… z lidí se stanou bohové

Nové technologie v příštích desetiletích radikálně prodlouží lidský život, což bude mít nedozírný dopad na společnost

Změní se i rodinná struktura, manželství a vztah rodičů a dětí. Dnesmnozí lidé stále očekávají, že spolu budou žít, dokud je smrt nerozdělí, a velká část života se točí okolo výchovy dětí. Zkusme si ale představit člověka, jehož délka života bude 150 let. Vstoupí do manželství v nějakých čtyřiceti, ale ještě bude muset ujít 110 let s jedinou osobou po svém boku. Je realistické ještě věřit v něco takového, jako je „dokud nás smrt nerozdělí“?

Možná že i katoličtí fundamentalisté před touto šňůrou let couvnou. Současný trend několika manželství se zřejmě bude posilovat. Co bude pro 120letou ženu znamenat, že někdy, když jí bylo čtyřicet let, porodila dvě nebo tři děti? Nebude to pro ni jen nějaká vzdálená vzpomínka? Těžko proto odhadnout, jak za takových podmínek bude vypadat vztah rodičů a dětí.

Lidé také nebudou odcházet do důchodu v pětašedesáti letech a vyklízet pozice příští generaci s jejími novými idejemi a nároky, a co potom? Fyzik Max Planck prohlásil, že věda se vyvíjí v rytmu pohřbů. Měl tím na mysli, že nové teorie mají šanci vyhubit ty staré, jen pokud předchozí generace uvolní židle. A to platí nejen pro vědu. Zamysleme se nad politickou sférou. Dokážeme si představit, že by Putin vydržel dalších 90 let? A nezapomeňme, že kdyby lidé žili 150 let v naší minulosti, Stalin by stále seděl v Moskvě a bylo by mu velmi pěkných 140 let, možná ani ne.

LN Budou dlouhověcí všichni, nebo jen někteří?

Nejsem si jistý, uvědomme si však jednu zásadní věc. Přípravky, které budou prodlužovat lidský život, budou zřejmě nákladné a nebude k nim mít přístup všech osm miliard lidí na této planetě. Společnost na konci 21. století proto může být nejnerovnější v dějinách. Poprvé se může objevit reálná biologická – a slovo biologická zdůrazňuji – propast mezi třídami a zeměmi.

Podíváte-li se do kteréhokoli z předchozích století, pokaždé narazíte na bohaté a mocné, kteří o sobě prohlašovali, že jsou víc než prostý lid. To je asi normální. Mysleli si, že jsou chytřejší, odvážnější, kreativnější, morálnější než zbytek lidí – však ty báchorky znáte. Nebyla to ale pravda. Pokud je známo, neexistuje a nikdy neexistoval žádný reálný rozdíl mezi schopnostmi – dejme tomu – bráhmanů a nedotknutelných.

V následujících generacích se však lidstvo opravdu může rozštěpit do biologických kast. Může vzniknout vyšší třída lidí, kteří se promění v bytosti podobné bohům – a to také zdůrazňuji –, a ta bude skutečně chytřejší, odvážnější a kreativnější než všichni ostatní. A navíc bude žít mnohem déle.

Navzdory tomu bychom neměli zapomínat, že technologie v sobě nemají nic deterministického. Stejnou technologickou inovaci je možné použít k vytvoření roztodivných typů společností a situací. Například ve 20. století lidé mohli využít technologie průmyslové revoluce – například vlaky, elektřinu, rádio, telefon – k vytvoření komunistických diktatur, fašistických režimů i liberálních demokracií. Záleželo na nich. Technologie totiž velice dobře posloužily každému z těchto systémů.

Srovnejme třeba Severní a Jižní Koreu, obě země měly přístup ke stejným technologiím, ale rozhodly se je rozvíjet velmi odlišně. A někdy se lidé záměrně rozhodnou, že některé nové technologie omezí – obchod s lidskými orgány je nyní možný a potenciálně i lukrativní, navzdory tomu zůstává pouhou okrajovou záležitostí.

V 21. století biotechnologie transformují svět. Nikde ale není psáno jak – není to předurčeno ani dějinnými silami, ani bohy. Stále lidé mohou manévrovat. A to, jak budeme manévrovat v oblasti biotechnologií, je zřejmě nejdůležitějším problémem lidstva. Každopádně je to mnohem důležitější problém než například globální ekonomická krize, války na Blízkém východě nebo uprchlická krize v Evropě. Budoucnost humanity, ale nejen jí, možná i budoucnost lidstva záleží na tom, jak se nové technologie rozhodneme používat.

LN Proč by měl být tento problém důležitější než například války na Blízkém východě? Proč by měl například zají- mat malé dítě, které právě umírá v Sýrii? Nijak zvlášť ho nezajímá, co bude s lidstvem za sto let. Umírá a vy říkáte, že to není nejdůležitější. Zdá se, že to dítě má pravdu.

Samozřejmě záleží na perspektivě. Z perspektivy nějakého konkrétního individua je nejdůležitější jeho bezprostřední ohrožení. Pro dítě, které právě teď umírá v Sýrii, je válka nejdůležitější věcí na světě a všechno by mělo být učiněno, aby byla ukončena. Pro člověka, který onemocněl rakovinou jater, je rakovina jater nejdůležitější věcí na světě a všechno by mělo být uděláno pro léčbu. Pro vepře, který bude poražen na jatkách, jsou prostor a podmínky na prasečí farmě nejdůležitější věcí na světě a vše by mělo být uděláno pro zlepšení prostředí, v němž musí žít.

Pokud se však rozhoduje společnost, kam nasměrovat své omezené zdroje, pak nemůže přijmout hledisko žádného konkrétního individua. Musí vzít v úvahu řadu odlišných hledisek, včetně hlediska individuí, která budou žít za 50 let, ale dnes ještě nežijí. A z této širší perspektivy si myslím, byť se mnou nemusíte souhlasit, že biotechnologie jsou mnohem důležitější než válka v Sýrii, protože jejich potenciální dopad je mnohem větší.

Válka v Sýrii způsobí utrpení, řekněme, deseti milionům individuí v průběhu deseti let. Pokud ale budeme špatně zacházet s biotechnologiemi, může to způsobit strašlivé utrpení miliardám individuí v průběhu několika století a možná i celé tisíciletí.

LN Před dvěma lety zesnulý německý sociolog Ulrich Beck uvádí metaforu o housence přerozující se v motýla. Jak byste odpověděl na námitku, že mluvíme z pozice housenek, bytostí žijících v roce 2017, o světě motýlů, bytostí žijících například v roce 2100? Může housenka říct něco skutečně smysluplného o světě motýlů?

Beckova metafora je opravdu nádherná a já s ním naprosto souhlasím. Proto také mluvím o budoucnosti pouze velice obecně a pokouším se vyhýbat jakýmkoli přesnějším predikcím, co nastane okolo roku 2100. Jakmile totiž technologie otevřou transformaci lidských těl a myslí, Homo sapiens zmizí a dějiny lidstva skončí. A po konci lidí začne zcela nový proces, který ani vy, ani já nedokážeme pochopit.

Mnozí myslitelé se pokoušejí predikovat, jak bude vypadat svět za sto či dvě stě let, ale to je jenom ztráta času – právě kvůli této metafoře. Aby měla predikce smysl, musela by vzít v úvahu transformaci lidských myslí, která nastane, což je nemožné. Existuje velký počet moudrých odpovědí na otázku, co by s biotechnologiemi učinili lidé s myslí, jako je ta naše. Neexistuje však ani jedna jediná dobrá odpověď na otázku, co budou bytosti s odlišným typem mysli provádět s biotechnologiemi.

Vše, co k tomu můžeme říci, je, že lidé nám podobní by pravděpodobně použili biotechnologie k transformaci svých myslí, naše současná mysl ale nedokáže uchopit, co bude dál.

LN Chtěl byste žít věčně?

Nikdo nedokáže pochopit, co znamená „žít věčně“. Lepší je zeptat se jinak: Chtěl byste žít dalších deset let a užívat dobrého zdraví? Samozřejmě bych odpověděl, že bych si to velice přál, a troufám si tvrdit, že by si to se mnou přála většina lidí. Ani experti, kteří mluví a přemýšlejí o nesmrtelnosti, si nepředstavují, že vynalezneme nějakou pilulku, kterou lze vzít jen jednou, a pak žít věčně. Tak to pravděpodobně ani v předaleké budoucnosti nebude.

Všichni tito lidé spíše předvídají situaci, kdy se budete muset zhruba každých deset let odebrat na kliniku a prodělat léčebnou kúru, která vám nejen vyléčí různá onemocnění, ale i zregeneruje vaše rozkládající se tkáně, inovuje ruce, oči a mozek. Před tím, než se za dalších deset let uskuteční další z řady obnov vašeho organismu, lékaři určitě vyvinou nepřeberné množství nových léčiv, inovací a pomůcek. A právě tímto způsobem budou lidé každých deset let unikat ze spárů smrti.

LN Ve svých knihách mluvíte o tom, že například lidská práva či bůh jsou našimi konstrukcemi, ale pozastavujete se nad všudypřítomností patriarchátu na celé naší planetě. Myslíte si, že je přirozený?

Ne a nikdy jsem ani nic takového nenapsal. Jen tvrdím, že neznáme původ patriarchátu – zda jej hledat v biologii, či v dějinách. Nejrozšířenější teorie, jež se pokouší vysvětlit, proč muži v dějinách vládli ženám, říká, že jsou fyzicky silnější a že fyzickou silou donutili ženy, aby se jim podřídily. Sofistikovanější argument pak zní, že síla mužům umožnila, aby si monopolizovali ekonomické úkoly vyžadující tvrdou manuální práci, jako je orba a sklizeň, což prý jim mělo přinést kontrolu nad produkcí potravy a následně se proměnit v jejich politickou moc.

Problém této teorie spočívá v tom, že v lidských společnostech nelze vysledovat korelaci mezi fyzickou silou a společenskou mocí. Šedesátníci obvykle vládnou dvacátníkům, přestože lidé, kterým je těsně nad dvacet let, jsou zcela určitě silnější. Proč? Nebo hierarchie v katolické církvi. Jak se můžete stát papežem? Určitě ne tím, že zmlátíte všechny ostatní kardinály.

Dokonce ani v prostředí organizovaného zločinu nebývá mafiánský boss po fyzické stránce nijak obzvlášť silný. Je jím zpravidla starší muž, který jen zřídka používá své pěsti – na špinavou práci má mladší společníky. Muž, který by si myslel, že se stane mafiánským bossem tak, že zmlátí současného bosse, pravděpodobně nebude žít dost dlouho, aby pochopil, že se ve svém úsudku naprosto fatálně zmýlil.

I mezi šimpanzi získá alfa samec svou pozici vytvořením koalice s dalšími samci a samicemi, nikoli brutálním násilím. Mezi šimpanzi bonobo dokonce vládnou samice samcům, přestože jsou fyzicky slabší – lépe totiž kooperují.

Lidské dějiny učí, že existuje často inverzní vztah mezi fyzickou a společenskou mocí. Ve většině společností vykonávají těžkou fyzickou práci lidé z nižších sociálních tříd. Abyste uspěl v politice, příliš fyzické síly nepotřebujete, ale potřebujete vytvořit silné koalice, k čemuž jsou třeba jisté sociální dovednosti. Musíte například umět usmiřovat znesvářené strany a především rozumět tomu, co prochází myslí jiných lidí – konkrétně vašich nepřátel.

Často se říká, že muži mají menší sociální dovednosti než ženy, a obzvlášť, že bývají horší v porozumění potřebám, tužbám a hlediskům jiných lidí. Jak se tedy mohlo stát, že u druhu, jehož úspěch závisí zejména na společenské kooperaci, individua, která jsou prý méně schopná kooperovat a mají horší sociální dovednosti – muži –, ovládají individua, jež jsou údajně kooperativnější a mají větší sociální dovednosti – ženy? V současnosti na tento úkaz dobrou odpověď nemáme. Zůstává to stále jednou z největších záhad naší historie.

Rozhovor vznikl díky zprostředkování kontaktu Mahulenou Červenou, zaměstnankyní izraelského velvyslanectví v Praze