Tibet se mění, turistů z Číny přibývá
Oproti znečištěným čínským megalopolím láká stále relativně nedotčená a divoká tibetská příroda rok od roku více turistů. Převážně těch domácích, mezi nimiž velkou část tvoří mladí. Peking letos čeká v autonomní oblasti 25 milionů návštěvníků.
LHASA/PRAHA V doslovném překladu nese tibetská metropole vzletný název „Místo bohů“. Ke zklamání těch, kteří do Lhasy přijíždí doufajíce, že nasají atmosféru centra tibetského buddhismu, je tam však čeká poněkud jiný obrázek: město se soumrakem překypuje neonovými nápisy; starobylé ulice lemují obchody se suvenýry, hotely, nočními kluby a restauracemi.
Tvář Lhasy se s příchodem nového milénia a prudkého nárůstu počtu turistů výrazně změnila.
Zatímco ještě v roce 2004 do autonomní oblasti pod správou Pekingu zamířil pouhýmilion domácích a zahraničních návštěvníků, v roce 2011 už to bylo necelých devět milionů a loni dokonce 23 milionů turistů. Pro letošek očekávají čínské úřady pokoření bilance ještě nejméně o dva miliony – rekordních 25 milionů návštěvníků. Tento týden to oznámila vládní komise pro rozvoj turismu v Tibetu.
Čínská vláda těmto cílům při- způsobuje i mamutí infrastrukturní projekty. Už loni oznámila, že na řece Lhase plánuje vystavět komplex několika umělých jezer, aby je mohly křižovat oblíbené výletní lodě, jako je tomu na přehradě Tři soutěsky.
Do Tibetu přitom většinou nemíří cizinci, kteří k pobytu v autonomní oblasti potřebují speciální povolení, ale domácí turisté. Velkou měrou jde o mladé Číňany. Mezi červencem a srpnem, kdy mají stejně jako v Evropě tamní studenti hlavní prázdniny, tvoří podle hoteliérů mladí čínští návštěvníci narození v devadesátých letech až polovinu všech hostů.
Cílovou skupinu představuje především bohatnoucí střední třída, která v Číně už v absolutních číslech překonala svojí velikostí i Spojené státy, a vyšplhala se tak na první příčku světového žebříčku. Majetek dospělého Číňana se od roku 2000 zvětšil hned čtyřnásobně.
Jednodušší než kdy předtím
Čínští turisté míří do Tibetu za poněkud zidealizovanou, romantickou představou, kterou jim prodávají cestovní kanceláře. Oproti znečištěným čínským megalopolím sice skutečně zůstává Tibet stále relativně nedotčenou oblastí. Závratným tempem ovšem i tam přibývá průmyslu, zvlášť dolů na těžbu cenných kovů a minerálů. Mimo jiné díky železnici, jíž v roce 2006 vláda v Pekingu propojila Tibet se zbytkem země.
Nejvýše položená železnice světa je tak pro čínskou vládu i efektivním způsobem, jak co nej- více nabourat dosavadní izolacionismus Tibetu, kam v roce 1950 vyslal Peking své vojáky a území anektoval.
Pro zahraniční turisty je však sehnání lístků na vlastní pěst po- měrně obtížné. Cizince navíc pravidelně od roku 2008 čínské úřady v citlivém období od konce února do konce března do Tibetu nepouštějí. Pro toto období jim nevystavují potřebná zvláštní povo- lení ke vstupu a ti, kdo se na jeho území nacházejí, musí zpravidla oblast neprodleně opustit. Byť vláda v Pekingu o omezeních neinformuje veřejně, zprávy o znepřístupnění oblasti cizincům běž- ně uvádějí na svých webových stránkách cestovní kanceláře, které do středoasijské oblasti pořádají výlety.
K dočasnému uzavírání oblasti pro návštěvníky ze zahraničí se Peking uchyluje od roku 2008, kdy na výročí povstání z roku 1959 proti čínské okupaci, při níž bylo z exilových zdrojů zabito přes 80 tisíc lidí a odešel tehdy do indického exilu také tibetský duchovní vůdce dalajlama, protestovali Tibeťané v ulicích Lhasy. Výroční demonstrace tehdy ale přerostly v násilnosti, při nichž se stalo terčem útoků netibetské obyvatelstvo a lehlo popelem množství obchodů a aut. Revoltu nakonec potlačily čínské bezpečnostní složky. Podle tibetských exilových skupin přišlo o život až 150 lidí. Vláda v Pekingu hovoří o zhruba dvou desítkách mrtvých.
Nepokoje se přitom k nelibosti čínské vlády podařilo některým zahraničním turistům natočit a snímky ihned rozšířit do světa. Čína proto od té doby raději v politicky citlivém období výročí cizince do Tibetu vůbec nepouští.