Homo sapiens zanikne…
Jedinou člověku dosažitelnou myslí, jež není totéž co mozek, je ta jeho. Není možné pozorovat mysl někoho jiného přímo
Samozřejmě že pro vědce je stále mnoho věcí záhadou, včetně lidského těla a mysli. Svou nevědomost rádi připustí, ale budou pokračovat ve výzkumu v naději, že se jednou dozvědí více, zatímco zmínění kněží si myslí, že vědí všechno a nepotřebují nic dalšího. Takže ano, v otázce je kus pravdy. I tato částečná znalost však již dnes vědcům umožňuje velice prospěšné objevy – například antibiotik. Vezmete si je? Dáte je svým dětem, budou-li je potřebovat? V průměru se dnes každý člověk dožívá díky vědeckému objevu antibiotik o deset let více. Nebyl bych k takovému daru natolik přezíravý.
LN Kdyby lidská bytost byla jen algoritmem, bylo by to zničující pro liberální humanismus, který vychází z jiného pojetí člověka. Chápe jej totiž jako bytost obdařenou nerozluštitelným vnitřním hlasem, tedy žádný algoritmus.
Souhlasím. Liberální humanismus je idea založená na tom, že vnitřní hlas každého individua je nejvyšší autoritou na světě. V oblasti politiky liberalismus věří, že volič ví nejlépe, co chce, v oblasti ekonomiky, že pravdu má vždy zákazník, v umění dle liberální víry krásu rozpoznávají oči každého pozorovatele. A mohli bychom pokračovat donekonečna. Například v oblasti etiky liberálové říkají, že pokud cítíte, že vám něco působí požitek, máte to činit. Ve vzdělání liberálové chtějí učit lidi nezávislému myšlení, protože jen vy se znáte nejlépe.
Nejsem si jistý, že to jde, vědu nelze zastavit… A založíte-li svou morálku na nějakém mytologickém příběhu nebo povídačce – o bohu, o lidských právech a tak podobně –, nové vědecké objevy mohou tuto vaši vymyšlenou morálku snadno podminovat. Jakmile zjistíte, že bůh či lidská práva jsou jen lidmi vymyšlené fiktivní příběhy, ztratíte základ svého morálního kodexu, a co pak?
Jenže si nemyslím – a v tom s tezí, jež je za otázkou, nesouhlasím –, že potřebujeme nějakou vymyšlenou mytologii, abychom si osvojili morální kodex. Morálka přece může být založena jen na realitě – na realitě utrpení. Samozřejmě že příčinou utrpení často bývají fiktivní příběhy o bohu, penězích či o národu, ale i pak je výsledné utrpení reálné a stejně reálné je osvobození se od takového utrpení.
V mém pojetí morální jednání osvobozuje vnímající bytost od utrpení a nemorální jí ho zvětšuje. A vůbec nezáleží na tom, jak tato bytost vznikla a jak funguje. Pokud se někdy naučíme sestavovat vnímající roboty, kteří budou cítit bolest, pak bude jednání, jež jim působí bolest, stejně nemorální jako jednání, které působí bolest lidem nebo šimpanzům. Mimochodem, nepochybuji, že posun nejvyšší autority k algoritmům bude mít rozmanité dopady na morálku. Řekl bych ale, že budou dobré i špatné.
Ukažme si to na diskriminaci etnických minorit či gayů a leseb. Určitě se shodneme, že je neetické diskriminovat gaye a lesby, ale možná že když se o práci u vás bude ucházet nějaký gay, budete ho – podvědomě – diskriminovat a rozhodnete se vzít někoho jiného, byť byste řekl, že diskriminace gayů je špatná. Pokud však umožníte počítači, aby on a nikoli vy prohledával životopisy, a program bude sestrojen tak, aby zcela ignoroval sexuální orientaci, můžeme si být jisti, že program bude tento faktor ignorovat, protože žádné podvědomí nemá.
Samozřejmě že nebude lehké naprogramovat software, jenž bude vyhodnocovat životopisy, a existuje i nebezpečí, že do takového programu jeho strůjci nějak promítnou vlastní podvědomé předsudky, bude ale jednodušší zjistit chyby v algoritmu než zbavit lidské bytosti jejich rasistických a homofobních předsudků.
Algoritmy sice mohou úspěšně bojovat s homofobními předsudky, ale jiné – úplně nové – vytvářet. Algoritmus analyzující neuvěřitelné množství biometrických dat například může dospět k závěru, že specifický gen koreluje s nespolehlivostí. Samozřejmě že logickým závěrem bude diskriminace lidí s tímto genem. A nikdy nemusíme zaznamenat, že to algoritmus činí, a dokonce ani když na to přijdeme, nebudeme schopní porozumět extrémně složitým kalkulacím, jež algoritmus k takovému závěru dovedly.
Možná že až jednou budete žádat o prá- ci, nebudete odmítnut proto, že jste gay, muslim či černoch, ale proto, že vy jste vy – protože se něco ve vaší DNA nebude algoritmu zamlouvat a vy nikdy nezjistíte, co to bylo.
LN Co zabrání lidem jít za nejbližším sousedem a udeřit ho, tedy způsobit mu utrpení, nebude-li existovat žádná vyšší autorita, která by říkala, že je to špatně?
Nepotřebujeme takovou autoritu. Jediné, co potřebujeme, je hluboce porozumět utrpení. Lidé ho mnohdy chápou zploštěle, povrchně. Některá utrpení jsou běžná – když vás něco bolí v důsledku nemoci či nehody, trpíte. Jiné typy utrpení jsou ale mnohem subtilnější. A často dokonce zdraví, bohatí a mocní lidé strašně trpí, aniž by věděli proč, a někdy si to, že trpí, ani nepřipouštějí.
Pozorujete-li ale utrpení a jeho příčinu pečlivě, zjistíte, že nemůžete uniknout spojení s jinými bytostmi a se světem jako takovým. Když rozděláte oheň a jeho plameny budou příčinou utrpení a disharmonie vašich sousedů, těžko si můžete myslet, že vy sám budete žít ve svém nitru v míru a harmonii.
Zajdete-li ve svém pozorování ještě hlouběji, uvidíte, že kdykoli ublížíte jiným bytostem, pak proto, že máte v sobě nějakou negativitu. Jiným ubližujete, protože máte zlost, protože jste plný nenávisti a pýchy nebo protože jste nepozorní k účinkům svého jednání. A všechny tyto duševní nečistoty – zlost, nenávist, pýcha, nepozornost – jsou pravým zdrojem vašeho trápení. Máte-li zlost, pak je to proto, že jste nešťastní.
Až budete mít příště vztek, pozorujte, co cítíte – zjistíte, že jde o druh bolesti, že jste něčím spalováni, že jste v napětí. Zakoušet vztek je velmi nepříjemné. A totéž platí, když jste stravován pýchou nebo jinou negativní emocí. Pokud dáte svému hněvu volný průchod a začnete ubližovat druhým, stane se silnějším a získá nad vámi ještě větší vládu, a budete ještě nešťastnější. Začnete-li se pozorovat, naučíte se neubližovat jiným bytos- tem nikoli kvůli zákazu nějakého boha nebo proto, že vás potrestá společnost, ale protože když ubližujete jiným, ubližujete sami sobě.
LN V tom je dost buddhismu.
Samozřejmě že v tom, co říkám, je dost z buddhismu, ale víc z jeho meditační praxe než filozofie. Nemyslím si totiž, že můžete opravdu porozumět utrpení jen intelektuálními a filozofickými spekulacemi. Snad jen meditace umožňuje přímé pozorování toho, co utrpení je, a jeho příčiny. Vipassanu praktikuji 16 let a naučila mě o povaze utrpení víc než všechny filozofické knihy, jež jsem četl.
LN S výrokem Dostojevského v Bratrech Karamazových, že není-li bůh, je všechno dovoleno, tedy nesouhlasíte…
Dostojevskij, velký znalec lidských duší, se podle mne mýlil. Morálka se netýká poslušnosti bohu ani dosažení nebe po smrti, ale osvobození se od utrpení – bez boha, bez nebe. Máte pro to mnoho důkazů. Dnes stovky milionů lidí v boha a nebe nevěří, navzdory tomu se hromadně nevraždí, neznásilňují ženy a lidská společnost nekolabuje.
Dokonce bych řekl, že existuje celkem dobře rozpoznatelná korelace mezi sekularismem a mírumilovností. Země, v nichž lidé nevěří v boha, jako je Česko, jsou mírumilovné a tolerantní a vykazují nižší počty vražd, krádeží a znásilnění. Naopak země, ve kterých má většina lidí k náboženské víře silný vztah, jako jsou Sýrie a Afghánistán, jsou mnohem násilnější a zkorumpovanější.
LN Dalším tématem, jemuž se věnujete, je nesmrtelnost. V jedné ze svých knih uvádíte, že někteří vědci se domnívají, že „bezsmrtnost“pro některé je záležitostí roku 2050. Je to možné v ne tak vzdálené budoucnosti?
Není. Myslím si ale, že nové technologie v příštích desetiletích radikálně prodlouží lidský život a že to bude mít nedozírný dopad na společnost. Uvedu několik příkladů. Vzhledem k tomu, že lidé budou žít mnohem déle a svět, v němž budou žít, bude procházet stále častějšími a radikálnějšími zvraty, budou se muset tyto dlouhověké bytosti stále znovu přetvářet. Je-li dnes člověku padesát let, pak v podstatě vše, co se naučil v dospívání, ztratilo smysl. Musí se rekvalifikovat, získat nové vědomosti a pracovní návyky, aby obstál na pracovním trhu.
Až se budou lidé dožívat sto padesáti let, budou se muset stále znovu kompletně přetvářet, jinak se stanou z hlediska pracovního trhu naprosto nadbytečnými. To bude přinášet mnohem více stresu. A i dlouhověkost sama o sobě bude jeho zdrojem – čím déle bude člověk moci žít, tím méně bude ochotný riskovat. Lidé se stanou posedlí svým zdravím a vlastní bezpečností.
Pokud se někdy naučíme sestavovat vnímající roboty, kteří budou cítit bolest, pak bude jednání, jež jim působí bolest, stejně nemorální jako jednání, které působí bolest lidem nebo šimpanzům Až se lidé budou dožívat 150 let, budou se muset stále znovu zcela kompletně přetvářet, jinak se stanou z hlediska pracovního trhu naprosto nadbytečnými. To bude přinášet mnohem více stresu.