Intimní ohlížení „dědka Lu“

Kolik vrstev skýtá antologie mapující poslední desetiletí v aktivitách „baby dědka Lu“, jak se Ludvík Hess podepisuje pod své zprávy o nově nalezených miminkách v baby boxech či o nových číslech své internetové revue Divoké víno? Za prvé osobní: erotikou silně podbarvenou zpověď nekonvenčního muže, který sice stárne (4. února mu bude sedmdesát), ale tomu navzdory si stále na své konto připisuje manželské, otcovské, chovatelské i společenské body. Za druhé autorskou: v bohatě ilustrované publikaci Divoké víno 2007–2017, již právě vydal Slovart (druhé po antologii 1964–2007), zveřejňuje autor publicistické texty, poezii, úryvky z knih, které dosud vydal (všechny mají životopisný základ), a také fotografie rodinného typu i stylizované, vždy však velmi intimní.

Za třetí chovatelskou: zpravodajství o hříbatech narozených od roku 2007 v Hessově hřebčíně v pražském Hájku dokládá léta trvající láskyplnou péči o koně. Společenskou: knihou se vinou informace o nově otevřených „bedýnkách“pro odložená novorozeňátka, jimž Hessova neúnavná aktivita ne-li přímo zachránila, tedy jistě usměrnila život. Za čtvrté přátelskou: obsáhlé vzpomínky na společné zážitky s lidmi tvůrčími, nevšedními, známými, mnohdy už nežijícími, o nichž semnohé ví, ale jejichž osudy přesto zůstávají opředeny tajemstvím či nejasnostmi (Ladislav Landa, Václav Hrabě, Bohumil Hrabal...).

Za páté vydavatelskou: poté, co Ludvík Hess obnovil v roce 2002 v elektronické podobě vydávání časopisu Divoké víno (původně „jeho“mladá literární a výtvarná revue vycházela od roku 1964), zařadil do ní stovky příspěvků desítek autorů – renomovaných, neoddiskutovatelných i kontroverzních (neboť svá stará přátelství nezrazuje) – a nadále současným básníkům, ale i fotografům a výtvarníkům poskytuje hledanoumožnost publikovat. „Zmatenec“povídek, veršů, fotografií i statistik, jak svou narozeninovou antologii autor nazývá, nemusí ve všem konvenovat každému, je však výmluvnou rekapitulací, z níž si lze vybrat podle naturelu.