Otevřené tendry se nevyplácí

Zakázky z ruky jsou pro zadavatele jistější, protože pak méně hrozí průtahy u antimonopolního úřadu

PRAHA Bývalí pražští primátoři a radní si před půl rokem vyslechli odsuzující rozsudek v kauze Opencard. Provinění má spočívat v tom, že zadali zakázku bez soutěže. Verdikt je odrazující. Na druhé straně se ale ukazuje, že pro zadavatele je tento způsob zároveň nejjistější. To, že zadání z ruky někdo napadne, je totiž čtyřikrát méně pravděpodobné než u otevřeného výběrového řízení.

Zakázka z ruky má být přitom výjimečným nástrojem, který se používá jen za krajních a mimořádných okolností. Studie spolku EconLab, který působí při Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy ale ukazuje, že poctivost se zadavatelům veřejných zakázek nevyplácí.

Zakázky od 2012 do 2015

„Když zadavatel vypíše jednací řízení bez uveřejnění (JŘBU) (zadání napřímo, pozn. red.) je jenom 0,81procentní šance, že to bude šetřit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. JŘBU přitom nemá být nejjednodušší cesta, má to být přesně naopak,“říká k tomu Jiří Skuhrovec z EconLab. Spolek si vzal za cíl zmapování rozhodování antimonopolního úřadu o veřejných zakázkách od roku 2012 do roku 2015.

Zadávání zakázek z ruky v Čes-

Nejvíc Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) šetří soutěžní dialog. A to až v 7,5 procenta případů. U tohoto typu zadavatel popíše obecným způsobem svoje potřeby, zájemci pak na ně vypracují řešení.

Hned za dialogem je užší výběrové řízení, kdy zadavatel dopředu omezí počet vyzvaných zájemců. ÚOHS ho přezkoumává v 6,04 procenta.

Často napadána je také soutěž o návrh. Úřad ji řeší v 5,13 procenta případů.

Otevřené výběrové řízení je přezkoumáváno ve 3,19 procenta případů.

Často nedochází k přezkoumání zjednodušené podlimitní zakázky, přezkum činí 1,42 procenta.

Nejméně je přezkoumávána zakázka z ruky. Je to jen 0,81 procenta.

ku se přitom před nedávnem objevilo i v hledáčku Evropské unie. Povšimla si, že jich probíhá víc, než by bylo únosné. V roce 2015 tvořilo ze všech nesoutěžních zakázek až 50 procent zmíněné jednací řízení bez uveřejnění. Problém je v tom, že když tendr neprojde testem trhu, není jasné, jestli by někdo nezvládl splnit úkol lépe, levněji či výhodněji.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže namítá, že právě na nevhodnost zakázek z ruky upozorňuje dlouhodobě a systematicky. „Při jeho neoprávněném použití je totiž zcela vyloučena široká soutěž, čímž je reálně popřen základní smysl, účel a cíl zadávací úpravy,“napsal LN mluvčí ÚOHS Martin Švanda.

Podle spolku EconLab je ale jedním z důvodů i to, že ani antimonopolní úřad, ani ministerstvo pro místní rozvoj nejsou schopny zadavatelům poradit, jak soutěžit správně. Proto si volí cestu nejmenšího odporu. Podobně jako zadání z ruky funguje i soutěž s jediným kritériem, a tím je cena. Ačkoli nejlevnější nebývá nejvýhodnější, nejsnáze se posuzuje a nejhůře napadá. Tento faktor snižuje riziko, že tendr skončí na ÚOHS, o třetinu. Podle odborníků je to nadužívaný nešvar stejně jako jednací řízení bez uveřejnění.

Jak odradit konkurenci

Roli ve velkém počtu zadávání zakázek z ruky navíc podle spolku hraje ještě jedna věc. A to menší možnost zakázku napadnout před uzavřením smlouvy. Neví se, že probíhá. „Potenciálně poškození konkurenční dodavatelé se o dané zakázce mohou poprvé dozvědět až ex post, když už je hotovo,“tvrdí spolek. S tím ale ÚOHS nesouhlasí.

Jenže právě odvolávání je jedním z důvodů, proč zadavatelé k zakázkám napřímo přistupují. Experti se shodují, že v Česku jde jen málokdy o fér námitky a firmy odvolání používají ke konkurenčnímu boji.

„Odvolání máte samozřejmě všude, ale třeba v Anglii si musíte být vědom následků, pokud výsledek napadnete neoprávněně. Platí- te veškeré náklady, právníky. Musíte si prostě být jistý, že máte pravdu. Šikanózních, účelových podání je tam určitě méně. Konkurenční boj je všude ve světě, ale v Česku se to vymyká,“míní ředitel britské poradenské společnosti Gleeds pro střední Evropu Vladimír Bílý.

Například Správce železniční dopravní cesty loni řešil desítky zablokovaných soutěží, a to právě kvůli námitkám a odvoláním. Státní firma nemůže začít stavět a skluz se mnohokrát počítá na měsíce. Což ohrožuje i čerpání evropských dotací. Podle deníku E15 se celková hodnota zpožděných staveb odhaduje na více než čtyřicet miliard korun.

Není výjimkou, že firmy se odvolávají až v posledním možném termínu. A soutěže často napadají také ty firmy, které se tendru vůbec neúčastnily.

Nekalému konkurenčnímu boji napovídá i další zjištění, se kterým přišla studie spolku EconLab. Návrh na zahájení řízení velmi často stáhne sám navrhovatel. Takových stížností je třetina. Úřad se zbytečně zdrží na něčem, co pak nemá ani šanci dokončit. „Možným vysvětlením je skutečnost, že cílem uchazečů není vždy dosažení rozhodnutí, ale spíše způsobení průtahů či získání výhody při jednání se zadavatelem,“tvrdí studie.