„Skřivan musí vrznout, i kdyby měl zmrznout“.
Pranostika vázající se k přibývajícímu dennímu světlu je vcelku snadno vysvětlitelná. Denního světla bychom si měli užívat o hodinu déle než v době zimního slunovratu. Dnes víme, že den je 2. února delší asi o hodinu a čtvrt, přesněji na jihu Čech o hodinu a 13 minut, na severu pak o hodinu a 21 minut.
Jak je to ale s lidovou předpovědí o skřivanech? Jejich obvyklá doba příletu připadá až na poslední únorový týden. Bývalo tepleji a skřivani se vraceli dříve, nebo si je naši předkové v touze po jaru pletli s nějakým jiným opeřencem? Možných výkladů je překvapivě ještě víc.
Přijít záhadě na kloub se pokusil meteorolog a klimatolog Jan Munzar. V knize Medardova kápě připomíná spisovatele Jana Vrbu, který uváděl, že 28. ledna uslyšel „vr- zání“nějakého ptáka. Zpočátku si myslel, že jde o skřivánka. S dalekohledem v ruce odhalil, že ve větvích vyzpěvuje u nás přezimující chocholouš, jehož si lidé pletli s tažným skřivanem.
Jenže svědectví o časném příle- tu skřivanů jsou mnohem starší. Podle knihy Pavla Toufara Rok na vsi a veměstě se o skřivánčím cvrlikání zmiňuje spis Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich z roku 1457, kde se píše: „Bude chtít vrch svého štěbetání učinit právě jako skřivan na Hromnice.“Jak uvádějí kroniky, lidé pozorovali skřivany na Litoměřicku už na Nový rok v roce 1771. Známé jsou i údaje z novodobých pozorování. V roce 1956 přilétli skřivani na jižní Moravu 6. února, roku 1962 dokonce o čtyři dny dříve. Už před 20. lednem zaznamenali ornitologové skřivany u Přerova a u Bratislavy v roce 1975. Někteří odborníci míní, že zpěvaví opeřenci semohli na území českých zemí takto brzy vyskytovat z mnohem prozaičtějšího důvodu. Prostě se někteří více otužilí jedinci rozhodli neodletět a přezimovat u nás.
Pavel Toufar ale nabízí ještě další vysvětlení. Pranostika je podle něj velmi stará a zrodila se zcela jistě dříve než v 16. století. Do všeho tedy možná vnesla zmatek změna juliánského kalendáře na gregoriánský. Podle papežské buly z roku 1528 bylo z kalendáře vypuštěno 10 dnů, takže po čtvrtku 4. října následoval pátek 15. říj- na (v Čechách platil nový kalendář od ledna roku 1584). Za starých časů by tedy 2. únor byl až o deset dní později, což už skřivanům mohlo díky blížícímu se jaru více vyhovovat.
Mimochodem, ačkoli si většina z nás vybaví v souvislosti s Hromnicemi pouze dvě v úvodu zmíněné pranostiky, klimatolog Jan Munzar jich napočítal čtyři desítky. Naši předkové 2. únoru, kdy si křesťané připomínají Svátek uvedení Páně do chrámu, přičítali velký význam. V lidovém pojetí se Hromnice staly významnou oslavou blížícího se jara, tento den byl spojen s bouří a bleskem, světily se svíce „hromničky“, jež měly ochránit domácnosti před bouřkou. Velký počet pranostik se podle Toufara zřejmě zrodil proto, že se lidé dívali mnohem pečlivěji kolem sebe, protože končilo období vegetačního klidu a blížily se jarní práce.
Kateřina Svobodová