Jak z toho ven. Ze sociálních bublin
Technologický pokrok dnes ani v minulosti nijak nezměnil hluboce zakódovanou povahu lidského druhu. Pouze našim přirozeným vlastnostem a sklonům dával mocný nástroj, nebo naopak brzdu. Knihtisk, noviny, kinematografie, televize, YouTube, Wikipedie daly naší zděděné chuti a hladu po zábavě a vzdělání takový impulz a „pokrm“, až se z obou stal hypertrofovaný byznys a průmysl. Vydatně také přikrmily náš sklon ke sdílení různých bludů a zhoubných ideologií. Na druhé straně se staly mocným nástrojem naší touhy po kultivaci sociálního prostředí. Tím v civilizova- ných společnostech vytvořily brzdy, zábrany a slupky kolem našich agresivních kořenů, zejména v podobě práva a etiky. Mechanizace zbraní dala naší vrozené agresivitě příležitost rozpoutat dva globální konflikty s desítkami milionů zmařených životů, vynález atomových zbraní naopak tuto agresivitu nuceně přesměroval do oblasti her, sportu a fotbalu zvláště, filmů a počítačových her.
Posilování jednobarevnosti
Sociální média jsou dnes s oblibou kritizována za to, že ve společnosti vytvářejí názorově a hodnotově uzavřené bubliny, „echo chambers“, uvnitř nichž se daná komunita vzájemně utvrzuje „ve svých pravdách“a vyhraňuje proti ostatním zapouzdřeným bublinám. Ve svém důsledku se tím polarizuje společnost hodnotově i politicky, drolí se její soudržnost. Tato kritika společenského vlivu sociálních sítí má své opodstatnění, navíc tyto nedobré jevy samozřejmě sílí s dobou, kterou na sociálních sítích trávíme: průměrný denní čas Američanů jen na Facebooku se už začíná přibližovat jedné hodině. Psychologický výzkum ale potvrdil, že sklon vyhledávat lidi a komunity lidí se stejnou hodnotovou, názorovou a ideologickou orientací patří k našim historicky zakódovaným vlastnostem. Provozovatelům sociálních sítí tento přirozený sklon samozřejmě vyhovuje a budou ho podporovat, protože možnost zapouzdřit se do názorově blízké sociální bubliny uspokojuje hlubinnou potřebu lidí, a tím i jejich ochotu strávit na daném médiu více času. A to mu zvyšuje příjmy. Podobným směrem působí i další technologická vymoženost digitálního věku, aplikace sloužící k seznamování. Vyhledávají nám potenciální partnery podle našeho profilu a zadání, což opět posiluje jednobarevnost sociálního okolí jednotlivců.
Touha po pochopení neznámého
Ale jak jsme viděli výše, technologie mohou mít i brzdící a kultivační efekt vůči našim přirozeným sklonům. Přesně o to usiluje aplikace Connect, která se snaží rozbít krunýře existujících sociálních a seznamkových platforem a naopak pomoci naší další přirozené vlastnosti. Tou je touha po určité diverzitě a poznávání a pochopení neznámého. Connect se také inspiroval sociologickým průzkumem kvantifikujícím, jak v kontrastu s rostoucím časem tráveným na sociálních médiích klesá doba věnovaná přirozené komunikaci a kontaktům. A specificky, že 65 procent Američanů obědvá u pracovního stolu a 45 procent obědvá samo, přičemž obě čísla mají vzrůstající tendenci.
Connect zájemci zprostředkuje schůzku tváří v tvář, jedna ku jedné, bez „postranních úmyslů“, tedy platonicky a při obědě. Connect člověku položí řadu profilových otázek a také pár logistických dotazů ohledně organizace setkání. Aplikace pak zájemce spáruje s někým, kdo má rád podobná jídla, s kým může přirozeně diskutovat třeba díky stejné úrovni dosaženého vzdělání, ale kdo patří například do jiné zájmové či profesní kategorie. Connect také navrhne startovací téma pro diskusi. Aplikace se těší vysokému ratingu těch, kdo prošli zkušeností obědového setkání: 90 procent z nich jí přidělilo rating 4 či 5 z 5 možných. A co víc, třetina z nich hlásí, že prostřednictvím oběda zaranžovaného přes Connect navázala trvalý přátelský vztah.
Autor je bývalý viceguvernér ČNB a bývalý generální ředitel České spořitelny