Z alba Ferdy Mravence
Dávno, dávno již tomu, co mne v dětství FerdaMravenec seznámil s broukem dřepčíkem. Pokud si pamatuji, byl to brouk čiperný, až neposedný, skákal vysokými skoky z místa na místo a nikdo netušil, kam skočí a proč. No a tohoto brouka mi v posledních dnech připomíná nový prezident Spojených států Donald Trump.
Už jako zvolený, i když ještě neinaugurovaný prezident dal se slyšet, že USA budou muset investovat do svého odstrašujícího jaderného potenciálu. A svého ministra zahraničí Tillersona nechal před kongresovým výborem hovořit nejinak než takto: ruská anexe Krymu je nepřijatelná a naše protiruské sankce jsou mocnou zbraní.
Střih – a prezidentský dřepčík vyskočil vysoko, že mu až kosárky upadly. V novinářském rozhovoru totiž řekl, že by rád uzavřel s Ruskem dohodu o omezení jaderných zbraní a že pokud by na
Pondělí Neff to Rusko přistoupilo, byl by ochoten uznat ruskou anexi Krymu.
To vyvolává dvě otázky, které se s jazykem vyplazeným dožadují vyslovení. Opravdu si nový prezident myslí, že Rusko si dá sáhnout na to nejcennější, co má a co za obrovského úsilí svého chatrného hospodářství pulíruje k dokonalosti? No dobře, zázraky se dějí a v takový zázrak doufejme. Pod-
Úterý Putna
Středa Baldýnský statná je však otázka druhá: skutečně by byl americký prezident ochoten zaplatit za dohodu cizím majetkem, totiž ukrajinským Krymem? Je to snad podstata Trumpova někdejšího byznysu?
Naštěstí americký prezident není ani monarcha, ani autoritář. Snad ho tedy jeho ministři upozorní, že něco podobného zde už bylo. To když v osmatřicátém evropské velmoci zaplatily Hitlerovi českým pohraničím za slib, že už bude hodný a nikoho nepřepadne. Dokonce na to měli papír o míru pro naši dobu s jeho podpisem.
Opusťme však dřepčíka amerického a věnujme se broukovi českému, taktéž z alba Ferdy Mravence. Splešťule blátivá je dravá ploštice vyhledávající dna stojatých vod s bahnitým dnem. Českých politických kandidátů na titul splešťule blátivé by byla arciť hromada, o koňskou délku však vyhrává ministr vnitra pan Chovanec. Považme: nejdříve blátivé dno lánské zrady předsedy své strany. Po-
Čtvrtek Rejžek tom usalašení se ve stojatých vodách partajního vedení. A vposled výtrysk: ministerstvo pod vedením oné splešťule nebude podporovat příchod zahraničních pracantů do Česka, přestože je podniky nutně potřebují. Ať si fabriky trhnou nohou. Čechy Čechům! Česká práce pouze pro české ruce! Děje-li se tak na nátlak odborářů, je možné, že zacouváme až kamsi do poloviny devatenáctého století, kdy dělníci rozbíjeli stroje, protože jim braly práci.
Tisíce občanů Česka sice pracují v zahraničí, a co má být? My si zemi před cizáckými vandráky uhájíme, ne že ne! Ostatně, i v přírodě si splešťule blátivá hájí svůj revír, tak proč by to nedělala ta vládní, když alespoň toto umí? JIŘÍ HANÁK
Pátek Šustrová
Politických kandidátů na titul splešťule blátivé by byla arciť hromada, o koňskou délku však vyhrává ministr Chovanec
Sobota Hanák