, že pokud mi má dát rozhovor, musím si s ní na oplátku zacvičit jógu. Ta ji uchvátila dlouho předtím, než se u nás rozšířila ve velkém. Stejně tak jako minimalismus, který prostupuje její knihy i život. LN Například?
Poprvé mě to napadlo v letadle, kde vždycky říkají: Nejdříve masku nasaďte sobě, teprve pak někomu dalšímu. Protože jinak byste se pravděpodobně udusili oba. To je asi takový nejklasičtější případ pozitivního sobectví. Jinak je to třeba máma od rodiny, která se stará o děti a nemá ani čas se najíst. Jak to dopadne? Zhroutí se a o děti se stejně nepostará. Potřebuje se najíst, aby o děti mohla pečovat. V těch velkých věcech to může být nezapomínat na vlastní sny. Každý z nás si na ně v případě, že opravdu chce, najde čas. Stačí chvilka denně. A právě taková chvilka dá našemu dni i životu smysl.
LN Jak se pozitivní sobectví projevuje ve vašem životě?
Určitě jsou to moje chvilky s jógou a s psaním, protože pracovat na něčem vlastním a pod vlastním jménem je promě hodně důležité. Potřebuji zkrátka něco, kde dobíjím baterky. Francouzi pro to mají speciální výraz tajná zahrada, „le jardin secret“. Znamená to jednou za čas někam zmizet jen sama se sebou a užít si to.
LN Čtou vaše knihy jen ženy, nebo máte i mužské čtenáře?
Nejenom ženy, i když si myslím, že psát pro všechny nejde. Když píšu, většinou si představuju ženy, které jsou na tom zhruba stejně jako já. Normální ženy, které žijí své životy amožná si to potřebují nejen v hlavě trochu srovnat, stejně jako jsem to potřebovala já.
LN Takže jste knihy psala rovnou pro ženy…
Blogy i knihy jsem psala tak, jak to cítím. To, že si najdou čtenáře, je pro mě bonus navíc. Myslím, že když spisovatel začne psát tak, aby se zalíbil čtenáři, je vlastně konec s jeho psaním. Píše líbivě, ale nepíše ze srdce. Pokud máte téma, věříte mu a žijete ho, píšete něco, za čím si můžete stát. A když píšete dobře, dílo si čtenáře vždycky najde. A třeba i tam, kde byste je nečekali. Je to zároveň i jedno z pravidel pozitivního sobectví, člověk by neměl moc dát na okolí nebo se srovnávat s ostatními.
LN Myslíte, že jsou české ženy málo „pozitivně sobecké“, nebo je to spíš mýtus?
To se těžko hodnotí. Jsme prostě jiná kultura. Při cestování jsem poznala, že všude jsou pro a proti. My na tom nejsme hůře, jen jinak. Nesnáším, když někdo tvrdí, že na Západě je všechno lepší. Není, je to tam jen jinak. Co spíše vnímám, je, že starší generace, do které se trochu zahrnuji, protože je mi už přes čtyřicet, byla vedena k tomu, že má dělat hodně pro okolí a hlavně pro rodinu. Právě ženy v tomto věku na mou knihu hodně reagují. Ženy okolo dvacítky zase moje kniha nejspíše tolik neosloví, protože už prostě tak „pozitivně sobecky“automaticky žijí, jsou vychované jinak. Úklid, o němž pojednává má kniha Pořádek nejen v hlavě, je ale zajímavý napříč generacemi, minimalismus frčí. A to je dobře.
LN Vaše knihy jsou takové příručky pro harmonický život. Proč tak nedokážeme žít sami od sebe a potřebujeme si to někde přečíst?
Člověk se občas potřebuje zastavit a připomenout si, co je opravdu důležité. Minimalismus je na vzestupu právě proto, že čím dál víc lidí cítí tlak na spotřebu, který není úplně správný. Cítí, že jsou zahlceni věcmi, vztahy, starostmi. Chtějí něco změnit, ale nevědí, kde začít. Podle mě je důležitý hlavně zdravý rozum. Každý by se měl spoléhat především sám na sebe a v případě potřeby se obrátit na své blízké. Pro-
Sobectví je přece vždycky špatné. Za normálních okolností nemá mít ve světě vůbec místo. Na druhou stranu je to něco, co může pomoci přežít, třeba v extrémních podmínkách.
Michaela Dombrovská už podruhé organizuje to je důležitější péče o dobré vztahy, spíše než o věci. A inspirovat se v dobrých knihách je bonus.
LN Pořádek nejen v hlavě jste psala proto, že jste si sama v sobě potřebovala uklidit?
Určitě. Všechno jsem komplet zkoušela na sobě. Už před dvěma lety jsem udělala 28denní úklidovou výzvu na Facebooku, kde jsem už pracovala s rozdělením na čtyři týdny, které najdeme i v knize. Jeden týden je věnován prostoru, druhý vztahům, třetí zdraví a poslední právě hlavě. Zároveň jsem ostatním nabídla, aby do toho šli se mnou. V několika lidech jsme prošli všechna témata a já knihu doplnila o velmi osobní tipy, na které jsem vyzkoušením celého konceptu při- šla. Pak to proběhlo ještě dvakrát a teď zvažuji, že v lednu bude další běh, opět na 28 dnů. Od února bych pak ráda zkusila delší běh – na 28 týdnů. Je to můj způsob, jak bojovat proti jakémusi překoučování, které kolem sebe pozoruji. Jde to jednoduše a zadarmo, věřím ve sdílení.
LN Zkoušel to i někdo z rodiny? Samozřejmě maminka!
LN Máte minimalistickou domácnost?
Snažíme se dojít k nějakému kompromisu. Uklízet, doslova i obrazně, musí každý sám za sebe a ne jiným lidem, platí to v prostoru i v životě. A když žijeme v rodině nebo s partnerem, je důležité nechat tomu druhému prostor, aby si na to přišel sám nebo aby si vše uspořádal podle sebe. Důležité je najít kompromis, což občas není snadné. Zasahovat někomu do života je dost agresivní a s tím nesouhlasím.
LN Jak tenhle rozpor u vás doma řešíte?
Potkáváme se někde uprostřed. Žiju s někým, kdo minimalista není, tudíž nikdy nebudu perfektní minimalistka. Život je barevný a pestrý a nic se nemá přehánět.
LN Když už mluvíme o tom minimalismu, co to přesně podle vás znamená?
Je to schopnost ocenit to, co mám, nehromadit zbytečný balast a nepotřebovat a nechtít to, co není důležité. Třeba módní řetěz-
LN Po Novém roce býváme plni předsevzetí a chuti něco změnit. Myslíte, že to jde právě v tomto období snáz?
Pomoci to může. Ale žádná změna se neuskuteční, pokud pro ni člověk není opravdu rozhodnut. A jestli je to na Nový rok, na jaře, nebo třeba na narozeniny, kdy se také hodně bilancuje, to je jedno. Někdo má natolik silnou vůli, že mu stačí říct si: Začnu zítra. Důležité je chtít. Jeden příklad za všechny. Teď sedíme v jógovém studiu a to je vždycky začátkem ledna úplně narvané, ale brzy se vše vrací k normálu. Odpadávají ti, kdo sem přišli kvůli předsevzetí. Ti, kdo vážně chtějí cvičit, přijdou kdykoliv během roku. Jsem zastáncem spíše menších změn, které jdou opravdu z nás.