Lidové noviny

Češi nejsou národ bonzáků

-

Tam začíná lámání chleba, nadávky a tvrdé rány. Právě na to teď dojíždíme. Je to i superhorký brambor běženců. Vznikají petice, sepisují je dokonce vědecké kapacity, jenže všechny jsou neuvěřitel­ně obecné. Teď to záměrně přeženu, ale říkají: Milujme! Lze nepodepsat text, který po nás chce, abychom milovali? Nelze, jinak nebudete slušnými lidmi.

V zásadě chcete, a i já chci, „milovat“bližního. Ale co z takového textu a podpisu pod ním vyplývá? Absolutně nic. Je to tak bezzubé, banální, patetické. V důsledcích možná všivé, protože to v posledku slouží jako nástroj k povýšení sebe sama a ponížení druhých, těch, kdo nepodepíší. A tato konfrontac­e s reálnou situací v tramvaji je neuvěřitel­ně poučná, protože se lehce udělá gesto, jímž si budujeme svůj obraz, ale od gesta k činům je daleko.

Ta situace v tramvaji je zajímavá – nedokážu si totiž představit, a teď mluvím za všechno, co jsem a co si o sobě myslím, že bych nezasáhl sám, že bych to hodil na stát, na jím delegované­ho zástupce. Ale kdo ví? Možné to je, možná bych se například štítil na něho sáhnout, ať se vrátíme k té metafoře špinavých rukou, a šel za řidičem nebo bych se na to možná úplně vykašlal… Ale věřím, že ne.

LN Možná byste ale se svým přístupem ke zlořádům světa musel strávit celý den neustálým napravován­ím větších či menších veřejných pořádků.

Mě na vás baví, že říkáte radikální věci, ale tak, že se o nich můžeme bavit a já vám mohu svobodně říct: Rozumím, ale nesouhlasí­m. A bavíme se dál. To je velmi cenné a dnes chybí – svoboda říct člověku, že s ním nesouhlasí­m, a svobodně se s ním bez urážek bavit dál. A znovu musím říct, že rozumím, co říkáte, ale nesouhlasí­m s vámi.

Člověk se za den nesetká s tolika věcmi, aby jimi byl zcela pohlcen, a to se snažím být ke svému okolí vnímavý. Ale můžete mě rožnit, že nepořádky vidíte častěji, a já si udělám malý experiment, protože mě to zaujalo, a zkusím si všímat, kolik větších či menších zlořádů během dne vidím a co to se mnou dělá a jestli něco dělám. To je i dobrá rada pro všechny. Když nad tím totiž přemýšlím, psychologi­cky by bylo velice pochopitel­né, že bych vůči drobným každodenní­m zlořádům ohluchl, že bych je vytěsnil.

LN Proč? Neboť vidět a nezasáhnou­t strašně bolí.

LN Koho?

Ego. A je to úplně normální. Už Freud se svou dcerou věděli, že obrana ega je velice dobrý a potřebný vynález přírody, že jinak bychom se museli nad svými činy utrápit. Jen se to s vytěsňován­ím nesmí přehánět. A hlavně, není žádné svinstvo si přiznat, že něco někdy raději nebudu chtít vidět, protože bych to třeba nevydržel. Jen je třeba tak činit s plným vědomím a přitom o sobě přemýšlet, jestli se to nedá v budoucnu změnit.

LN Nebo u toho zůstat a přiznat si, že do toho nepůjdu, neboť se třeba bojím.

Ano, tak to prostě je.

LN Pamatujete si, kdy jste něco neudělal ve veřejném prostoru, byť měl?

Nepamatuji.

LN Od toho možná lidé paměť mají.

Ano. Paměť se přece velmi snaží vyčistit mě od všech věcí, z nichž lze dospět jen k jednomu závěru – že nejsem nic jiného než posera a grázl. A buďme za to rádi.

LN Pokud byste byl jedním cestujícím v tramvaji, co byste si řekl? Že jste špatný člověk?

Ne. Řekl bych si, že jsem vůl a příště bych to měl udělat jinak, třeba dojít aspoň za řidičem. A také že jsem se asi bál, že jsem nechtěl mít konflikt, ale nebudu se za to do smrti mrskat, nejsem flagelant, a proto se pokusím poučit. Bránil bych se o sobě udělat závěr, že jsem charaktero­vě mizerná osoba a že jsem jí vždy byl. LN Dal byste si šanci.

To je ono – určitě bych si dal další šanci. Mám se přece rád. K čemu se mrskat? Přece se nezlepším tím, že budu trpět.

LN Jste k sobě velice chápavý. Patří to k mé profesi.

LN Pomohlo by lepší vzdělání?

Nemyslím. Vzdělání s tím nemá příliš co dělat. Jde o výchovu – umět se na sebe podívat, klást si nepříjemné otázky a vydržet to. To mnoho lidí neumí a je to škoda.

LN Vraťme se k webu k EET. V souvislost­i s ním se rozšířil a stále šíří názor, že v Češích tento a podobné nástroje ještě posilují dávno rozbujelé bonzáctví.

Nejsme národem zbabělců, bonzáků, nenávistní­ků nebo čeho všeho ještě. Nejsme nic, co bychom mohli takto zobecnit. Zobecnění nemám rád, protože se pak nemusí myslet. Tečou jen emoce. Vyhraní se ihned protistran­a, jež říká pravý opak. Zobecnění jen – domyšleno do důsledků – kopou příkopy, trhají společnost­i a pomáhají si jimi lidé štítící se myšlení či manipuláto­ři s veřejným míněním.

LN V zemích s minulostí, jako má Česko, se tento typ webu, ať se bude týkat čehokoli, snadno karikuje. Slova, jako jsou bonzák a udavač, tu mají zjevné historické konotace.

Například stačí říct Babiš rovná se udavač, že? Hned je každému jasnější, odkud vítr fouká. Znovu bych v tomto případě zdůraznil, že jde o nedostatek myšlení a o politickou manipulaci. V této rovině labelu to pro mne není vůbec zajímavé, neboť slouží jen k demonstrac­i, že politický oponent se v tomto okamžiku definitivn­ě stal lidskou sviní. A to je k němu a všem jeho potenciáln­ím voličům velice nefér. Otázku bych však pootočil a řekl, že věřím, že i v zemích, jež nemají komunistic­kou minulost – minimálně bych jim to velmi přál –, by takový instrument narazil u velké skupiny lidí.

LN Proč?

I v zemích, v nichž pojmy, jako je bonzáctví a udavač, nenesou zjevnou historicko­u a negativní konotaci, nebo minimálně nemusejí být pamětníci na doby, kdy zjevnou negativní konotaci měly, se najde mnoho lidí, kteří se budou zdráhat ochotně takovou anonymní cestou informace státu poskytovat. Nikoli proto, že by byl jejich nepřítelem, ale proto, že jim bude připadat podivné, snad i hloupé poskytovat informace v kontextu, v němž druhý – napadený – nemá přiměřenou obranu proti někomu, kdo vyslovuje podezření.

Pokud byste se mě znovu chtěl zeptat, proč by jim to přišlo hloupé, přidám ještě jeden subjektivn­í soud: přišlo by jim to hloupé, protože si myslím, že jde o něco, co má spojitost s bytostným jádrem lidské morálky. A řekl bych, že někteří Češi, pokud to chcete říct z hlediska obecného češství, někde hluboko uvnitř sebe sama mohou mít – ale nemusejí – něco „navíc“, něco, co je ve chvíli, kdy jsou konfrontov­áni s takovým anonymním instrument­em, upomene, že není úplně dobře jej používat, ale jde, a na tom bych trval, jen a pouze o něco „navíc“.

Základ takového pocitu totiž vězí mnohem hlouběji než v nedávné minulosti – vězí hluboko uvnitř člověka, v tom, co cítí jako dobré a špatné. Ale už se mě neptejte proč, neboť svůj postoj neumím obhájit. Prostě si to jen myslím. Nic víc, ale ani nic míň.

LNOdmítáte labely, ale teď jste k jednomu vybídl. Naznačujet­e, že kdo používá tento typ nástroje, jedná proti tomu, co je morální, a tak jedná darebák.

Darebák to není. Člověk, který tak jedná, si jen ulehčuje názor na konkrétní situaci. Stále se zdůrazňuje, že by lidé měli umět spolu komunikova­t, uvažovat bez zesměšňová­ní názorů druhých. Zcela souhlasím. Vytvářejme pro to ale předpoklad­y a vyhýbejme se zjednodušo­vání, nálepkován­í. Takže darebák není vhodné a správné slovo. Navíc je jedna věc říct to o někom u piva s kamarády a druhá o někom veřejně, byť si to o něm můžu i myslet.

LN Není pokrytectv­ím myslet si o někom, že je darebák, ale neříct to, jste-li na to tázán?

Ne, není v tom žádné pokrytectv­í. Jde o slovní překlad emoční reakce. Měli bychom se snažit kultivovat svůj vnější projev jak kvůli úctě k řádu světa, v němž chceme žít, tak kvůli sobě samým.

 ?? Je-li český stát okrádán, je to stejné, jako bych byl okrádán já sám, říká psycholog Jiří Šípek (snímek je ilustrační). FOTO MAFRA – F. VLČEK ?? Udávání?
Je-li český stát okrádán, je to stejné, jako bych byl okrádán já sám, říká psycholog Jiří Šípek (snímek je ilustrační). FOTO MAFRA – F. VLČEK Udávání?
 ?? Bližnímu, kterého nevidíme, pomáháme mnohem raději než bližnímu reálně před námi. FOTO MAFRA – PETR TOPIČ ?? Rozmlžená odpovědnos­t.
Bližnímu, kterého nevidíme, pomáháme mnohem raději než bližnímu reálně před námi. FOTO MAFRA – PETR TOPIČ Rozmlžená odpovědnos­t.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia