Vznešený cíl ve stínu nezamýšlených dopadů
Minimální mzda představuje kontroverzní nástroj politik upravujících fungování trhu práce. Česko patří dlouhodobě v Evropě k zemím s nejnižší minimální mzdou: jako podíl na průměrné mzdě dosahující necelých 33 procent v roce 2014 byla dokonce nejnižší v Unii. V posledních letech dochází k pravidelnému navyšování její sazby a premiér Sobotka uvádí další růst ke 40 procentům průměrné mzdy jako jeden z cílů současné vlády.
Hlavními argumenty obhájců minimální mzdy jsou boj s chudobou a příjmovou nerovností, ochrana zaměstnanců s nízkými platy a zajištění, aby se lidem pracovat vyplatilo. Vedle toho se lze často setkat i s názorem, že by rostoucí minimální mzda měla pomoci nízké domácí mzdy přiblížit našim západním sousedům.
Jaké tedy mohou být reálné dopady rostoucí minimální mzdy? Dva nejzásadnější vlivy jsou v oblasti mezd a zaměstnanosti. Ekonomický výzkum je v zásadě zajedno v tom, že minimální mzda může zvýšit výdělky nejen zaměstnancům, které přímo ovlivní, ale nepřímo může působit i na růst ve vyšších pozicích mzdového žebříčku. Tímto způsobem tedy může tlačit na snížení mzdové nerovnosti a chudoby pracujících. Má však pouze omezenou možnost ovlivnit celkovou chudobu, neboť velká část zaměstnanců pobírajících minimální mzdu nežije v chudých domácnostech. A naopak – ve většině nejchudších domácností nepracuje nikdo. Zároveň se do chudoby mohou nově propadnout i domácnosti, jejichž členové přišli o práci právě v důsledku zvyšování minimální mzdy.
Čím vyšší minimální mzda, tím větší negativní dopady
Zde se dostáváme k druhému nejvýznamnějšímu dopadu minimální mzdy, a to na zaměstnanost. V tomto směru nepanuje mezi ekonomy jednota. Přestože existují výzkumy, které v některých případech negativní vliv neprokázaly, většina studií se shodne na tom, že minimální mzda způsobuje ztráty pracovníchmíst pro nejméně produktivní zaměstnance (i v případě, že by celkovou zaměstnanost neovlivnila). Čím výše je minimální mzda nastavena, tím větší tyto negativní dopady mohou být. Potom na zaměstnance, kteří si své zaměstnání odměňované minimální mzdou udrží i po jejím zvýšení, opravdu čeká zlepšení pracovních podmínek.
Přestože má minimální mzda sledovat vznešený cíl, že pracovat se musí vyplatit, efektivita jeho naplňování je podkopávána nezamýšlenými vedlejšími dopady. Nabízí se pak několik otázek: Předně, zda by nebylo možné dosahovat cíle snižování chudoby a motivace k práci nějakým jiným nástrojem, z něhož by neprofitovaly i domácnosti, které chudé nejsou. Dále, zda je společensky přijatelné, aby minimální mzda zajistila lépe placenou práci části nízkoproduktivních zaměstnanců za cenu ztráty práce pro jinou část zaměstnanců. A v neposlední řadě, mají zaměstnavatelé vedle plateb daní a pojištění ještě také přímo platit sociální politiku státu?
Nástroj určený k jiným účelům
Je nutné dodat, že situace na trhu práce je v současné době v České republice příznivá a že minimální mzda je stále na relativně nízké úrovni, a proto i její negativní dopady jsou zatím spíše omezené. Pokud ale chceme do budoucna uvažovat o jejím dalším zvyšování, měli bychom si být vědomi i nepříznivých vlivů, jejichž výskyt bude s rostoucí úrovní minimální mzdy stále významnější. V tomto směru se ostatně vyjadřuje ve svých doporučeních i většina mezinárodních institucí. Mezinárodní měnový fond (MMF) zmiňuje úroveň 40–50 procent průměrné mzdy jako hranici, kdy začnou negativní dopady růstu minimální mzdy ostře narůstat. Vždy je ale potřeba brát v potaz konkrétní ekonomické podmínky dané země, vývoj trhu práce a produktivity. V této souvislosti i MMF varuje před vlivem minimální mzdy na růst mzdové hladiny, který by neodpovídal reálnému vývoji produktivity práce.
Je patrné, že minimální mzda má ur- čitý pozitivní vliv na celkovou mzdovou hladinu. Jde však o nástroj, který je primárně určen k jiným účelům a jehož možný pozitivní vliv na úroveň mezd je s rostoucí sazbou vykompenzován negativními efekty v jiných oblastech. Role produktivity práce je v oblasti mzdové úrovně země klíčová, a proto by jakékoli úvahy o dohánění hladiny mezd v zahraničí měly primárně souviset s politikou v oblasti vzdělávání, výzkumu a vývoje, zdanění práce či strategického směřování ekonomiky. To jsou oblasti, které mohou pro růstmzdové hladiny nastavit podmínky, nikoli minimální mzda.
Minimální mzda není jediným nástrojem, který by mohl sloužit boji proti chudobě a zároveň povzbudit zaměstnanost. Mezi alternativní strategie můžeme zařadit například negativní důchodovou daň či daňové kredity závislé na výši mzdy. Oba systémy předpokládají subvencování nízkých výdělků až do určité hranice mzdy, po jejímž překročení se člověk stane čistým plátcem do daňového systému, a zajišťují tak zaručení určité příjmové úrovně domácností. Dále by bylo možné uvažovat o daňových úlevách pro firmy zaměstnávající pracovníky s nízkými příjmy, což se v Česku nabízí s ohledem na poměrně vysokou úroveň zdanění práce.
Je společensky přijatelné, aby minimální mzda zajistila lépe placenou práci části nízkoproduktivních zaměstnanců za cenu ztráty práce pro jinou část zaměstnanců?