Prezident metá smrduté bomby
Miloš Zeman je mistrem světa vmetání smrdutých bomb do veřejného prostoru. Minulý týden jednu takovou hodil, když jmenoval Karla Srpa v den jeho 80. narozenin členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu. Tato devítičlenná komise je nezávislým správním orgánem, který rozhoduje o tom, kdo si zaslouží status protikomunistického odbojáře, přesněji řečeno řeší odvolání proti rozhodnutí ministerstva obrany, které tuto agendu zpracovává.
Je evidentní, že členy komise by měli být především morálně bezúhonní a erudovaní právníci a historici. Bohužel zde zasedají i osoby, které samy již dříve status protikomunistického odbojáře získaly – což je skoro tak podivné, jako kdyby ve vládní ornitologické komisi zasedali ptáci. Jmenování Karla Srpa, které naštěstí zarazil premiér Sobotka, byl ale první pokus jmenovat někoho, kdo o osvědčení žádal, ale ministerstvo obrany i etická komise mu jej odmítly vydat.
Bývalý předseda Jazzové sekce je velmi spornou postavou. Na jednu stranu byl za svou činnost v oblasti nezávislé kultury za minulého režimu pronásledován a 16 měsíců vězněn. Na druhé straně se po roce 1989 v archivech Státní bezpečnosti našly stovky jeho udá- ní. V roce 1999 sice soud rozhodl, že byl jako agent StB evidován neoprávněně, tento rozsudek se však opírá jen o fakt, že Srpův vázací akt se dochoval jen na nekvalitní mikrofiši, což znemožnilo grafologický rozbor jeho podpisu.
„Asi od roku 1979 za mnou chodili lidé, které policie nutila ke spolupráci. Odpovídal jsem, že pokud bude jejich činnost prospěšná Jazzové sekci, mohou. Chci však o všem vědět. Informace se musí týkat výhradně naší práce, nikoli soukromého života. Zhruba 10–12 kluků a holek souhlasilo,“píše Karel Srp ve své vzpomínkové knize Výjimečné stavy (1994). Z příslušné kapitoly pak vyplývá, že se Srp snažil hrát s StB nějaké hry, které se mu zřejmě vymkly z rukou. Od svého bývalého předsedy se dnes distancují i další bývalý aktivisté Jazzové sekce, kteří v novém prohlášení mluví o jeho „morální pokleslosti“.
V roce 1999 soud rozhodl, že Karel Srp byl jako agent StB evidován neoprávněně, tento rozsudek se však opírá jen o fakt, že Srpův vázací akt se dochoval jen na nekvalitní mikrofiši, což znemožnilo grafologický rozbor jeho podpisu
Prezidentova smrdutá bomba jménem Karel Srp splnila svůj účel a posloužila jako roznětka dalšího kola boje s premiérem Sobotkou. Když předseda vlády odmítl Srpovo jmenování podepsat, počastoval jej prezidentův mluvčí obvyklou snůškou invektiv. Jak známe prezidenta, v druhém kole přitvrdí. Úmrtím předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové dostal báječnou příležitost. Do rady Ústavu pro studium totalitních režimů by na její místo mohl navrhnout třeba historika doc. PhDr. Miroslava Grebeníčka, CSc. To by byla nejen skvělá příležitost k tupení „pražské kavárny“, ale i k pronesení několika vděčných úvah na téma zbytečnosti Senátu, jenž bude muset prezidentův návrh schválit.