Ostravsko šumavským slzám nevěří
Jakkoli část zákonodárců vydává šumavské obce bezmála za sociálně potřebné a varuje před rozšířením tamní divočiny, ta jim naopak už dnes přináší bohatství. Neměli by spíše starostové například Modravy a Kvildy podporovat děti, které jsou v jiných, znečištěným ovzduším postižených regionech ohroženy na životě? – ptá se autor následujícího textu.
Ráj na zemi, alespoň na té české.
obce Modrava zaručuje, že na každé školou povinné dítě mohou jeho rodiče obdržet celkem 14 tisíc korun ročně (na prvňáčka 17 tisíc). Porodné je zde určeno ve výši 60 tisíc korun. Program demografické stabilizace obce Modrava plánuje výstavbu 12 nových bytových jednotek v období 2008–2012 a výstavbu multifunkčního objektu, kde prý „realizuje chybějící infrastrukturu obce“– podotýkám – se 62 obyvateli (!): sál pro zájmovou činnost, kongresový sál pro 130 osob pro přednášky, výstavy a galerie plus tři nové moderní byty. Obec prodává své pozemky za cenu 3500 Kč/m2. Ekologický program obce Modrava pak zaručuje poskytnutí každé domácnosti zadarmo 22 kubíků dřeva na otop. Rozpočet obce pro rok 2017 plánuje pět milionů na „bytové hospodářství“a 11 milionů na „komunální služby a územní rozvoj“.
Obce ležící uvnitř nebo na okraji NP dostávají v soutěžích o dotace benefiční body za tuto svou polohu. Díky tomu třeba obdržela obec Modrava v rámci Operačního programu pro životní prostředí jen v letech 2012–2014 částku 33,4 milionu korun. Navíc jim byl vystavěn ze státních peněz most přes Roklanský potok (výše dotace přes devět milionů), a to z programu Podpora biodiverzity, který je primárně určen na budování naučných stezek, realizace opatření plánů péče o přírodní rezervace, na rybí přechody, podpory biotopů vzácných živočichů a rostlin a podobně.
Starosta této obce je největším křiklounem brojícím proti zvětšení plochy věnované samovolným přírodním procesům. Tyto plochy se budou téměř výhradně vyskytovat ve vzdálenosti alespoň několika kilometrů od obce. Sama obec ani žádný z jejích obyvatel nevlastní ani píď těchto pozemků. To, že obyvatelé obcí uvnitř NP Šumava sídlí poblíž lokalit, kde by měl být vyhlášen zvláštní režim (bezzásahovost, omezení vstupu kvůli vzácné přírodě), jim nezajišťuje nějaké přednostní právo o těchto lokalitách rozhodovat.
V tomto smyslu bylo vyneseno dokonce soudní rozhodnutí – judikát (výrok, který je třeba zohlednit ve všech případech podobného ražení), jenž praví ve svém bodě: „V žádném případě (…) nelze dovodit, že by obce jako účastníci správního řízení disponovaly jakýmsi zvláštním privilegovaným postavením, ze kterého by vyplývalo jejich ‚procesní právo‘ na to, aby jejich návrhům bylo rozhodujícím orgánem vyhověno či aby byly jejich názory rozhodujícím orgánem ‚respektovány‘.“
Je to totéž jako třeba u jakékoliv obecně prospěšné stavby (třeba dálnice, přehrady, úložiště jaderného odpadu apod.): obyvatelé, kteří žijí poblíž, prostě musí snést následky „obecně prospěš- né stavby“, ať chtějí, či nechtějí. Zde je touto „obecně prospěšnou stavbou“zachování posledních zbytků alespoň trochu nedotčené přírody ve střední Evropě.
Zničí-li si divočinu, zchudnou
Nejde jen o Modravu. Obecně obce profitují z toho, že leží uvnitř nebo na okraji národního parku. Z deseti nejbohatších obcí (z více než 6000 obcí v Česku – bráno podle příjmu obce na jednoho obyvatele, nejnovější dostupný údaj je z roku 2013) je pět obcí uvnitř nebo na okraji nějakého NP: Modrava, Stožec, Srní (vše NPŠ), Pec pod Sněžkou (NP Krkonoše), Hřensko (NP České Švýcarsko). Divočina tedy zřejmě způsobuje bohatství obcí. Zničí-li si obce divočinu, kterou mají poblíž, ztratí i příjmy. Navíc – že ochrana divočiny způsobuje na Šumavě nezaměstnanost, je nesmysl. Naopak, přítomnost divočiny působí pozitivně na rozvoj obcí, jak ukazuje známá studie světoznámé firmy EFTEC, zabývající se vztahem mezi přítomností divočiny a blahobytem místních obyvatel.
Starostové mnoha šumavských obcí si to už začínají uvědomovat a staví se na podporu divočiny. Kromě již zmíněného modravského starosty Schuberta tak zbývá na straně „obránců developerů“již jen kvildský starosta Vostradovský, jenž zde má též své osobní zájmy: jeho tchyně Helena Loutchanová je majitelkou velké louky u Kvildy, kde byl plánován obří sportovní areál.
Ohledně poslanců se nabízí otázka: neměli by se starat především o to, jak pomoci obcím ve svém vlastním volebním okrsku, které to mnohdy skutečně potřebují, neboť jsou nesrovnatelně chudší než obce v národním parku nebo poblíž něj a je zde násobně vyšší nezaměstnanost? Neměla by pomoc být směrována spíše vůči obcím na Ostravsku, Bruntálsku či v Podkrušnohoří, kde – na rozdíl od šumavských obcí – kvůli znečištění ovzduší umírají malé děti na dýchací choroby, astma a podobně?! Obce na Šumavě se totiž těší nejlepšímu ovzduší v celém Česku.
Autor je vedoucím pracovníkem Mezivládní platformy pro biodiverzitu a ekologické služby pod záštitou OSN a členem Světové komise pro chráněná území