Evropská levice hledá cestu z krize

Tradičním středolevým stranám chybí přesvědčivá vize a tah na branku. Jejich voličské preference tak vytrvale odsávají evropští populisté.

LONDÝN/PRAHA Labouristický poslanec Tristram Hunt, který byl ve svých dvaačtyřiceti letech považován za příslib strany pro budoucnost, končí. Odchází do čela ceněné instituce, londýnského Victoria and Albert Museum.

Hunt, který v předloňských britských volbách zvítězil ve svém obvodu Stoke-on-Trent Central, patřil ke kritikům stranického šéfa Jeremyho Corbyna. Vytýká mu přílišný příklon doleva a nedůrazné počínání před hlasováním o brexitu. „Dostavila se frustrace z toho, že nedokážeme uplatňovat svůj politický program,“napsal Hunt v dopise na rozloučenou. Neodchází sám. Stranu opouští i jiný Corbynův kritik Jamie Reed a nejméně desítka dalších poslanců.

Témata, která je míjejí

Jednota labouristů se drolí. Neuspokojivé zůstávají i jejich preference. A stejné problémy mají i jiné západoevropské strany nalevo od středu, které dříve dominovaly politice. Od Madridu přes Londýn, Paříž až po Berlín je to stejné. S výjimkou Česka se levici nedaří ani ve střední Evropě.

ANALÝZA

Evropa neprožívá lehké časy. Prošla ekonomickou krizí, následnou úspornou politikou, uprchlickou krizí a hrozbou terorismu. Nic z toho nedokázala levice přetavit ve své téma a vrátit se na výsluní. „V minulých krizích se levice dokázala vždy úspěšně vyprofilovat, to už neplatí,“soudí Marc Lazar, politolog z pařížské vysoké školy Science Po. Na voliče působí socialisté vyčpělým dojmem.

V beznaději se topí i francouzští socialisté. „Je těžké přinášet řešení dnešních velkých problémů, když se všichni formují jen podél linií utvářených národními zájmy,“posteskl si před časem francouzský prezident François Hollande, historicky nejméně oblíbený nájemník Elysejského paláce, který byl téměř bez nadějí promluvit do letošních prezidentských voleb. Kandidaturu později rovnou vzdal.

Tento týden vyberou jeho socia- listé prezidentského kandidáta, aniž to voliče příliš vzrušuje. Do druhého kola levicových primárek postoupil bývalý ministr školství Benoît Hamon, jeho soupeřem bude favorizovaný expremiér Manuel Valls.

Jejich sliby ale neznějí Francouzům přesvědčivě. „Dlouhé roky jsem volil socialisty, přestávám mít ale pocit, že naslouchají problémům běžných lidí,“říká učitel Jean Lefebvre, který žije na pařížském předměstí Nanterre.

„Všichni jsou stejní“

Voliči mají pocit, že politika mainstreamové levice se vyprázdnila. „Pro většinu Francouzů se jeví stávající systém tradičních stran takřka nereformovatelný, proto mnozí oceňují populisty typu Marine Le Penové,“napsal bruselský list Politico.

Mezi socialisty a jejich voliči se vyhloubila propast. „Levice ztratila spojení s odborovými svazy, svými přirozenými spojenci, tím se zúžila její schopnost komunikovat s lidmi,“soudí André Gattolin, expert na průzkum veřejných nálad. Pouhá přítomnost v médiích podle něj nemůže tento komunikační kanál nahradit.

Další důvod představuje sbližování programů tradiční levice i pravice. Elektorát jako by přicházel o rozumný důvod, proč dát jedné ze stran svůj hlas. „Politika stran zprava i zleva se velmi podobá, takže pokud je u moci pravice, lidé podpoří spíše radikálnější partaj, než je dnešní levice,“vysvětluje Pierre Martin, analytik z Ústavu pro politická studia ve francouzském Grenoblu.

Heslem vládní minulostí nezatížených populistických stran se stala teze „Všichni jsou stejní“. Spíše než v ekonomických tématech se tak levice snaží odlišovat v otázkách genderové politiky či přístupem k minoritám.

Jiným důvodem krize je i nepřehlédnutelná bezradnost. Levicoví politici dokážou v čase úspor a škrtů zaujmout jen kritikou systému. „Nenabízejí ale přesvědčivá řešení,“uvedl Steven Coulter z London School of Economics.

Sestupný trend

Na ústupu je i tradiční levice v Německu. V loňských zemských volbách se pozornost soustředila především na kancléřku Angelu Merkelovou a její křesťanské demokraty. Trochu to zastínilo fakt, že ztráty utrpěli zejména sociální demokraté (SPD), kteří tak pokračují v sestupném trendu.

Jejich krizi označují německé listy jako nejhlubší útlum v celé poválečné historii. Jeho rozsah ilustruje třeba propad strany v západoněmeckém okrsku Mannheim I. Poprvé v celé poválečné historii tam nezvítězila SPD, ztratila ve prospěch Alternativy pro Německo (AfD). „Ta ztráta hod- ně bolela,“připustila neúspěšná kandidátka Andrea Safferlingová. Podobně jako jiní lokální lídři se domnívá, že ji voliči trestali za nerozhodnost lídrů SPD ve vzdáleném Berlíně.

Tam si v loňských volbách udržela SPD berlínskou radnici, ale straníci nejásali – 22 procent tam znamenalo druhý nejhorší výsledek v historii. „Lidé si stěžují, že nejsou peníze na lokální projekty, mají pocit, že vše mizí na péči o uprchlíky,“řekla deníku Die WeltAndrea Safferlingová. Preference SPD tak erodují ve prospěch krajní levice i pravice.

Jak lidi zaujmout?

Spirálu sestupu ale zahájila SPD dávno před uprchlickou krizí. „Ve chvíli, kdy strana opustila tradiční téma, ochranu slabých sociálních vrstev a spravedlivou distribuci bohatství ve společnosti, začala její podpora vadnout,“řekl Matthias Micus, politolog z univerzity v německém Göttingenu.

Unie křesťanských středopravých stran CDU/CSU si před zářijovými volbami udržuje před SPD 15procentní náskok. Sociální demokraté mají nyní zveřejnit jméno kandidáta na kancléře pro podzimní volby. Očekává se, že se jím stane bývalý šéf Evropského parlamentuMartin Schulz, příliš šancí mu ale proti AngeleMerkelové průzkumy nedávají.

Co tedy s tím? Mnozí soudí, že budoucnost středolevých politiků leží v reformním programu, který opustí tradiční středolevé dělení. Tím směrem se ve Francii vydal prezidentský kandidát Emmanuel Macron, bývalý investiční bankéř a poté ministr hospodářství za socialisty. Vydal se do voleb jako nezávislý kandidát a nevede si zle, je považován za „černého koně“voleb. „Příští bitvy se povedou mezi reformisty a konzervativci,“naznačil Macron své pojetí politiky.