Nejdřív dobyl svět, pak Česko
Těsně po revoluci si František Bouška sám sestrojil první stroj na výrobu granulí pro psy a kočky, mnozí ho měli za blázna. Nyní už jedenáct let firmu Vafo úspěšně vede jeho syn Pavel. S roční výrobou 100 tisíc tun krmiva, 175 zaměstnanci a třímiliardovým obratem patří k největším rodinným firmám v Česku.
Před Vánoci si Pavel Bouška konečně dopřál trochu komfortu, když se spolu se svým týmem zaměstnanců přestěhoval do větších a moderních kancelářských prostor. Psi jsou tu samozřejmě vítáni. Ještě aby ne, když se nacházíte u jedničky na českém trhu ve výrobě prémiového krmiva.
Ještě nedávno si přitom pracovníci za počítači museli vystačit s malou stavební buňkou.
„Vždy jsme to brali tak, že naší vizitkou jsou naše výrobky, nikoliv kanceláře. To nám přišlo jako ta poslední věc, kterou řešit,“říká. „Samozřejmě, že dnes už vím, že pracovní prostředí je důležité, ale stále v nás přetrvávala mentalita té začínající firmy – vše, co jsme vydělali, se vracelo zpět do výroby a technologií.“
A ještě jedno poprvé nové kanceláře mají, jsou velkorysejší, než by bylo potřeba. „Většinou než něco dostavíme, už je nám to malé,“vysvětluje.
Jako majitel firmy s tržbami přes 3 miliardy korun by si klidně mohl v obleku užívat byznysového prostředí metropole. On zatím raději seběhne pár schodů, aby se ocitl ve výrobě. „Nechtěl jsem opustit továrnu. Vedení společnosti má sedět u zdroje, a ne se schovávat v pražských kancelářích,“míní. Do výroby se dostane dvakrát třikrát týdně.
Kupříkladu ochutnává, zda psí a kočičí granule chutnají tak, jak mají. „Kočky mají rády agresivně kyselé. Naše pusa je taková první malá laboratoř,“říká Bouška s tím, že ochutnává i nové výrobky na trhu.
Kuchaři pro zvířata
Skutečná laboratoř funguje samozřejmě jinak a příliš se neliší od potravinářského provozu. Pod infrazářením se tu například dělá rozbor krmiv, skladují se tu vzorky granulí, co se během roku vyrobily, i veškerých ingrediencí: masových mouček, proteinů, obilovin, tuků, zchutňovadel. Některé si Vafo nechává dovážet, něco se vyrábí přímo pro něj, něco zvládnou sami. „Třeba jehněčí moučku máme z Austrálie. Nedokážu si představit, že sem vozíme celé maso, bylo by to nezodpovědné. Dehydrování je moderní formou zpracování a na chuti neubírá,“popisuje Bouška. Mezi množstvím lahviček zaujme i jablečná drť. Jde o podrcené zbytky z výroby džusů, pro zvířata dobrý zdroj vlákniny.
Podle Boušky jsou ve Vafu tak trochu kuchaři – ostatně i nonstop běžící hlavní výrobní linka, extrudér, funguje jako obrovský papiňák, který dělá potravu stravitelnější. Jeho poslední část zase připomíná mlýnek na maso a tvaruje ještě mokré granule. Musí být proto nafoukány do sušárny, která jim ponechá jen deset procent vlhkosti. To zaručuje až osmnáctiměsíční trvanlivost. Na závěr se granule stříkají dochucovadlem a tukem, aby byly atraktivní i na první očichání, případně vitaminy, které se teplem degradují.
Pracují tu s více než čtyřmi stovkami receptur.
„To je jeden z mých průšvihů,“přiznává Bouška. „Moje vášeň pro vyvíjení nových produktů a velká kreativita vedou k tomu, že máme asi nejvíc receptur, co jsem kdy v továrnách viděl, a je těžké je všechny vyrobit.“
Největší část ukrojí prémiové krmivo pro psy, což se ale Bouška snaží trochu narovnat ve prospěch koček. Před dvěma lety se sortiment rozšířil o potravu pro drobná domácí zvířata. Každá řada pak reflektuje věk zvířete či jeho zdravotní stav, ale liší se i příchutě. Nejsilnější je vlastní značka Brit s vysokým obsahem masa a unikátními přísadami, jako je protein z lososa či divočina, ale soběstačně vystupuje už i Carnilove.
Přitom Bouška pamatuje i doby, kdy firma pracovala s pouhou desítkou receptur, sám je jako nedostudovaný chemik vyvíjel. Dnes už se tomu věnuje celý specializovaný tým zahrnující i odborníky na zvířecí výživu.
Jednu třetinu produkce z aktuálních sto tisíc tun zaujímá krmivo pro privátní zahraniční značky. „Ale pro řetězce s výjimkou dvou zahraničních nevyrábíme, nepotkáváme se kvalitou,“uvádí majitel firmy. Nebylo to tak ale vždy.
Svoboda a perspektiva
Do výroby suchého krmiva pro psy a kočky se tehdy čtyřiapadesátiletý František Bouška pustil brzy po revoluci. Jeho syn Pavel v té době studoval v USA a prakticky se vrátil už k hotovému. „Všichni na otce koukali jako na blázna, mně to ale přišlo jako geniální nápad. V Americe jsem žil s rodinou, která měla psy a kočky a já viděl, jak pro ně lidi každodenně nakupují. Navíc je to emocionální obor,“nastiňuje Bouška mladší.
První stroje si František Bouška coby bývalý strojař montoval sám, nebo se předělávaly ty potravinářské. Speciální mašiny na výrobu krmiva v Evropě příliš sehnat nešlo, americké stály zá- vratné částky. „Nevím, nakolik je to pravda, ale otec říká, že první továrnu na psí žrádlo stavěl začátkem sedmdesátých letech v České republice on. Každopádně výrobní linky byly vždy naše silná stránka, vyrostl jsem v dobách, kdy se táta po firmě pohyboval víceméně jen v montérkách a to mi k ní dalo obrovský citový vztah,“říká Bouška s tím, že nabídek na prodej mu naštěstí chodí už méně. Vafo by neprodal.
Původní jádro tvořili hlavně mechanici, kteří udržovali výrobní linku v neustálém chodu. Dnes jsou z některých významní manažeři. Okruh deseti zaměstnanců se rozrostl na 175, přičemž část doplňkových služeb zajišťují externí dodavatelé: „Snažíme se být štíhlá firma, výroba je plně automatizovaná, k obsluze linky stačí jeden člověk.“
Pavel Bouška měl do života původně jiné plány: už na gymnáziu se věnoval produkci, podílel se na řadě velkých koncertů v Praze, později si s kamarády založil grafické studio. Už tehdy ale také spolupracoval s otcem, zajišťoval výstavy nebo vytvářel obaly.
„Neměl jsem touhu jít dělat psí žrádlo, ale viděl jsem, že obor má perspektivu. Bylo pro mě důležité realizovat vlastní myšlenky, mít svobodu, a chápal jsem, že tohle je lepší cesta než pořádání koncertů, byť možná ne tak sexy,“přiznává výrobce krmiva pod značkou Brit.
Časem se ukázalo, že i když je ze tří dětí nejmladší, bude nej- vhodnějším následníkem. Dnes Vafo vede už jedenáct let.
„Z hlediska mého otce to bylo obdivuhodné předání. Nejprve jsme pracovali spolu a postupně se moje kompetence rozšiřovaly. Vyvrcholilo to tím, že mě kolem Vánoc vzal k notáři, což nebylo nic divného, často jsme něco podepisovali, a celou firmu mi předal. Pak odcestoval,“vzpomíná Bouška. Nebylo mu ani třicet. „Tehdy jsem si to tak neuvědomoval, ale bylo důležité, že to neprotahoval. Myslím, že není úplně dobře, když děti přebírají firmu od osmdesátiletých rodičů,“dodává. Jeho otec pro něj stále zůstává nejbližším člověkem, s nímž konzultuje řadu rozhodnutí.
Cenná zkušenost
Bouškovou pravou rukou a jedním z nejvýše postavených manažerů je dcera jeho sestřenice Karolína, později se připojil i bratr. Zaměstnává řadu přátel a pochvaluje si lepší zpětnou vazbu. „Obecně se tomu nebráním, ale s manželkou bych asi pracovat nemohl, přepínat mezi osobním a pracovním životem. S bratrem si to umíme nastavit dobře,“doplňuje.
Firma Vafo každý rok roste přinejmenším o 20 procent. Loňských 40 procent patřilo k rekordním.
„Často slýchám, že jsme vizionáři a předpověděli jsme řadu věcí, ale tak bych to neviděl. Nikdy jsem si nedokázal představit, že ta společnost bude mít takový záběr. Myslím ale, že je to důsledek toho, že nás vždy zajímalo, abychom svou práci dělali dobře. Hlavním cílem nebylo uspět,“popisuje Bouška.
Firma, která začínala po roce 90 z nuly, se velmi rychle dostala do řádu milionů, desítek milionů, až jich překonala stovku. „Náš problém nebyl prodat, ale vyrobit,“podotýká majitel Vafa. Jedním dechem ovšem přidává pořekadlo svého německého kolegy: když chcete někoho zabít, dejte mu pětadvacet let trvající úspěch. Člověk snadno přestane být ostražitý. A tak dostal cennou životní lekci i Bouška.
„Staral jsem se jen o to, abychom měli kde prodat, člověk má pocit, že je mistr světa. Zrovna jsme koupili první americkou linku, zadlužili se na spoustu let, a ještě jsme ji ani neuvedli do provozu a najednou jsme kvůli změnám na trhu do rána přišli o polovinu odbytu,“vzpomíná. To ho donutilo se znovu zamyslet a navedlo ho k dalšímu směřování firmy: už nebudou vyrábět pro řetězce, které neustále tlačí na cenu, ale zaměří se na své vlastní kvalitní krmivo. Psal se rok 2000.
Továrna na konzervy
V tuzemsku o něj nejdřív tak velký zájem nebyl, a tak začal objíždět Evropu. „Ani to zprvu nešlo moc dobře, ale když něco děláte usilovně, začne se to lámat,“doplňuje Bouška s tím, že aby přišla důvěra doma, bylo nejdříve nutné získat úspěch ve světě. I dnes ale končí tři čtvrtiny výroby v zahraničí – v 60 zemích od Islandu po Malajsii.
V Česku Vafo zásobuje hlavně zverimexy. Sice má i svůj e-shop, ale to hlavně kvůli doplňkovému sortimentu nebo internetové poradně. Bez větších ambicí. Podle Boušky se e-shop nemůže v otázce sociálního kontaktu nikdy vyrovnat kamenné prodejně, nelze prohodit pár slov s prodavačem, jak zvíře prospívá.
„Pejskaři jsou srdcaři a Češi jsou národem nejen pejskařů, ale i vynikajících kynologů a chovatelů, což nám dává obrovský kredit. Roste i počet chovaných zvířat, a když už zvíře máme, staráme se o něj vzorně. Všude ve světě funguje trend humanizace, kdy se zvíře stává platným členem domácnosti, a dokonce se lidé významně více zajímají o složení krmiva pro psa než jídla pro své dítě,“vyjmenovává majitel Vafa, který sám doma chová kočky.
Přitom ale rostou oba segmenty trhu, s prémiovým i s běžným krmivem. „To špičkové kupují více na západě, u nás a směrem na východ se spíš prodává to, které je kompromisem mezi velmi dobrou kvalitou a cenou,“dodává.
Příští rok na jaře chce Vafo vedle tří továren na suché krmivo rozjet ještě jednu na konzervy v jižních Čechách.
Po rok a půl starém nákupu plně automatické linky za čtvrt miliardy korun půjde o další velkou investici firmy.
Autorka je spolupracovnice LN