Socialismus na cestách
Ikdyž stojíme se svým automobilem v koloně, paradoxně zvyšujeme hrubý domácí produkt (HDP). Spalujeme pohonné hmoty, opotřebováváme motor, brzdy... Čerpadláři, automechanici i výběrčí daní se mohou radovat. Statistici již neuvádějí, o kolik by byl HDP vyšší, kdyby se lidé dostali ke svému cíli tak, jak si plánovali...
Podle odhadů Ústředního automotoklubu postávání v kolonách z důvodů havárií a oprav komunikací, z velké části laxně řízených, stály řidiče v roce 2015 zhruba 118 miliard. Před rokem 1989 jsme čekali v „kolonách“(frontách) na maso, banány či záchodový papír. Soukromé podnikání vyřešily nedostatek zboží a služeb. Vše, co zůstalo v „péči“státu, je obětí socialismu, který dál požírá náš čas.
Při zpoždění v letecké, vlakové a autobusové dopravě provozovatelé vyplácí kompenzace. Je nepochopitelné, že nelze vymáhat náhradu škody i v případě individuální automobilové dopravy. Ministerstvo dopravy slíbilo zavést od podzimu 2016 úsekové měření ve všech opravovaných dálničních úsecích. Jednak automobily překračující předepsanou rychlost v místech dopravního omezení ohrožují stavbaře, zadruhé každá nehoda v takovém místě vede k úplnému a dlouhodobému zablokování provozu.
Vedle rychlosti automobilů je potřeba měřit i rychlost oprav silnic a dálnic. Veřejnou kontrolu ale znesnadňuje nedostatek informací. Smlouvy o dílo včetně harmonogramů prací a stavebních deníků proto patří na síť, ať si odborníci počtou a vyvrátí řeči o technologických přestávkách a nemožnosti stavět rychleji. Nejvíce tajnůstkářské, bezohledné a arogantní jsou v tomto ohledu kraje a obce. Zastávají filozofii nikým neomezovaného gubernátora „my to tady zavřeme a vy si poraďte, jak chcete“.
Když projíždíme kolem nějakého „opravovaného“úseku, kde se nic neděje, tak viníkem nejsou stavební firmy, ale výhradně investor. Ministerstvo dopravy přiznalo, že nedokáže stavbaře donutit pracovat na dvě směny. O třetí ani neuvažuje a vymlouvá se, že práci v noci nepovolí úřady, což ale není pravda. Při opravě dálnic určitě nevzniká větší hluk, snad s výjimkou rozbíjení starého povrchu, než při jejím běžném provozu. Kromě toho jsou autostrády již ze své podstaty vzdáleny od obytných zón a opatřeny protihlukovými stěnami. Existují důkazy, že ani v noci nemusí stavební ruch utichnout. Vzpomeňme si na rozebírání mostů na D1 nebo na pokládku nových dálničních povrchů, které se již z důvodu ceny strojního vybavení dělají bez přestávek. Všechno jde, jenom chtít.