Spousta malby na pár obrazech
Na výstavě Patrika Hábla (* 1975) v Alšově jihočeské galerii několik málo obrazů znamená spoustu malby. Divák se tu plaše neplíží kolem obrazů visících na panelech či zdech, namísto toho po nich chodí anebo se pod nimi krčí.
Výstava V architektuře malby v AJG navazuje na předchozí spolupráci Patrika Hábla s touto institucí, kdy jej kurátoři zdejší nové stálé expozice Hynek Látal a Martin Vaněk přizvali ke spojení současného a středověkého umění na instalaci Božího hrobu. Volba to byla pochopitelná, protože malíř kontinuálně v sakrálním prostředí vystavuje. Přitom jeho malba není primárně nábožensky laděná – a dokládá to i současná výstava zaměřená na setkávání se s malbou v nezvyklých polohách.
Patrik Hábl překračuje tradiční podobu závěsného obrazu opakovaně a často k tomu využívá samotný rozsah malby. Dlouhé pruhy vznikají pohybem válce po podkladu.
se do něj náhoda i autorský záměr prostřednictvím různého využití množství barvy i připraveného pomalování válce. Taková malba jednoduše velký prostor vyžaduje, aby se rozvinuly před divákem její možnosti. V tomto rozmachu je patrná autorova důslednost, ale také určitá míra megalomanie, touha po zhmotnění absolutní malby, po vytvoření prostoru absolutní malby. To bylo patrné už na skupinové výstavě Transformace krajiny v Doxu (2013), kde černozlaté pruhy obrazů Patrika Hábla pokryly vysoké stěny nejvyššího patra věže galerie.
Pro malíře není vždy nejvýhodnější, pokud je v očích kulturní veřejnosti jasně zaškatulkován. I na nových obrazech pak bývá předem usazena starší interpre- tace a očekávání se stává mírou hodnocení díla, v němž síla zvyku náhledu přehluší i autorovy odlišné záměry. Proto je docela příhodné, že současná výstava se nijak neodkazuje k Božímu hrobu ve stálé expozici a celkově nespojuje obrazy Patrika Hábla s ničím dalším než s malbou samou. Soustředění se na formu setkávání se s díly přitom není nijak násilné, vždyť proces malby, často pokusný, se stal předmětem několika malířových performancí, a to i ve veřejném prostoru, například na pražské magistrále (2013) anebo v Japonsku v Tojamě loni. A dnes proběhne také veřejná performance malby přímo v galerii na Hluboké.
Název výstavy sugeruje, že se zde návštěvník dostane dovnitř obrazu, že se mu odhalí jeho vnitřní struktura. V případě vytrhávaných obrazů ( Měřítko), v nichž malíř cíleně dekonstruuje obraz trháním k sobě přischlých částí, by tomu mělo být nejblíže. Zatím se zdá, že malíř ještě nenašel cestu ke spojení experimentální techniky s novým výrazem obrazu. Patrné je i tak neutuchající a důsledné ohledávání obrazu. Procházení mezi obrazy ( Uvnitř) připomene instalací projekt Jiřího Davida pro Benátské bienále (2015), kde šlo také o těsné tělesné prožívání obrazu (mimo jiné). A to bylo navíc účelnější, protože průchozí ulička byla výrazně užší než zde. Hlavní potíží však zůstávají možnosti samotné výstavní „chodby“a ochota prostoru a galerie se výstavě přizpůsobit. Ačkoli se instalace usilovně snaží vést pozornost diváka na vlastní prostorové situace, nestačí to. Není třeba, aby byl prostor čistou bílou krychlí, ale aby byl zbaven rušivých prvků (jako staré paneláže). Pokud není, instalace nemá ani šanci skutečně se samotným prostorem pracovat a to přispívá významně k tomu, že ze slíbené ukázky vnitřní stavby obrazu se tu mnoho nevyjeví. Neznamená to, že by na výstavě nebylo na co se dívat. Malby tu opravdu není málo – a nejen v metrech čtverečních.
Patrik Hábl: V architektuře malby. Alšova jihočeská galerie Hluboká nad Vltavou, Zámecká jízdárna, do 26. 2. V sobotu 18. 2. od 15.00 do 20.30.