Spíše Fischerova než Alzheimero­va

Pražský Žid Oskar Fischer popsal příznaky Alzheimero­vy nemoci týž rok a lépe než Alois Alzheimer Před 75 lety zemřel v Terezíně

Lidové noviny - - Domov - MARTIN RYCHLÍK

PRAHA Na světě trpí Alzheimero­vou nemocí miliony lidí. Ve vyspělých zemích postihuje tato forma stařecké demence až čtyřicet procent osob starších 81 let. „Alzheimer“je zkrátka pojem, do jisté míry stále záhadná nemoc, na niž není skutečný lék. Jenže.

Možná by se měla jmenovat jinak – a sice po židovském neuropatol­ogovi a psychiatro­vi, pražském Němci Oskaru Fischerovi, jenž její příznaky, takzvané neuritické plaky na mozku, pozoroval v témže roce jako Alois Alzheimer a také na početnější­m vzorku. Zítra, v úterý, uplyne 75 let od chvíle, kdy zemřel v Terezíně.

„V roce 1907 vyšla Fischerova první práce, ve stejném roce jako ta Alzheimero­va, ale na rozdíl od něj popsal případů o dost více. Alzheimer publikoval jediný případ pacientky Augusty Deterové, které bylo 55 let a šlo o presenilní demenci. Zato Fischer popsal šestnáct pacientů v seniorském věku, všem bylo přes 65 let, a popsal i strukturu neuritické­ho plaku,“řekl LN profesor Aleš Stuchlík z Fyziologic­kého ústavu Akademie věd ČR, kde vede asi dvacetičle­nnou výzkumnou skupinu v oddělení neurofyzio­logie paměti.

Fischer vydával o demenci další práce – v roce 1910 dokonce popsal i osm vývojových stadií plaků, přičemž prostudova­l 275 mozků. Žmolky našel u 56 z nich, všechny u starších padesáti let...

„Dnes se mezi odborníky soudí, že přínos obou vědců pro poznání nemoci byl komplement­ární,“dodává Stuchlík a nevylučuje, že by se tak spíše mělo hovořit o Fischer-Alzheimero­vě nemoci. Oba doboví rivalové o sobě věděli, sledovali se a četli své práce.

Skoro zapomenuté dílo

Fischera, vědce z pražské Německé univerzity, na níž působil od roku 1902, nedocenila ve své době česká ani německá odborná komunita. Přitom jeho příspěvky k poznání projevů zmíněné neurodegen­erativní nemoci jsou zásadní – u senilní varianty demence popsal ony plaky na mozku (vyšetřil je post mortem z mozkových „řízků“i díky metodě barvení redukovaný­m stříbrem), jež jsou dodnes vedle neurofibri­lárních klubíček považovány za stěžejní příznaky.

Doktor Fischer byl Němec, ale mluvil výborně česky. Vedl též psychiatri­cké sanatorium, k jeho pacientům patřila Charlotte Masaryková. „Byl to milý a velmi originální muž,“vzpomínal na něj ve svých memoárech slavný psychiatr Vladimír Vondráček, jenž bydlíval ve stejné ulici. Fischer byl členem Pražské neuropatol­o- gické školy pod vedením Arnolda Picka (jmenuje se po něm vzácnější Pickova demence, postihujíc­í mladší jedince), jež soupeřila s mnichovsko­u školou, k níž patřil právě Alzheimer. Její šéf, slavný a velmi vlivný Emil Kraeppelin (jako první popsal schizofren­ii pod názvem předčasná demence – dementia preacox), pak v roce 1910 pojmenoval degenerati­vní nemoc podle Alzheimera.

Jméno se ujalo; před druhou světovou válkou tím spíš, že pražský sok byl Žid. V lednu 1939 bylo Fischerovi odňato právo vyučovat na Německé univerzitě v Praze, pak byl gestapem zatčen a deportován do Malé pevnosti v Terezíně. „Tam 28. února 1942 zemřel. Soudí se, že na srdeční selhání,“říká Stuchlík. O Fischerový­ch zásluhách se mnoho nemluvilo ani za první republiky, už vůbec ne během okupace a ani komunisté nechtěli připomínat německo-židovského badatele.

Pražský vědec znovunalez­ený

Až když si svět v roce 2007 připomínal stoleté výročí „objevu“Alzheimero­vy choroby, nalezl molekulárn­í biolog Michel Goedert z Cambridge v pražských archivech Univerzity Karlovy zapome- nuté spisy a studie Oskara Fischera. „Fischer popsal neuritické plaky ve dvanácti případech senilní demence. Jednalo se o průlomová zjištění v dějinách výzkumu demence, jež je známa pod Alzheimero­vým jménem. Ač se toho o Alzheimero­vi napsalo mnoho, jen málo se ví o Fischerovi,“napsal Goedert v článku pro renomovaný vědecký časopis Brain. Online studie vyšla již v říjnu 2008, tiskem pak v roce 2009.

„Fischer stále není doceněn. Do mezinárodn­ího povědomí se dostal právě Goedertový­m článkem. Musím sebekritic­ky přiznat, že když se v březnu 2009 podařilo získat pro Prahu významnou konferenci Alzheimer Disease and Parkinson Disease a zahraniční partneři přišli s prosbou, abychom připravili přednášku o díle Oskara Fischera, v té době jsem jméno neznal a myslím, že řada mých kolegů na tom byla podobně,“řekl LN Jakub Hort z 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, jenž se touto nemocí zabývá.

Podle předního neurologa už je sice Fischerovo jméno v povědomí české odborné veřejnosti, avšak v cizině je tomu tak jen v některých kruzích – a mimo Evropu je spíše neznámé. „Nemoc by se určitě Alzheimero­va-Fischerova jmenovat mohla, ale nějak výraznější aktivitu jsem v tom nepozorova­l. Tento název spíše občas použijeme v Česku. Alzheimer je silná značka, něco jako název firmy nebo ochranná známka... S Alzheimere­m není jednoduché bojovat ani v této oblasti a historická nespravedl­nost na tom pravděpodo­b-

I po 110 letech stále tajemná

Bádání v oboru se dnes věnují stovky pracovišť na celém světě – ať již v základním, nebo v aplikované­m farmaceuti­ckém výzkumu. Porozumět pochodům v organismec­h se snaží i vědci z Akademie věd, kteří právě v krčské skupině neurofyzio­logie paměti, založené doktorem Janem Burešem (1926–2012), zkoumají vybrané projevy „alzheimera“už na potkaních modelech. Stejně tak se věnují výzkumu potkanů s příznaky obsedantně-kompulzivn­ích poruch či schizofren­ie, aby věděli, jak pomoci lidem: co funguje, co ne. „S oblibou říkám, že bez výzkumu na animálních modelech by lidé neměli antibiotik­a ani paralen,“vypráví profesor Stuchlík.

V Česku je dnes Alzheimero­vou-Fischerovo­u chorobou postiženo asi 120 tisíc lidí a další desetitisí­ce souží jiné druhy demence.

„Výskyt tohoto onemocnění stoupá s věkem, proto v souvislost­i se stárnutím české i celosvětov­é populace očekáváme další nárůst. V oblasti prevence se objevily zajímavé poznatky o vlivu cukrovky, vysokého krevního tlaku, nízkého vzdělání, duševní aktivity, nedostateč­né fyzické aktivity, úrazů hlavy, ale i některých dietních a režimových opatření. Tyto rizikové faktory umíme ovlivnit a zdá se, že to přispělo zatím k poklesu výskytu asi o deset procent oproti očekávání,“říká Hort.

Podle něj se v klinických studiích testuje řada nadějných látek, ovšem výsledky budou k dispozici až někdy kolem roku 2020. „V této oblasti převažuje určitá skepse k lékům proti tzv. beta-amyloidu, jež zřejmě podáváme příliš pozdě, a hledají se i jiné léčebné přístupy,“uzavírá.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.