Velkorysost vztyčeného prstu
Inaugurační projev 45. prezidenta Spojených států zdaleka nebyl zdařilý
Volební kampaň v USA v roce 1800 byla obzvláště špinavá, konfrontační a drsná. Úřad prezidenta obhajoval John Adams ze strany federalistů, jeho protikandidátem byl Thomas Jefferson, vůdce strany demokraticko-republikánské. Kdysi to byli kamarádi; ten druhý napsal Deklaraci nezávislosti USA, ten první byl jejím editorem. Nyní je jejich stranické noviny častovaly takto:
Federalisté tvrdili, že Jefferson je nebezpečný radikál, jakobín, který po svém vítězství hodlá importovat gilotiny a na nich popravit všechny slušné občany. Azničit ústavní svobody. Demokratičtí republikáni na oplátku o Adamsovi psali, že je to kryptomonarchista, který chce zničit ústavní svobody a ustavit monarchii se sebou coby králem.
Výsledek? Jefferson vyhrál nad Adamsem. Adams to považoval za nezasloužené, byl roztrpčen a zklamán. Ale rozhodl se respektovat verdikt voleb a svému protikandidátovi moc předat. Co v inauguračním projevu 4. března 1801 Jefferson řekl?
Nabídl svým odpůrcům vstřícnou ruku, řekl jim, že „odteď jsme všichni federalisté, všichni jsme demokratičtí republikáni“. Ten projev je považován za jeden z nejlepších inauguračních projevů v americké historii – právě proto, že byl tak velkorysý.
Mimochodem, Jefferson a Adams se následně opět spřátelili, po zbytek životů vedli čilou korespondenci a oba dva zemřeli ve stejný den, 4. července 1826, v den padesátého výročí americké nezávislosti.
Inaugurace: vstřícnost a smír sluší vítězům
Byla volební kampaň v roce 1800 drsná? Ta v roce 1860 byla drsnější. Zvolen prezidentem USA byl odpůrce šíření otrokářství Abraham Lincoln – a ještě předtím, než vstoupil do úřadu, se sedm jižanských států rozhodlo rozbít unii, vystoupit z ní. Než úřad převzal, byl na něj spáchán pokus o atentát. Co obsahoval Lincolnův projev v den jeho inaugurace ze 4. března 1861? Podanou ruku ke smíru, vstřícnost, a důraz na to, že nejsme nepřátelé a nesmíme jimi být. Ale zároveň zdůraznění, že jižanská separace je nelegální a on vynutí zákony a ústavu USA všude, i ve státech, které se takzvaně odtrhly. Reakce? Další čtyři jižanské státy se vzbouřily a občanská válka Severu proti Jihu začala.
Skok o čtyři roky do budoucna, Lincolnova druhá inaugurace, 4. března 1865. A jeho projev, pravděpodobně ten nejlepší v dějinách USA. Co v něm Lincoln, který už věděl, že je vítězem občanské války, řekl? Nabídl vstřícnou ruku Jihu. Vinu za válku a za otrokářství rovnoměrně přisoudil Severu i Jihu a řekl, že po válce bude jednat „s nenávistí vůči nikomu a laskavostí vůči každému“.
Proč to říkám? Protože chci zdůraznit, že nejlepší inaugurační projev je vůči politickým oponentům velkorysý. V kampani „co jsme si, to jsme si“, ale po volbách jsme jedním lidem, jedním národem, jednou demokratickou společností, v níž neexistují nepřátelé, pouze přátelé, kteří spolu navzájem (zdvořile) nesouhlasí.
Měřeno touto optikou nemohu letošní Trumpův inaugurační projev považovat za dobrý. Nebyl velkorysý, byl konfrontační a měl „eleganci“vztyčeného prostředníčku. Ať už mu ho napsal kdokoli, prezident Trump by u něj měl zvážit waterboarding…
Nejlepší Trumpův projev byl ten těsně po volbách, o volební noci z 8. na 9. listopad 2016. Ten velkorysý byl; tento inaugurační nikoli.
Víc než politika
Zajisté, Trumpem musejí lomcovat emoce kvůli té nenávisti, které se mu dostává; i z toho, že mnozí demokraté veřejně zpochybňují jeho legitimitu coby prezidenta. Jistěže ho to štve. Ale to, že se někdo chová ošklivě k vám, ještě neznamená, že i vy se máte chovat ošklivě k jiným. Navíc on už není soukromou osobou, jakou byl doposud; on už je prezidentem, a proto by se měl snažit chovat o třídu výš než jeho hysteričtí kritici.
V inauguračním projevu se mu to nepovedlo.
Když se na inauguraci Trumpa díval Evropan, musely ho zaujmout dva jevy. Zaprvé, klidnost a nekonfliktnost předání moci, vzájemná slušnost – ať hraná, či skutečná – všech aktérů. A zadruhé, výrazně náboženský charakter celého ceremoniálu. Pokud počítám správně, modlitby proneslo šest osob různých denominací, ras a pohlaví.
Řeknete si, proč u politického rituálu má mít tak velkou roli náboženství? Právě proto, aby si lidé nemysleli, že politika je to nejdůležitější, že politika, stát a státník kralují nade vším. Proto, aby si uvědomili, že jsou věci důležitější v životech lidských a mocnosti mocnější. Aby si uvědomili, že naše nejvyšší loajalita nemá patřit státu a prezidentovi, ale tomu, co ve svém svědomí nahlížíme jako správné, a tomu, o kterém Ronald Reagan familiárně mluvil jako o „velkém chlápkovi tam nahoře“.
Otto von Bismarck prý na sklonku života prohlásil: „Bůh chrání opilce, blázny a Spojené státy americké.“Doposud měl železný kancléř pravdu. Uvidíme, zda to bude platit i nadále.