Lexikální pravopis
Pravidla českého pravopisu I
Víte, že a kočku je rozdíl?! Co všechno z oblasti pravopisu může znesnadnit správné tvoření textu?
Vyjmenovaná slova
Většinou slova domácí, v jejichž kořenech (i v příponě, např. brzy) i ve slovech odvozených se píše po obojetných souhláskách y/ý. Podle Pravidel českého pravopisu si zopakujte vyjmenovaná slova po B, L, M, P, S, V, Z. Na co si dát pozor? Např. na y/i ve slovech: ve mlýně, mlít obilí, vymýtíme (vykácíme) les, vymítali (vymetali) démony, pykáme za chyby, pikáme (odpočítáváme) při hře.
Ohlídejte i předponová slovesa odvozená od – dobytí hradu x dobití kreditu, odbytí úkolu x odbití hodin, přibytí na váze x přibití hřebíku atd.
Vě/vje, bě/bje, pě, mě/mně
Zjistěte, zda jde o předponu obnebo v- ( ob-jednat, v-jezd). Všude jinde píšeme -ě- ( příběh). Ve všech českých slovech je pouze pě- (zpěv, pětikoruna). Kde je v příbuzném slově -m-, píšeme ve slově -mě- ( zřejmý – zřejmě). Kde je skupina -mn-, píšeme -mně- ( rozumný – rozumně).
Pozor na: začínajících na d- a tvořených předponami nad-, pod-, -od ( od + dálka – oddálit). ve slově měkký.
u slov začínajících na z- a tvořených předponami bez-, roz- ( roz + zlobit – rozzlobit). u přídavných jmen ve 2. a 3. stupni zakončených na -chý ( plachý – plašší). A ve slovech vyšší a nejvyšší.
Psaní předpon s(e)-, z(e)-, vz-
Předpona s- naznačuje směřování dohromady ( shromáždit se), směřování shora dolů, z povrchu pryč ( shýbnout se, smést), zmenšení objemu, zánik ( scvrknout se, shořet). Pamatujte si:
Předpona z- vyjadřuje uzavření a dovršení děje ( zčervenat), stávání se tím, co znamená slovo základové ( pochybný – zpochybnit). I zde si musíme pamatovat:
Pozor na dvojice slov, která lze psát jak se s(e)-, tak z(e)-. Liší se významem! Svolat (schůzi) x zvolat (vykřiknout), stěžovat si (na někoho) x ztěžovat (dělat těžkým), sbít (k sobě) x zbít (psa), shlížet (dolů) x zhlížet (film), spravit (věc) x zpravit (informovat).
Předpona vyjadřuje směr nahoru nebo vymanění se z něčeho ( vzlétnout, vzpamatovat se).
Psaní ú – ů
Ú píšeme na začátku slov ( účes), po předponě ( neúplný), v druhé části složenin ( trojúhelník), ve slovech přejatých ( kúra – léčebná, túra – horská, múza) a v citoslovcích ( vrkú, bú).
Ůpíšeme uprostřed slov a v koncovkách ( kůra, dolů).