Po lázních jezdíme na plyn
Společný terminál pro autobusy i vlaky by omezil počet aut v ulicích
Další rozvoj městské hromadné dopravy považujeme za jednu z hlavních priorit města. Pro Karlovy Vary má obzvláštní význam proto, že jejich územní vývoj v posledních sto letech byl poněkud překotný: K městu bylo připojeno 14 dalších území, prošlo masivní obměnou obyvatelstva. Jeho struktura proto trpí značnou roztříštěností, velkými vzdálenostmi mezi jednotlivými centry osídlení. Centrální části města (historické lázeňské a obchodně-správní centrum) jsou součástí památkové zóny kandidující na seznam světového dědictví UNESCO a neumožňují extenzivní stavební ani dopravní rozvoj. Podobně i další části hlavního souměstí – katastry Drahovice, Tuhnice, Rybáře a Stará Role narážejí na kapacitní možnosti, a to i z hlediska parkování.
Karlovy Vary mají naštěstí solidní tradici hromadné dopravy. Funguje zde systém hvězdicovitě uspořádaných linek s centrální přestupní stanicí u Tržnice, vyvíjel se desítky let a do města v podstatě vrostl. Dlouhodobě udržujeme i moderní vozový park MHD. Naším cílem je systém posílit a přiblížit možnostem 21. století. Doprava je i jednou z priorit našeho Integrovaného plánu rozvoje území karlovarské aglomerace.
Zavádíme také plynové autobu- sy, v budoucnu, až to bude technicky a ekonomicky schůdné, si dokážu představit zapojení elektrobusů. Postupně zavádíme Karlovarskou kartu, na niž je možné předplatit si jízdné, ale slouží také jako elektronická peněženka pro platby parkovného apod. Do budoucna chceme její platnost rozšířit i na okolí města obsluhované naším dopravním podnikem. Chceme zavést inteligentní zastávky MHD a zapojit do systému i již existující železniční tratě – zavedením vnitroměstských nebo příměstských vlaků.
Velice diskutovanou otázkou je řešení centrálního přestupního bodu všech typů dopravy – železniční, městské i linkové autobusové. V praxi by to znamenalo vytvoření společného terminálu, který by umožnil místním, dojíždějí- cím i návštěvníkům rychlý a efektivní přestup mezi jednotlivými dopravními prostředky a snížil by tak potřebu dojíždět nebo pohybovat se po městě automobilem.
Rádi bychom také město více otevřeli pro cyklisty, pěší a osoby se sníženou pohyblivostí nebo orientací – to zdánlivě s hromadnou dopravou nesouvisí, ale samozřejmě je nezbytné, aby i cyklistické, pěší a bezbariérové trasy navazovaly ve vhodných místech na veřejnou dopravu.
Městskou hromadnou dopravu nebereme pouze jako servis pro stávající město, věříme, že pokud bude vhodně nastavená, může také odstranit handicap jeho územní roztříštěnosti. Může se stát městotvorným činitelem, který umožní postupně organicky propojit urbánní strukturu města.