Svěží nápad probudil pustou římskou čtvrť
ŘÍM/PRAHA Bylo to místo zmaru, zanedbaná průmyslová pustina. Rozpadající se budovy bývalé italské továrny na výrobu mýdla Mira Lanza se zdály být odsouzeny k demolici. Dlouho v těch místech, mezi hromadami odpadků a ohořelými kovovými nosníky, žily jen skupiny squaterů a bezdomovců.
Přímo uprostřed italské metropole. Nepříliš daleko od Kolosea a dalších římských památek.
Pak se tu objevil Seth, vlastním jménem Julien Malland, netradiční francouzský umělec využívající techniky street artu. Dva měsíce žil uprostřed špíny, pak se pustil do díla.
Nejprve se zaměřil na graffiti, postupně ale oživilmísto i zajímavými instalacemi a objekty. Prvními komentátory jeho děl byli imigranti, kteří v bývalé továrně právě přespávali.
Malland vytvořil na oprýskaných stěnách fantaskní malby, které dokonale proměnily depresivní místo. Jenže jak omýval cihly z 19. století déšť, i nové malby postupně opadávají.
„To je bohužel osud všech těchto prací, které na podobných místech prezentujeme,“řekl francouzskému týdeníku Courrier kurátor Stefano Antonelli, ředitel umělecké nadace 999Contemporary, která projekt v továrně Mira Lanza iniciovala.
Teď je místo centrem snah o regeneraci uvadajícího městského komplexu. Zahraniční návštěvy se tu střídají v rychlém sledu.
„Znám toto místo už od dětských let, vždy tady existovaly plány na zřízení muzea či studentské koleje,“vzpomíná Antonelli, „nic z toho se ale neuskutečnilo.“
Postupem let se uvadající industriální komplex stal příkladem, jak může uprostřed tepající, téměř třímilionové metropole vzniknout odpudivá „městská džungle“. Pro usedlíky se stal synonymem neschopnosti politiků.
Poslední naděje na změny k lepšímu potom pohřbil před třemi lety rozsáhlý požár. Stovky squaterů továrnu opustily, problém se zpustlým komplexem však zůstal.
Antonelliho společnost se chopila nabídky úřadů na úklid celého prostoru. Pracovala s rozpočtem 50 tisíc eur, za které se jí podařilo uklidit většinu ohořelých zbytků, špínu a nepořádek.
V tu chvíli nastal čas umělců, jako je čtyřiačtyřicetiletý Malland. Zdivo mu bylo libovolně k dispozici. Na jeho graffitech se objevují samé aktuální náměty. Uprchlíci, kteří přistávají na italském pobřeží, nebo destrukce památek v syrské Palmýře.
Projekt se dočkal nadšené odezvy. I obyvatelé okolní římské čtvrti brzy ocenili, v jak krátké době toto pusté místo ožilo. Antonelli doufá, že současný umělec- ký projekt je jen pilotní výstavou, po které budou následovat další.
Potřebuje ale podporu politiků. Zprvu se mu podařilo přesvědčit Ignazia Marina, starostu za středolevou Demokratickou stranu. Mohli dokonce zaplatit architekta, který rozvrhnul obnovu komplexu. Pak ale přišly problémy. Starostu Marina dostihl korupční skandál, musel odstoupit. A boj o důvěru úřadů začal nanovo.
Loni zaujala místo v čele římské radnice poprvé žena. Právnička Virginia Raggiová, která zvítězila na kandidátce populistického Hnutí pěti hvězdiček, se nakonec rovněž nechala pro projekt přesvědčit. Jenže i ji dostihly aféry. Policisté ji vyšetřují kvůli zneužitá pravomoci, takže má najednou jiné starosti.
Aktivisté z 999Contemporary přesto zůstávají optimističtí. Jejich rozpoložení ztělesňuje působivá Mallandova malba Světlo v temnotách.
Přestože měl industriální komplex bývalé továrny lákavou polohu v centru italské metropole, od roku 1957, kdy byl i s okolním pozemkem opuštěn, jen chátral. Až donedávna.