Pavlata našel to své až v Činoherním klubu
jako hysterického maníka vzbuzujícího protichůdné pocity a především fascinujícího maniakálními výbuchy zlosti i úporností. Za roli také získal Cenu Alfréda Radoka.
Křehký Arnoštek s nadhledem
Pavlata měl obrovský smysl pro humor, byl velmi společenský a rozený vypravěč. Tyto své schopnosti také zúročil při psaní fejetonů, které vycházely v Lidových novinách. Uměl skvěle imitovat své kolegy, nezapomenutelné byly jeho historky s režisérem Evženem Sokolovským, jenž ho z Divadla Jindřicha Průchy v Kladně a Mladé Boleslavi přivedl do Divadla E. F. Buriana. Přijel sice „koupit“úplně jiného herce, ale čerstvý absolvent DAMU Pavlata, který se po jevišti proháněl na kole, jej okamžitě zaujal. V Kladně si pak ještě v Sokolovského režii zahrál kouzelníka Arnoštka v jeho výborné dramatizaci Vančurova Rozmarného léta. Mladý Pavlata působil křehce a snivě a zároveň měl v sobě jistou potutelnost a nadhled. V Divadle E. F. Buriana pak strávil víc než dvacet let a byl přítomen i jeho zániku v roce 1991.
„Sokolovský mě tam angažoval v době, kdy to nebylo úplně nejlepší divadlo, ale pořád tam ještě zůstalo dost herců z předchozí výrazné éry režiséra Karla Nováka, který zemřel v roce 1968,“vzpomínal v nepublikovaném rozhovoru s autorkou textu.
To nejlepší u Burianů
Ještě než se plně rozeběhla normalizace, v Divadle E. F. Buriana skutečně vzniklo několik pozoru- hodných kého Život Eduarda II. anglic- vlatovy písničky nazpíval Václav Neckář. „Zajistil mi tak možnost bohatých sexuálních aktivit. V divadle se tehdy říkávalo: Holky bušej na vrata, hraje Míša Pavlata. A byla to dokonce pravda,“líčil svou tehdejší popularitu v rozhovoru pro LN s Alenou Plavcovou. V roce 1972 hrál ve snímku Svatba bez prstýnku podle Otčenáškova románu Kulhavý Orfeus. Navzdory nepřehlédnutelné ideové poplatnosti filmu se tu Pavlata opět předvedl jako mladý emotivně rozjitřený hrdina.
V Divadle E. F. Buriana hrál nejméně do první třetiny 80. let málo a spíš malé role, dokonce se nad ním opakovaně vznášel vyhazov. Důvodem byl fakt, že jeho otec emigroval do Švýcarska. V divadle setrval až do jeho uzavření, ještě v roce 1990 hrál jednu z hlavních postav – Františka v československé premiéře Landovského Sanitární noci v režii Petra Kracika.
Po dlouhé těžké nemoci zemřel ve věku 71 let herec a publicista Michal Pavlata. Patřil k výrazným představitelům herecké generace, která začínala koncem šedesátých let a po celý život si obraz českého divadla této doby v sobě nesla jako velkou inspiraci.
Mistr dabingu
Michal Pavlata měl také dar sebeironie, vtipně uměl vyprávět o svém alkoholickém období, z této závislosti se ale dokázal vymanit. Vedle divadla se věnoval rozhlasu a dabingu, v němž byl skutečným mistrem, barvitost a proměnlivost jeho hlasového projevu byla mimořádná.
Zákeřnou nemoc už jednou překonal, ale před více než rokem u něj propukla znovu. V posledních letech se možná i přes svou družnou povahu cítil osamocený, před šesti lety ovdověl a jeho žena Eva, s níž žil téměř čtyřicet let, mu velmi chyběla.