Narcis a pudlík
Osobní výběr ze světového tisku
Trump, Trump, Trump. Jiné téma jako by teď z médií vymizelo. Ale zajímavější je přístup k němu, jak se vyvíjí od inaugurační řeči do běžnějšího provozu, i když u Donalda Trumpa to nebude zcela běžný provoz asi nikdy.
*** Prvotní alarmismus dokládá perex článku Holgera Starka, washingtonského dopisovatele listu Der Spiegel: „Ta země se změnila tak radikálně, že Donald Trump se mohl stát prezidentem. Pokus o pochopení zániku velkého národa.“Pozoruhodné. Časopis, který odmítá užívat paušální národní nálepky, náhle píše o „zániku národa“.
Veit Medick a Marc Pitzke, reportéři webu Spiegel Online, se soustředí na protesty a demonstrace ve Washingtonu, leč přiznávají, že „budoucnost odporu je nejistá“. Čtenáře napadne otázka: Jaká budoucnost odporu by byla jistá? Taková, jež by vedla Trumpa k odstoupení? Pak by bylo nejlepší protitrumpovské rebely ozbrojit, tak jako protiasadovské v Sýrii. Celá reportáž se jmenuje Kontrarevoluce. Co tím autoři myslí? Trumpovský nástup proti liberální levici? Ale o této kontrarevoluci se mluví už dlouho. Nebo snad kontrarevoluci rebelů proti Trumpovým „novým pořádkům“? Toť otázka.
*** Nápaditější je Christian Stöcker na blogu Spiegel Online. Pro titul článku se inspiroval u Hermanna Hesseho, jenom místo Narcis a Goldmund použil Narcis a pudlík („Narziss und Schoßhund“). A pak už střídá citace z diagnózy narcistní poruchy osobnosti a citace Donalda Trumpa. Na ukázku.
Z diagnózy narcismu ( Německý list lékařů): „Věří, že jsou zvláštní a jedineční a že je mohou pochopit jen mimořádné osobnosti. Navíc vykazují útočné nárokové myšlení a očekávají, že s nimi bude zacházeno přednostním způsobem.“
Z Trumpových výroků po inauguraci: „Málem se dalo do deště, což by odradilo lidi, ale Bůh shlédl dolů a řekl: ,Přece nenecháme pršet na tvoji řeč!‘… A skutečně, déšť hned ustal, bylo to fantastické. Pak vyšlo slunce. A když jsem odcházel, tak jakmile jsem byl pryč, začalo lít!“
Koho tento žánr zaujal, může ho vyzkoušet i na české politiky.
*** Racionálněji k Trumpovi přistupuje Ross Douthat v The New York Times. Jeho inaugurační projev pokládá za jacksonovský (podle prezidenta Andrewa Jaksona, 1829–1837), tedy populistický, útočný a protiwashingtonský. „Ale i když byl protiwashingtonský,“dodává hned, „zdaleka nebyl protivládní. Přesně jak to dělal už v kampani, i tady se Trump vyhnul tématu svobody ve prospěch obšírných slibů ,ochrany‘ a pajánů pro výdaje na infrastrukturu.“
Douthat píše, že tento styl ochranářské politiky se ve svých nejtemnějších chvílích stáčí směrem k fašismu. V těch nejlepších pak zdůrazňuje panetnický nacionalismus či pravicovou verzi solidarity a Trump ve své řeči naznačoval právě tento směr. Ale v žádné verzi není slučitelný s katechismem omezené vlády a politikou republikánů usilující o svobodný obchod a bojující proti výdajům na Obamovu zdravotní reformu.
Ideologická otázka k Trumpově éře zní takto: bude jeho rétorika definovat jeho politiku? Či zůstane spíše buchananovskou patinou na agendě určované stranou poptávky? Hojně je teď citován politolog Stephen Skowronek se svou teorií „oddělujících prezidentů“. Takovým byl například Jimmy Carter. Ehm, tohle jméno by člověka v Trumpově kontextu zrovna nenapadlo.
Trump může dobrému tlumočníkovi zničit pověst. Stále znovu si během chvíle odporuje, takže posluchač si pomyslí: Co ten překladatel povídá za nesmysly?
*** Racionální přístup po německu předvádí Spiegel Online v rozhovoru s Norbertem Heikampem. To je simultánní tlumočník, jenž televizním divákům tlumočil Trumpovu inaugurační řeč. A čtenářům líčí, v čem jsou zádrhele.
„Trump může dobrému tlumočníkovi zničit pověst. Stále znovu si během chvíle odporuje, takže posluchač si pomyslí: ,Co ten překladatel povídá za nesmysly?‘ To, co říká Trump, bývá navíc v rozporu s tím, co říkají jím navržení ministři, a on sám přeskakuje z jednoho tématu na jiné. Například nadává, že ve farmaceutickém průmyslu sedí vrazi, a vzápětí přejde k volnému obchodu. Je spontánně asociativní, zcela nevypočitatelný.“
Trump mluví hrubě, zní další otázka. Jak vám jdou přes rty jeho urážky?
„Pro mě je navýsost důležité,“odpovídá Norbert Heikamp, „abych přesně tlumočil i Trumpovy sexistické úlety typu ,popadni je za ku…‘, i když takové věci neříkám rád. Ale na nich se ozřejmí, co je to za člověka a jak jedná.“