Čechy stála deklarace přemáhání
Klaus Kinkel
Evropané se budou muset naučit s novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem vycházet. Tvrdí to někdejší německý ministr zahraničních věcí Klaus Kinkel, jenž před 25 lety spolupodepsal česko-německou deklaraci.
LN Co bylo při jednáních o česko-německé deklaraci nejtěžší?
My jsme chtěli od samého počátku dosáhnout toho, aby připravovaná deklarace nasměrovala historicky zatížené vztahy Čechů a Němců do lepších kolejí.
Pro Německo představovaly historickou zátěž otázka sudetských Němců a takzvané Benešovy dekrety. V Česku to byly samozřejmě události související s okupací a všechny ty hrůzy, jež Němci v tomto období spáchali.
V obou státech byla jednání ovlivněna vnitropolitickými pohnutkami, laděním a schvalováním pozic, to bylo komplikované.
Já byl v neustálém kontaktu se sudetskými Němci a Bavorskem, jež se stalo po válce jejich novým domovem. Můj kolega Josef Zieleniec na tom byl podobně směrem do České republiky.
Bylo to těžké, ale jsem velmi vděčný za to, že se to podařilo.
LN Pokud byste měl rozhovory s Prahou zpětně srovnat s dalšími podobnými jednáními, jak moc byly obtížné?
Po druhé světové válce a během následujících let nebylo pro Německo úplně jednoduché stát se znovu součástí mezinárodního společenství. A vůbec nebylo jisté, jestli se to nakonec podaří.
Proto jsme tak usilovali o vyrovnání a následné partnerství s řadou států, počínaje Francií přes Nizozemsko, ale třeba i se Sovětským svazem, a postupně s nimi uzavírali smlouvy.
Zpětně bych ale řekl, že rozhovory s Českem patřily určitě k těm nejtěžším. Tím spíš se nám ulevilo, když se deklaraci podařilo podepsat.
LN Byly ještě obtížnější než s Varšavou?
Do určité míry ano. Je pravda, že pokud šlo o Polsko, bylo ve hře mnoho otázek, včetně uznání hranice na Odře a Nise.
Ale při jednáních s Českem jsem měl pocit, že jsou v něčem specifická, že se skutečně dotýkají nejniternějších otázek. Stejně tak i pro řadu lidí vyžadovaly rozhovory s námi obrovské přemáhání. Museli nechat stranou vzpomínky na to, co jim bylo v minu- losti Němci způsobeno, aby to do budoucna nezatěžovalo vzájemné vztahy.
LN Jak moc byla deklarace důležitá pro Německo?
Pro nás měl dokument klíčový význam. Vidíme to i teď, kdy se na něj mnozí odvolávají a považují ho za východisko lepších vztahů našich států.
Už tenkrát jsme tušili, že v porovnání se všemi předchozími snahami představovala deklarace důležitý krok kupředu.
LN Šest let jste byl ministrem zahraničí. Funguje dnes diplomacie jinak než v 90. letech, kdy jste byl v čele ministerstva?
Rozdíly jsou zásadní. Globalizovaný svět změnil praktické fungování politiky. Dnes se rozšiřují informace o světových událostech během zlomků vteřiny.
Za mých časů hrály ještě hlavní roli tradiční diplomatické kanály a všechno trvalo docela dlouho. Dnes se od těch, kdo mají na starosti zahraniční politiku, očekává, že budou okamžitě reagovat.
Řada palčivých problémů dneška, včetně uprchlické krize, je do značné míry ovlivněna digitalizací, což se pochopitelně promítá i do způsobu, jakým se prakticky uskutečňuje zahraniční politika.
Jinak ale její podstata se samozřejmě nezměnila, je to pořád o mezinárodních smlouvách, o lidských právech a o prosazování hodnot.
LN Změní se vztahy Spojených států a Evropy, resp. Německa poté, co se stal Donald Trump americkým prezidentem?
Doufám, že se nic nezmění. Mám ale velké obavy. Náš svět, který se ocitl v určitém nepořádku, by teď potřeboval moudrého, všeobecně uznávaného amerického prezidenta, který by vnesl do chaotického světa opět řád.
Trump je ale demokraticky zvoleným prezidentem, budeme se muset naučit s ním vycházet. Mám naději, že nejenom americko-německé vztahy, ale ani vztahy s Evropou se v jádru nezmění.
LN Evropané reagují na Trumpa mimo jiné i úsilím o těsnější spolupráci v některých oblastech, například v obranné politice. Byl byste pro vznik evropské armády?
Nepovažuji to za myslitelné. Již v dobách, kdy jsem byl ministrem zahraničí, začaly hrát národní zájmy znovu daleko větší roli, což se dnes ještě posílilo. To je například důvod, proč je Evropa aktuálně ve stavu, v jakém je.
NATO je ale nenahraditelné a jsem přesvědčen, že na tom nic nezmění ani Trump. Koneckonců to už potvrdil i nový ministr obra- ny John Mattis, čímž zcela otevřeně opravil svého nadřízeného. Trump má pravdu, když nám v Německu vyčítá, že jsme platili příliš málo a neplnili své finanční závazky, které vyplývají z členství v NATO.
Americký rozpočet bude vždycky o několik tříd větší než obranné rozpočty ostatních evropských států. Z toho vyplývá, že USA jsou pro Alianci nepostradatelné.
Ještě tu je další věc. Díky USA a jejich vojenské síle má NATO stále ještě navrch nad Putinem, což si on velmi dobře uvědomuje.
Na straně druhé ale Putin s těmi možnostmi, které má, zachází hodně drsně, porušuje mezinárodní právo. Vzpomeňte si na anexi Krymu, na východní Ukrajinu či ruský postup v Sýrii. LN Povedou události posledních měsíců, jako byly brexit nebo zvolení Trumpa, ke změnám uvnitř Evropské unie?
Vystudovaný právník (* 1936) strávil velkou část svého politického působení po boku Hanse-Dietricha Genschera, nejprve na ministerstvu vnitra, později na ministerstvu zahraničí.
V letech 1979 až 1982 byl ředitelem Spolkové zpravodajské služby (BND).
Začátkem devadesátých let vedl dva roky spolkové ministerstvo spravedlnosti. V roce 1992 se stal Genscherovým nástupcem v čele německé diplomacie a v roce 1993 převzal i pozici vicekancléře za vlády kancléře Helmuta Kohla.
V letech 1993 až 1995 byl předsedou liberálních svobodných demokratů (FDP).
Do Kinkelovy éry spadají opatrné pokusy o větší angažmá Berlína ve světové politice, včetně úsilí získat místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN.
Po prohraných volbách v roce 1998 Kinkel odešel z politiky.