Nával vlastenectví
John Mucha chce epopej hlavně získat pro sebe
alobu o určení vlastnictví Slovanské epopeje, kterou na hlavní město Praha podal JohnMucha, vnuk jejího autora, je pozoruhodná nehoráznost. Těžko si představit soud, který by rozhodl, že dílo, za které dostal tvůrce zaplaceno, mu má být vráceno, protože jeho potomek si nepřeje, aby jej majitel vystavoval v zahraničí. Podmínka, že Praha měla vystavět dílu novou budovu, dnes po více než sto letech nemá žádnou váhu, šlo spíš o čestný závazek, u kterého ani nebyla určena žádná lhůta. Nehledě na to, že naposledy byla epopej vystavena v Národní galerii a těžko si představit prestižnější prostor. Alfons Mucha nikdy epopej nevlastnil a dostal za ni královsky zaplaceno od amerického mecenáše Charlese Cranea, ten ji Praze daroval. Čili Muchovo prohlášení, že epopej dědeček daroval národu, a ne aby se vyvážela do ciziny, je čirý nesmysl.
Náhlý nával vlastenectví rovněž kulhá na obě nohy. Cesta epopeje do Japonska je přece jedinečnou příležitostí k propagaci české kultury a umění. Japonci Muchu a secesi milují a taková zápůjčka se Česku stonásobně vrátí. Navíc nabídli exkluzivní výstavní prostory a při dnešních moderních metodách transportu uměleckých děl je riziko poškození minimální, ve světě se také běžně půjčují cennější díla. Pan Mucha ovšem stejnými ústy, kterými tvrdí, že dílo patří národu, hlásá, že spadá do dědictví po jeho matce, manželce JiříhoMuchy Geraldině, čili náleží jemu, že? A o to tu jde především a není to žádné překvapení – John Mucha se řadu let snažil od dědictví po Alfonsovi, které spravuje lichtenštejnská nadace, odstavit nemanželskou dceru svého otce Jarmilu Plockovou. Ta ale podle něj zřejmě nárok na epopej nemá.
Tahanice kolem epopeje jsou otravné a je zvláštní, že léta nikomu nevadilo její umístění v nevyhovujících podmínkách zámku Moravský Krumlov. Dnes je třeba situaci posuzovat realisticky a stavět pro takové dílo novou budovu je nepatřičné, zvlášť když hlavnímu městu fatálně chybí moderní koncertní síň nebo kunsthalle světových parametrů. O osudu Kaplického knihovny ani nemluvě. Jana Machalická